Priority České onkologické společnosti v onkologické léčbě a managementu péče představil na Evropské onkologické konferenci Zdravotnického deníku její předseda Igor Kiss. Spatřuje je především v organizaci a dostupnosti specializované péče, v delegování centrové léčby do regionálních onkologických center, v rozvoji multidisciplinárních týmů a v přesnějším stanovení cesty pacienta.
Dostupnost, funkčnost a kvalita specializované péče v komplexních onkologických centrech jsou podle předsedy České onkologické společnosti (ČOS) jasně definované v Národním onkologickém plánu. „Ten řeší vše od preventivních a screeningových programů až po paliativní péči a péči v závěru života pacientů,“ uvedl Kiss, který se ve své přednášce zaměřil na včasnou dostupnost a kvalitu specializované péče.
Dlouhodobé statistiky jasně ukazují, že se léčba daří a naděje pacientů na delší a kvalitnější život s onkologickou diagnózou stále stoupá. „Způsob centralizace inovativní léčby vede k tomu, že se nám zlepšují výsledky protinádorové léčby a v hodnotách pětiletého relativního přežití jsme se dostali na hodnoty srovnatelné s evropským průměrem,“ upozornil Kiss a dodal, že k největšímu posunu došlo u léčby včasných stádií onemocnění.
Smažme velké rozdíly mezi regiony
I přes tyto pozitivní trendy zůstává podle Kisse před organizací onkologické péče v Česku řada velmi vážných úkolů. „Krom jiného v posilování zejména organizační role center v jejich spádových oblastech,“ uvedl Kiss. Česká republika dnes disponuje sítí 15 komplexních onkologických center (KOC), která pokrývá většinu tuzemských krajů krom Karlovarského. Tuto síť KOC doplňují dvě vysoce specializovaná centra, které se věnují léčbě dětských onkologických pacientů a šest center hematoonkologických. Pokrytí těmito centry ukazuje následující mapa:
Podle předsedy České onkologické společnosti je třeba usilovat o to, aby byla dostupnosti léčby v KOC v budoucnu srovnatelná pro všechny regiony. Mezi nimi totiž dnes existují zcela zásadní rozdíly. „Léčbu v KOC podstoupí pouze 43 procent pacientů z Karlovarského kraje,“ uvedl Kiss. Protože Karlovarský kraj nemá vlastní KOC, přebírá 29 procent jeho onkologických pacientů KOC Plzeň a dalších 14 procent potom centra v hlavním městě. Kiss upozornil i na to, že podstatné rozdíly mezi regiony nejsou jen v oblasti léčby, ale i v účasti populace ve screeningových programech. „To by si také zasloužilo organizační vylepšení,“ dodal předseda ČOS.
Ve své přednášce upozornil Kiss i na to, že další optimalizace tuzemské onkologické péče bude vyžadovat revizi stávající praxe provádění a vykazování práce multidisciplinárních indikačních týmů a také zajištění dlouhodobé dispenzarizace onkologických pacientů, mimo jiné i ve spolupráci s praktickými lékaři. „Data z ÚZIS nám ukazují, že v této oblasti možnosti na zlepšování jsou. V České republice kolem 60 procent pacientů prochází mezioborovou indikační komisí. Ideální stav by pochopitelně byl, aby jí prošli všichni pacienti, to ale z kapacitních důvodů není možné, takže je u jednotlivých diagnóz potřeba definovat nepodkročitelné minimum, kdy by pacienti měli komisí projít,“ vysvětlil Kiss, který odkazoval na následující graf ukazující, jak procentuální zastoupení nově léčených pacientů, kteří projdou konzultací multidisciplinárního týmu meziročně narůstá.
Regionální centra v budoucnu dosáhnou na více léků
Zásadním tématem tuzemské onkologie je podle předsedy ČOS také delegování centrové léčby do regionálních onkologických center. „Souvisí to s tím, že jak se zlepšují výsledky onkologické léčby a pacienti se dožívají vyššího věku, ale zároveň také přibývá nádorových onemocnění v populaci, takže je ‚nabalovací efekt‘ pro nejen pro KOC velký. A kromě předávání pacientů do dispenzarizace praktických lékařů existuje snaha, aby – také kvůli kvalitě jejich života – měli onkologičtí pacienti realizovanou léčbu v místě bydliště,“ vysvětlil Kiss.
Za tímto účelem byla oficiálně ustanovena síť regionálních onkologických center (ROC). Ty musí splňovat několik podmínek – například provázanost s minimálně jedním KOC nebo disponování akutní lůžkovou péčí. Do ROC byla zatím delegována možnost indikace jen poměrně omezeného množství léků, které vytipovala ČOS a potvrdily zdravotní pojišťovny. Jedná se většinou o léky, které se užívají v těch největších diagnostických skupinách. „Jsme rádi, že se tento proces započal a po vyhodnocení tohoto prvního kroku plánujeme rozšíření těchto léčiv,“ poznamenal předseda Kiss.
Věcí, kterou by podle předsedy ČOS bylo třeba dodefinovat v oblasti managementu péče je popis cesty pacienta, ideálně s jasně definovanými vstupy do zdravotnických zařízení a s jasným časovým rámcem. „A to nejen do vysoce specializovaných center a k indikačním komisím, ale i zpět k poskytovatelům následné onkologické léčby či dispenzarizace,“ uzavřel Kiss.
Jakub Němec
Foto: Radek Čepelák
Zdravotnický deník děkuje za laskavou podporu akce společnostem Novartis, Eli Lilly, MSD, AKESO, EUC a Tiscali Media. Generálním partnerem konference byla Všeobecná zdravotní pojišťovna.
