Snížení úmrtnosti nebo nemocnosti na nádorové onemocnění díky včasnějšímu záchytu, ale už v bezpříznakovém období. Takový je smysl screeningových programů o jejichž přínosech i rizicích hovořili odborníci na 7. konferenci PREVON, která se konala pod záštitou Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), České lékařské společnosti JEP a ministerstva zdravotnictví. Jedním z témat byla i možnost minimálních sdílených záznamů, díky nimž by se lékaři v primární péči a specialisti mohli snadněji propojit.
Za systematický screening není považován pouze samotný test, ale komplexní program, který by měl zajišťovat kvalitu a bezpečnost. Kromě nesporných přínosů může v některých případech ale přinášet také náklady a rizika. Proto musí programy naplnit svá definovaná kritéria.
Úvodního slova o současnosti a budoucnosti screeningových programů se ujal ředitel ÚZIS Ladislav Dušek, který upozornil na stárnoucí populaci jdoucí ruku v ruce se zvyšujícími se náklady.
Za resort zdravotnictví vystoupil náměstek ministra Václav Pláteník (KDU-ČSL), který ve svém proslovu zdůraznil, že prevence a dostupnost screeningových programů a elektronizace agend jsou pro ministerstvo jasnou prioritou. „Musíme dbát na to, aby vyšetření byla kvalitní, ale i bezpečná. Proto budeme kvalitu vyšetření dál vyhodnocovat,“ uvedl Pláteník.
Velká nerovnost dostupnosti v krajích
Na nerovnosti v místní a časové dostupnosti v navazující přednášce upozornil epidemiolog a vědecký vedoucí Národního screeningového centra ÚZIS Ondřej Májek. „Screeningové programy jsou pro Česko velmi dobrou vizitkou, na druhou stranu je potřeba více se věnovat nerovnostem. Rozdíly v pokrytí například v oblasti mamografického screeningu mezi osobami s nízkým a vysokým vzděláním jsou poměrně velké,“ upozornil Májek a dodal, že ani pokrytí mezi kraji není rovnoměrné. „Zatímco u těch nejlepších krajů se pokrytí blíží 70 procentům, u těch nejhorších, což je paradoxně třeba Praha, se jedná o něco málo přes polovinu populace,“ uvedl nepříliš pozitivní čísla. Společně s hlavním městem se mezi další nejhorší regiony co do pokrývání mamografickým screeningem řadí také Liberecký, Karlovarský a Plzeňský kraj, tedy všechny regiony, které jsou spolu s Prahou na prvních čtyřech místech v úmrtnosti na karcinom prsu.
Co se týče dostupnosti screeningových center, je podle Májka česká populace pokrytá dobře, tedy až na screening rakoviny plic. „Většina pacientů má přístup ke screeningovému centru do 60 minut. To stejné se ovšem nedá říct u screeningu karcinomu plic, kde máme skutečně i oblasti, které v tuto chvíli vůbec nemají dobrý přístup k vyšetření,“ uvedl.
Průměrná objednávací doba na mamografický screening je podle Májka do jednoho měsíce. V rámci jednotlivých regionů může ale docházet k prodloužení doby objednání, což chce ÚZIS zlepšovat. „Horší situace je v oblasti kolorektálního screeningu, kde víme, že čekací doba je v průměru přibližně 80 dní. V rámci jednotlivých center může docházet k neakceptovatelné situaci, kdy čekací doba v průměru převyšuje klidně půl roku,“ doplnil další čísla z grafů.
Všechny klíčové informace v základních bodech
Komplexní informační systém a sdílení dat screeningových programů, které by přispělo k větší spolupráci specialistů s primární ambulantní sférou, představil na konferenci vedoucí odboru informačních technologií ÚZIS Daniel Klimeš. „Praktici a gynekologové často neznají screeningovou historii pacientky. Tato historie a sdílení informací nám zde chybí,“ nastínil problém Klimeš a zároveň popsal možné řešení: „Chybějící vzájemnou informovanost může vyřešit minimální sdílený screeningový záznam. Nová malá databáze, která by prolnula všechny screeningové programy do jednoho místa a zároveň byla otevřená všem účastníkům, kteří se na nich podílejí.“
Screeningová pracoviště by tak měla hlásit výsledky přes výměnné sítě až do nové databáze takzvaného systému pro real-time sdílení dat mezi poskytovateli. Minimální záznam by měl být pro jednotlivé účastníky, ale v minimálním rozsahu. Každý z aktérů by tak přispěl tím, co dělá a jaké výsledky se mu podařilo zjistit. „Poskytovatelé tyto informace doposud hlásili někam do dáli a nikdy neměli zpětnou vazbu o tom, jaká je situace u jejich kolegů. Mělo by být možné u pacienta v databázi minimálního sdíleného záznamu ověřit, zda podstoupil prevenci a jak v ní dopadl, to všechno ale v základních bodech. Taková je naše představa,“ vysvětlil Klimeš. Inovace screeningových programů v oblasti komunikace představuje kromě navrženého systému sdílených dat mezi poskytovateli také centrální rezervační systém, který je možné využívat.
Další možností, která pod vedením ÚZIS vzniká, je také mobilní aplikace EZ karta. „Měla by to být jednotná resortní mobilní aplikace, která by pacientovi umožnila přístup ke screeningovému záznamu. Je zde počítáno i s variantou, že by přes aplikaci mohly zdravotní pojišťovny zvát pojištěnce na screeningové programy jako doplněk současného adresného zvaní. Mohla by také sloužit ke komunikaci občana s lékařem,“ nastínil Klimeš fungování aplikace, která má již reálné obrysy.
Nela Slivková
