Státní vyznamenání za zásluhy v oblasti vědy dostalo 28. října od prezidenta republiky Petra Pavla hned několik osobností z oblasti zdravotnictví. Mezi oceněnými byl i ředitel Masarykova onkologického ústavu Marek Svoboda, kterého jsme při této příležitosti oslovili, aby nám prozradil své pocity i plány do budoucna.

Byl jste při příležitosti státního svátku vyznamenán státním vyznamenáním prezidentem ČR za zásluhy v oblasti vědy. Jaký význam pro Vás toto vyznamenání má?

V první řadě musím říct, že kdybych vyznamenání neměl doma před sebou, tak bych snad ani nevěřil, že se tak skutečně stalo. Velkou radost mi udělal již vlastní návrh, pod který se navíc podepsalo 12 poslanců, což byl jeden z nejvyšších počtů, a další si ho osvojili. V ten okamžik jsem si řekl, že to, co pro pacienty a Masarykův onkologický ústav dělám, zřejmě dělám dobře a společnost to vnímá pozitivně. Dostávám velké množství pochvalných dopisů od pacientů, zaměstnanci mi vyjadřují podporu, ale tato míra reflexe mi zřejmě chyběla a byl jsem za ni vděčný. To, že jsem byl panem prezidentem vybrán z více než 400 navržených osobností, mě skutečně dostalo do kolen. V ten slavnostní den, kdy jsem viděl, v jaké galerii osobností jsem se ocitl… kdybych neměl vyznamenání doma, tak bych tomu nevěřil a myslel bych si, že to byl sen. Je to pro mě neskutečná pocta!

Co považujete z toho, co jste dosud na poli vědy udělal za nejdůležitější?

Záleží na úhlu pohledu. Pokud bychom vzali ten čistě vědecký, měřený citačními ohlasy nebo patenty, pak by to byly práce, které dále rozvíjely model kancerogeneze kolorektálního karcinomu nebo hledaly odpovědi na otázky stran předpovědi účinnosti cílené léčby. Vědecká práce, na které jsem se podílel, byla třikrát oceněna Cenou ministra zdravotnictví za zdravotnický výzkum a vývoj.

Mohlo by vás zajímat

Nicméně, přestože je to vyznamenání uděleno za „Zásluhy v oblasti vědy“, jak říká zákon, soudě podle toho, že jsou oceňovány v této kategorii lékaři, věřím, že pokrývá větší šíři jejich inovátorského působení ve svých oborech. A v tomto směru bych za nejdůležitější považoval např. tvorbu doporučených postupů péče v případech, kde dosud neexistují standardy (např. syndrom GAPPS), nebo tvorbu nového modelu konceptu péče orientované na potřeby onkologického pacienta, který nejenom prosazuji v MOÚ, ale psal jsem ho i pro národní onkologický program ČR. Nyní v listopadu ještě vyjde monografie, která svým komplexním pojetím a rozsahem nemá v Evropě obdoby a jež formuje organizaci a obsah péče o pacienty po ukončení kurativní onkologické léčby.

Které největší výzvy v onkologii obecně stojí před lékaři a vědci?

V první řadě je to realizace a další rozvoj individualizovaného přístupu v léčbě pacientů, který se přizpůsobuje objektivním parametrům charakterizujícím jedinečnost každého pacienta a jeho onemocnění. Tento přístup stojí na principech precizní medicíny, kdy využíváme zejména molekulární charakteristiky k výběru léčby, která má největší potenciál nádorové onemocnění zastavit nebo zcela vyléčit. Dále je to využití genetických molekulárních biomarkerů pro včasnou diagnostiku nádorového onemocnění, ať se jedná o jeho primární záchyt nebo detekci návratu již dříve léčeného nádoru. Vstup umělé inteligence do datově nebo obrazem řízené či navigované diagnostiky a léčebných intervencí v radioterapii a chirurgii. A v neposlední řadě jde o rozvoj onkologické prevence v celé její šíři, kde personalizace přístupu bude hrát stále větší roli.

Jak se na tom MOÚ nebo Česká republika podílí?

Myslím, že se nám daří na jednotlivých pracovištích všechny výše uvedené směry rozvíjet. Například v našem ústavu pracuje již od září 2019 tzv. molekulární tumor board, což je základní předpoklad pro efektivní fungování konceptu precizní onkologie v klinické praxi. Jednalo se o první molekulární tumor board pro dospělé pacienty se solidními tumory v ČR a stojí za ním silný tým molekulárních biologů, genetiků, patologů, onkologů a dalších profesí. Máme nasazeny programy umělé inteligence, které nám pomáhají s obrazovými analýzami při CT vyšetřeních, plánování radioterapie a nyní se snažíme rozjet umělou inteligenci i v digitální patologii, od které si slibujeme další rozvoj v diagnostice nádorů, bez níž správná léčba není možná. Neděláme to přitom izolovaně, nejdeme cestou pokus–omyl, ale naopak jsme zapojeni do více než deseti mezinárodních konsorcií a programů.

Dokázali bychom v tomto směru určitě více, kdybychom mohli pracovat v podmínkách plně elektronizovaného a digitalizovaného zdravotnictví, ale to je běh na dlouhou trať a není to jednoduché v žádné zemi. Rovněž bychom měli větší šance uplatnit náš výzkumný potenciál, kdyby v ČR existovalo více podniků zabývajících se vývojem a výrobou inovativních forem léčiv. Ale ani to není snadné, proto jsem velmi rád, že můžeme spolupracovat alespoň s některými, jako např. společností SOTIO nebo ÚJV. Další silný nadnárodní výrobce, který by zde měl svoji infrastrukturu nám ale chybí. Naopak mám radost z toho, že v ČR existuje dobrá podpora excelentnímu výzkumu, kde jsme opět součástí řady důležitých infrastruktur, např. vedeme českou infrastrukturu pro biobankování BBMRI nebo jsme, jako jediná nemocnice, členem Národního ústavu pro výzkum rakoviny (NÚVR). 

Jaké máte plány Vy osobně v oblasti vědy a výzkumu?

Obrovské! Společně s dalšími 10 špičkovými pracovišti z Brna, Olomouce, Ostravy, Pardubic, Plzně a Prahy jsme dali dohromady výzkumný projekt, který uspěl v mezinárodním hodnocení a následně i v celkových kritériích výzvy a bude financován téměř půl miliardou korun z Operačního programu Jan Ámos Komenský, jenž spravuje MŠMT. Tento projekt se bude od ledna 2024 po dobu 5 let zabývat právě výzkumem v oblasti onkologické prevence. Masarykův onkologický ústav stojí v čele tohoto projektu a já v něm mám několik vědeckých výzkumných aktivit a organizačních úkolů.

A jako ředitel MOÚ?

Stojí před námi výstavba nového Centra pro inovativní a podpůrnou péči a Centra onkologické prevence, do kterých přesuneme a rozšíříme naše pracoviště screeningových programů, preventivních onkologických prohlídek, lékařské genetiky, klinických hodnocení a většinu klinických pracovišť podpůrné péče. To nám umožní další rozvoj v těchto oblastech. Tato výstavba je financována z Národního plánu obnovy a věřím, že významně pomůže zvýšit kvalitu a rozsah péče a udrží i dále MOÚ na evropské úrovni.

Kromě toho jako ředitel MOÚ, dosud jediného onkologického ústavu v ČR, působím i v Radě pro implementaci národního onkologické programu, která pomáhá panu ministrovi zdravotnictví a MZČR s realizací Národního onkologického plánu ČR, včetně organizace onkologické péče v ČR. Ta nyní prochází obdobím, kdy se hledá rozumný kompromis mezi další centralizací onkologické diagnostiky a léčby a zvyšováním její kvality a současně neomezováním její dostupnosti, což je téma, ve kterém mám osobní zkušenosti nejenom z mého působení v orgánech Organizace evropských onkologických ústavů, ale i jako člověk, který zná situaci v oblastech, kde taková centra nejsou. Ostatně to potvrzují i čísla, která máme od pana profesora Duška, i postoj výboru onkologické společnosti.

Centralizace se současně bezprostředně týká i existence naší instituce, neboť pokles péče v důsledku nezískání statutu specializovaného centra pro diagnostiku a léčbu, kterou nyní poskytujeme ve vysoké kvalitě a na české poměry v adekvátním nebo i vysokém počtu, by mohl do budoucna potenciálně ohrozit naši mezinárodní vizibilitu, což by mělo další sekundární dopady. Ale i v tomto jsem optimistický.

-ns-