Obezita je čím dál ožehavější problém, a vyhlídky do budoucna zdaleka nevypadají růžově, zejména co se týká obézních dětí. V roce 2030 se predikuje zhruba 31 procent obézních chlapců a 14 procent obézních dívek. K tomu, aby odborníci mohli u svých pacientů vymýtit stravovací zlozvyky a efektivně léčit, ovšem potřebují multidisciplinární tým – a sehnat dnes například specialisty na dětskou psychologii je velmi náročné. Na konferenci Obezita napříč obory, kterou uspořádala společnost EUC, to uvedla dětská endokrinoložka Kliniky dětí a dorostu FNKV a 3. LF UK Irena Aldhoon Hainerová.
Obezita je zapříčiněna řadou faktorů. Jedním z nich mohou být stravovací návyky v rodině, které se přenáší z rodiče na dítě. Nárůst tělesné hmotnosti způsobený endokrinní poruchou či genetikou se dle Aldhoon Hainerové vyskytuje spíše ojediněle. V souvislosti s obezitou v dětství dochází ke kardiometabolickým, ortopedickým a také psychickým obtížím.
„Vnímám velký nárůst prevalence, ale ještě větší nárůst těžkých stupňů obezity. Když jsem před dvaceti lety začínala, osmdesát kilo jsme neviděli. Dnes to již není nic zvláštního. Máme adolescenty se 180 až 200 kilogramy,“ uvedla Aldhoon Hainerová s tím, že se podle ní jedná o současný trend.
Mezi nejčastější dětské zlozvyky týkající se životosprávy se podle Aldhoon Hainerové řadí především špatné stravovací návyky ve smyslu žádné snídaně či svačiny, konzumace jídla během sledování mobilu, pití energetických nápojů nebo málo spánku. Rodina ale také málokdy jí u společného stolu a děti mají spíše virtuální než skutečné kamarády. S obezitou se často pojí také šikana ve škole a nízká míra sebevědomí, což vede k depresím a sebepoškozování.
Co se týče léků na obezitu pro děti, v pediatrii mají lékaři prázdné ruce. „Ač naši pacienti s obezitou mají komplikace, řadu z nich jsou schopní napravit snížením tělesné hmotnosti. Ještě nemají cukrovku druhého typu, protože náš genotyp je protektivní,“ vysvětlila. Už se podle ní ovšem začínají formovat pacienti na antihypertenzivech či na kombinacích těchto léčiv.
Komplexní péče chybí
„K edukaci zdravého životního stylu je zapotřebí multidisciplinární tým. Potřebuju nutričního specialistu, psychoterapeuta, psychologa, eventuálně kognitivně-behaviorálního terapeuta, rehabilitačního lékaře a spolupráci PLDD. Pak možná nějaké odborníky, často kardiologa a gynekologa,“ vypočítává Aldhoon Hainerová a dodává, že samotná práce praktického lékaře pro děti a dorost v boji s obezitou zdaleka nestačí, a to z časových a kapacitních důvodů lékařů, kterých je navíc v Česku nedostatek.
Situaci značně komplikuje také nedostatek dětských psychologů i terapeutů kognitivně-behaviorální terapie (KBT). Co se týče nutričních terapeutek, Aldhoon Hainerová by uvítala, kdyby měly smlouvy s pojišťovnami. Rodiče také často využívají služeb nutričních poradců, kteří ale nemusí být v oblasti správných stravovacích návyků zkušení. „Řada pacientů chodí k nutričním poradcům, kde nechávají velké finanční prostředky a my nevíme, zda je to k něčemu. Nutriční poradce můžete být za tři dny i vy. To není ideální stav, jak by měl někdo učit děti stravování,“ uzavírá.
-ns-
