Tisíce zdravotních licencovaných sester každý rok opouští Filipíny kvůli lepším kariérním příležitostem v zemích, jako je například Kanada. Má to ale háček. Sestry v filipínských nemocnicích jen stěží nahradí někdo nový, a tak v některých případech musí sestřičky pečovat ve dvou i o osmdesát pacientů, píše kanadská CBC.
V manilské čtvrti Pasay klepou lidé na dveře ordinace prakticky v každou denní dobu. Pro tamější pacienty i zdravotnický personál to není nic neobvyklého. Irene Bernabeová, zdravotní sestřička v jedné ze soukromých nemocnic na Filipínách, zřejmě bude muset brzy opustit svou rodinu, komunitu i zaměstnání kvůli práci v zahraničí, kde si vydělá podstatně víc peněz než doposud. A protože chce zabezpečit své děti, jiná šance jí nejspíš nezbývá. Ačkoliv se její sousedé a přátelé snaží zůstat optimističtí, nikdo neví, co se stane s jejich komunitou, když se o ně nebude mít v nemocnici kdo postarat. Podle ředitelů filipínských nemocnic jsou v zemi všichni zvyklí na to, že sestry opouštějí svá místa poté, co získají nějaké zkušenosti, což je obvykle po dvou až třech letech v praxi.
„Když se na to podíváte historicky, objevují se jisté vedlejší účinky,“ říká k tomu Ivy Bourgeaultová, profesorka na Katedře sociologických a antropologických studií na Ottawské univerzitě, která studovala migraci sester na Filipínách. Podle ní náborové úsilí ze zemí jako je Kanada podporuje migraci sester. A Kanada je jednou z nejméně tuctu zemí, které chtějí svou mezeru zdravotního personálu zaplnit pracovní silou z Filipín.
Jose Rene de Grano, prezident Asociace soukromých nemocnic na Filipínách, by byl pro řešení, aby ostatní země umožnily filipínským zdravotním sestrám nejprve několik let praxe ve svém domově, než je naverbují pryč. „Když necháme země prvního světa, aby skutečně získaly všechny naše sestry, co se stane se systémem poskytování zdravotní péče u nás?“, zlobí se de Grano.
Poměr sester k pacientům? Jedna ku dvanácti
Tři noci v týdnu po dlouhých směnách strávené spánkem v nemocnici jako jedna ze dvou sester pečujících o 70 a 80 pacientů. Taková je realita fungování zdravotnických systémů na Filipínách. Podle Marie Rosario Vergeire, lékařky, která působí na filipínském ministerstvu zdravotnictví, chybí v zemi více než 350 tisíc sester.
Filipínské ministerstvo zdravotnictví stanovuje poměr sester k pacientům 1:12 na všeobecných odděleních, kde pacienti vyžadují minimální úroveň péče. Pracovní vytížení sester se ale ještě zvýšilo kvůli mnoha kolegyním či kolegům, kteří stále odcházejí „za lepším“. Některé zdravotní sestry musejí pečovat i o dvacet pacientů naráz, z čehož jsou některé případy velice akutní. Podle mluvčího United Private Hospital Unions na Filipínách musejí dokonce některé pacienty odmítat kvůli nedostatku sester a pokojů.
V roce 2021 měla podle údajů Světové zdravotnické organizace Kanada vyšší poměr sester k počtu obyvatel než celé Filipíny. Na 10 tisíc lidí připadalo 102,7 sester a porodních asistentek. Na Filipínách jich tou dobou chyběla více než polovina – na 10 tisíc lidí bylo v zemi 47,55 sester a porodních asistentek.
Zdroj sester, když je potřeba
Patricia Yvonne Caunanová, náměstkyně filipínského ministra pro mezinárodní spolupráci, říká, že provinční představitelé jsou informováni o nedostatku sester ve státě. „Máme své vlastní potřeby a jsme připraveni otevřeně jednat nejen s provinciemi v Kanadě, ale i s dalšími zeměmi,“ uvádí.
Filipíny nedávno navštívila kvůli náboru také kanadská provincie Saskatchewan. Náboráři požadovali zkušenosti s ošetřovatelstvím v rozmezí jednoho až tří let, a to v několika oblastech, včetně primární péče. Mluvčí provinčního zdravotnického úřadu v e-mailovém prohlášení uvedl, že žadatelé musí splnit požadavky na udělení licence prostřednictvím College of Registered Nurses of Saskatchewan.
Podle kanadských odborníků je mezinárodní nábor vždy rychlým řešením. Otázkou ovšem zůstává, jak moc je efektivní. Filipínské sestry je také v mnoha případech potřeba znovu zaškolit a seznámit s jinými systémy zdravotní péče. Saskatchewan proto zahájil nový 14týdenní program, který podle vlády pomůže mezinárodně vyškoleným sestrám lépe se integrovat na pracovišti.
Provincie by se měly více zaměřit na účinné rozdělení pracovních sil ve zdravotnictví, najímání talentů již v Kanadě a vylepšení náborových programů, říká Margaret Walton-Roberts, profesorka na Katedře geografie a environmentálních studií Univerzity Wilfrida Lauriera.
Pokud nedojde k efektivnímu najímání pracovních sil a udržení kanadských sester, mezinárodní nábor bude i nadále negativně ovlivňovat obě země. Důsledkem takového přístupu bude pokračující kanadská nestabilita a prohlubující se filipínský nedostatek zdravotních sester v nemocnicích.
-ns-
