Hampel k výpadkům léků: Účinné látky by se mohly vyrábět i u nás. Inspiraci hledejme v Polsku

S návrhem novely zákona o léčivech nelze souhlasit, protože v oblasti lékové politiky nepředkládá žádné řešení pro budoucnost a v některých ohledech stávající situaci dokonce zhorší, řekl v rozhovoru pro Zdravotnický deník předseda Grémia majitelů lékáren Marek Hampel. Ten by přivítal snahy českých politiků stimulovat firmy k umístění své výroby léků na našem území, tak, jak se to děje v Polsku a ve Francii.

V Polsku byl schválen novelizovaný zákon o úhradách, který vstoupí v platnost od začátku listopadu. Jeho cílem je stimulovat firmy k umístění své výroby léků na polském území. Nový zákon zvýhodňuje nejen polské výrobce, ale i tamní pacienty – ti budou za léky platit méně, pokud budou vyrobeny v Polsku nebo z polských surovin. Uvítal byste takovou legislativní změnu i u nás?

Jedná se o krok správným směrem a je podle mě potřebný také u nás. Studie provedená v Polsku přesně mapuje situaci na polském lékovém trhu a také popisuje doporučení strategického významu. Vydefinovala 52 klíčových aktivních farmaceutických látek, tedy API, pro z nichž existuje v Polsku výrobní kapacita. Zajištění přístupu občanů k lékům je klíčovým prvkem bezpečnosti kterékoli země a má zásadní dopad na budoucnost dané země. V současné době jsou v Polsku výrobní kapacity pro 19 z 52 účinných látek. Dalších osm účinných látek bylo označeno jako ty, o jejichž lokální výrobu mají v budoucnu zájem subjekty působící v Polsku nebo jejichž výroba v tuzemsku by mohla být zahájena v případě krize – spuštění výroby by si však pokaždé vyžádalo určité investice. Ze zbývajících API se v současnosti 18 vyrábí v EU a sedm z nich výhradně v zemích mimo EU – a to si vyžádá větší finanční investice.

V Evropě jsem zaznamenal zatím jen dvě iniciativy – a to právě v Polsku a ve Francii, kde společnost EUROAPI – dceřiná společnost Sanofi s výrobními závody v pěti zemích EU, založená v roce 2021 – plánuje výrazně rozšířit výrobu API a to díky vládnímu financování a partnerství s dalšími farmaceutickými společnostmi.

Chybí podle vás v současné době podobné iniciativy ze strany českých politiků?

Mohlo by vás zajímat

Hrozba nedostatku léků nabírá v Německu na intenzitě. Jak (ne)pomohl zákon, který tomu má předcházet

Musím se přiznat, že jsem o žádné podobné iniciativě českých politiků nečetl. Mrzí mě to, protože u nás má výroba léčiv poměrně dlouhou tradici a máme zde i dnes dostatečnou výrobní kapacitu. Posun by měl nastat také v zajištění výrobní kapacity pro aktivní účinné látky, což je chemická výroba, ale vím, že u nás jsou firmy, které to již provádějí. Podle mě taková iniciativa chybí – a do budoucna to může být nebezpečné či ohrožující naši stabilitu.

Jaký máte názor na tuzemskou novelu zákona o léčivech, která ve Sněmovně prošla prvním čtením? Myslíte si, že by podobná opatření, která přijali Poláci, v české novele chybí?

Novela zákona o léčivech, tak jak byla předložena v prvním čtení, tuto otázku vůbec neřeší. Ona prostě v oblasti lékové politiky neřeší nic podstatného. Snad se získá čas, který bude v délce možná 14 dnů či jednoho měsíce, kdy vláda či ministerstvo zdravotnictví budou vyjednávat s výrobci o mimořádných dodávkách léčiv z dalších zemí? Stát bude nějakým způsobem „řídit“ zbytkové zásoby? Poskytovatel lékárenské péče má platnou registraci a snaží se dodržovat všechna zákonem daná ustanovení. Jak je možné, že jsou dneska rozlišovány lékárny, do kterých se dodávají léky, a do některých se prostě nedodají? Zajištění rovnoměrné dostupnosti v zásobování s léčivy je základním předpokladem rovného přístupu občanů k ochraně zdraví a zajištění odpovídající léčby. To nemá obdoby v žádné civilizované zemi. Pacienti se dnes nemohou dostat ke svým lékům a tato novela jím ještě tu možnost značně zkomplikuje. Budou cestovat podle státního webu, na kterém bude zveřejněno, ve které lékárně mají jejich konkrétní lék.

S navrhovanou novelou tedy nesouhlasíte?

S takto předloženou novelou prostě nelze souhlasit. Nepředkládá žádné řešení pro budoucnost v oblasti lékové politiky, jen se zabývá tím, že zohledňuje minulé spotřeby léků za posledních 12 měsíců a omezuje možnost objednávání pro danou konkrétní lékárnu. Ta novela má jednu zásadní chybu, není v ní zajištěno právo distributora objednat léky od výrobce pro vytvoření rezervní zásoby, zcela chybí provázanost mezi výrobou a distribucí z hlediska udržováním zásob. Novela neřeší ani vytvoření seznamu klíčových aktivních látek, ani vytvoření pobídek pro zajištění výroby těchto aktivních látek v Česku. Jak tedy snížit závislost na dodávkách ze zahraničí? Řízením zbytkových zásob léků v lékárnách?

Novela neřeší ani otázku dalších mechanismů, neřeší, co nastane po vypršení jednoho nebo dvou měsíců rezervy. Nenastane nic, výrobce nahlásí další výpadek na další dva, nebo pro jistotu rovnou až na šest měsíců. Výrobci tak nic nehrozí. Přitom řada zákonem daných povinností je již v současně platném zákoně, například povinnost výrobce hlásit přerušení dodávek léků do Česka dva měsíce předem. Problém však je, že v Česku nejsou po dvou měsících léky a co nastane pak? Stát má vytvořit takové prostředí, aby u nás byl zajištěn dostatek léků a jejich rovnoměrné dodávky podle potřeb pacientů na celém území. Ne jen pro velká města a nemocnice či řetězce lékáren se svou distribucí.

Jakub Němec