Na pokraji krachu? Lékárníky drtí nepředvídatelné revize. Negativně ovlivňují i ochotu pacientů k léčbě, tvrdí
Revize cen a úhrad léků, které každý měsíc provádí Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), dělají lékárníkům čáru přes rozpočet. Změna jim totiž mnohdy znehodnotí již nakoupené léky. Přestože mohou revidovaný lék ještě tři měsíce prodávat za původní cenu, v zájmu konkurenceschopnosti jsou často nuceni cenu snížit, čímž se oberou o část marže a v některých případech jsou dokonce ztrátoví. Na včerejším setkání zástupců České lékárnické komory (ČLnK) s novináři to řekl prezident komory Aleš Krebs. Komora zde mimo jiné představila návrh na zjednodušení systému ochranného limitu.
„Minulý měsíc jste mi ten lék vydali bez doplatku a dnes mám platit?“ slyší často lékárníci od pacientů. Na vině není hrabivost provozovatelů lékáren, nýbrž tzv. zkrácené revize, v jejichž důsledku se u daného léčiva změnil rozdíl mezi cenou a výší úhrady ze zdravotního pojištění.
„Revize jsou špatně předvídatelné,“ zhodnotil prezident ČLnK Krebs na včerejším setkání. Dodal, že když pacient neví, zdali a jaký doplatek na předepsaném léčivu bude mít, snižuje to jeho ochotu a spolupráci k léčbě. Nepředvídatelnost navíc nutí lékárny k držení minimálních zásob, což se může negativně projevit v případě výpadků.
Komora vidí jako problematický zejména fakt, že se o změně cen a úhrad lékárníci dozvídají s nedostatečným předstihem. „Přestože oficiálně mají lékárníci na doprodej léků za původní cenu tři měsíce, nižší úhrada platí ihned. Reálně se o revizi dozvídáme maximálně dvacet dnů před změnou. V takovém případě je často nemožné optimalizovat zásoby,“ říká Krebs. Lékárna má pak dvě možnosti – vydat lék za původní cenu, ovšem s doplatkem pro pacienta, kterého tím může potenciálně odradit od toho, aby lékárnu znovu navštívil, nebo snížit cenu léku tak, aby u něj zůstala původní výše doplatku, čímž jí vznikne ztráta bez nároku na kompenzaci.
Jako samostatný problém lékárníci vidí rovněž to, že někdy se revize provádějí u široké skupiny léků, a jindy jen u jednoho konkrétního, čímž u téhož léku, jen s různým počtem tablet, vznikají rozdíly v cenách, úhradách a doplatcích.
Mohlo by vás zajímat
Jedním ze způsobů, který by podle lékárnické komory mohl situaci zlepšit, je zúžení referenčních skupin, neboť právě rozřazení léků ovlivňuje stanovení tzv. ochranných limitů. Jde o opatření, jehož smyslem je ochrana dostupnosti léčby tím způsobem, že pokud pacient na doplatcích překročí určitý cenový limit, zdravotní pojišťovna mu přeplatek vrátí.
„Vzhledem k přílišné šíři těchto skupin ale vznikají doplatky, které nejsou započitatelné do ochranného limitu,“ tvrdí lékárníci. Limity se liší dle věku a statusu pacientů. Děti do 18 let a starší 65 let mají roční limit stanovený na 1000 korun. Poloviční ho mají lidé nad 70 let či se statusem invalidního důchodce. Limit všech ostatních potom činí 5000 korun.
Kromě návrhu na redukci referenčních skupin přichází komora ještě s jedním nápadem, který by měl zjednodušit tok peněz za léky. Namísto současného systému, kdy pacient pokaždé doplatek zaplatí a pojišťovna mu s odstupem tří až čtyř měsíců peníze vrátí složenkou nebo na bankovní účet, by bylo podle lékárníků vhodnější přijmout systém, kdy by pacient po dosažení svého limitu už žádný doplatek neplatil. Pojišťovnám by se tím snížila administrativní práce a pacienti by nemuseli na peníze čekat. „K této změně by ovšem byla potřeba změna legislativy,“ poukázal na úskalí návrhu viceprezident ČLnK Martin Kopecký.
-fk-
Filip Krumphanzl
