Disease management v Česku komplikuje chabá koordinace péče. Doba se dávno změnila, říká Pavel Hroboň
Chronické nemoci jsou největším ekonomickým problémem zdravotnických systémů ve vyspělých zemích. Jednou z cest k efektivnější léčbě i hospodaření s prostředky veřejného zdravotního pojištění je disease management, který začíná pomalu prosakovat i do českého zdravotnictví. Implementace smysluplných programů disease managementu, které přispívají ke zdravější a produktivnější populaci, může být podle člena Národní ekonomické rady vlády (NERV) Pavla Hroboně při současné „epidemii“ chronických nemocí více než užitečná. K jejich úspěšnému zapojení ale tuzemskému zdravotnictví podle experta chybí návaznost a koordinace péče.
„Jsem velmi rád, že o disease managementu začínáme vážně diskutovat. Je ale třeba si uvědomit, že chronické nemoci nelze vyřešit bez integrace péče a zapojení pacientů,“ uvádí Pavel Hroboň na začátku své přednášky během třetího ročníku summitu Zdravotnického deníku Ekonomika zdravotnictví. Ve hře je tedy celospolečenský apel na terciální prevenci, která rozhoduje o tom, jaký bude další průběh nemoci pacienta. Typickým příkladem může být člověk s diabetem druhého typu, který když upraví svůj životní styl a dodrží léčbu, může žít s nemocí desítky let v podstatě bez komplikací. V opačném případě se ovšem mohou nepříjemné komplikace dostavit velice brzy.
Jak je na tom Česko? Tuzemské zdravotnictví nemá podle Hroboně dostatečnou kontinuitu a koordinaci zdravotních služeb jednotlivých poskytovatelů, a to z několika důvodů. „Jedná se o neskutečně zpožděnou digitalizaci a také model jeden lékař a jedna sestra v jedné ambulanci. Doba se mění,“ upozorňuje a dodává, že v českém systému sice existují zajímavá data, ale nejsou využívána dostatečně, například k poskytování zpětné vazby poskytovatelům, k porovnávání výsledků péče s ostatními poskytovateli či k optimalizaci úhradových mechanismů.
Potenciál změny leží v datech
Využívání potenciálu dat zdravotních pojišťoven, která by měla být otevřená, považuje Hroboň k úspěšné transformaci zdravotní péče za naprosto klíčové. „Musíme poskytnout informace a motivaci. Celá řada bonifikací zdravotních pojišťoven poskytuje finanční motivaci, ale dodání zpětné vazby poskytovatelům je něco, čím by pojišťovny mohly významně zlepšit dopad svých bonifikačních mechanismů,“ navrhuje Hroboň. Taktéž je podle něj nutné přiznat si rozpor mezi doporučenými postupy a klíčovým limitem úhrady v oblasti ambulantní péče. „Stačilo by limity přizpůsobit tomu, o jak těžké pacienty se staráme, s čímž se pojí také stratifikace rizika,“ upřesňuje. Ačkoliv existují doporučené postupy, co dělat s diabetiky druhého typu, k sofistikovanější medicíně by podle člena NERV významně pomohly také doporučené postupy o tom, jak si rozdělit například diabetiky druhého typu s rizikem rozvoje závažných komplikací.
Konzervativní pohled zastává Hroboň v oblasti vhodných úhradových mechanismů. „Předtím než půjdeme k platbě za výsledek, stačilo by platit za naplnění doporučených postupů. Platit za výsledky je skvělé, ale vyžaduje to také vyřešit otázky týkající se vstupního zdravotního stavu pacientů, jinak se dočkáme toho, že těžké případy nebudou vyhledáváni a nedostanou pomoc,“ upozorňuje expert.
Prostor pro nové profese
Lékař by měl pacienta standardně upozornit na zdravotní stav a zároveň ho předat do rukou profesionálního edukátora, kterým může být například centrum pro odvykání kouření. Samotná profese s názvem edukátor pacientů s chronickým onemocněním existuje například na Slovensku a podle Hroboně by byla velmi potřebná také u nás. „Věková struktura zdravotních sester v Česku je jasnou výzvou pro zařazení nových profesí do zdravotnictví,“ nabádá.
Velmi nadějně vypadá rozvoj aplikací, které pacientovi připomínají adherenci k léčbě, případně změnu životního stylu. „Nedělám si iluze, že dokážeme změnit přístup všech pacientů, ale když dokážeme ovlivnit každého třetího nebo čtvrtého pacienta, tak i to bude mít na náš zdravotní systém obrovské pozitivní dopady,“ uvádí dále expert.
A kdo by se měl zhostit koordinace péče? Podle Hroboně může být tato role naplněna mnoha subjekty – pojišťovnami, specializovanými agenturami, dokonce také farmaceutickými firmami a samozřejmě poskytovateli zdravotní péče, které osobně považuje za nejvýhodnější subjekt.
V neposlední řadě nesmí být opomíjena ani potřeba pilotních programů, které je třeba dále rozvíjet a porovnávat. „Je naprosto logické, že se nyní budeme soustředit na jednotlivá onemocnění, ale postupně se budeme muset dostat k řešení pacientů, kteří mají několik chronických nemocí současně,“ uzavírá Hroboň.
Nela Slivková
Mohlo by vás zajímat
Foto: Radek Čepelák
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu akce společnosti Roche, AKESO, pojišťovně RBP, Zentiva, Satum, MSD, Novartis, VOZP, ALK, Medtronic, EUC, Jihomoravskému kraji a ZPMV.
Nela Slivková
