Díky medicínskému pokroku se HIV stal chronickým onemocněním, jako je každé jiné. Správně léčení HIV pozitivní pacienti mohou žít zdravý a spokojený život, aniž by mohli kohokoliv nakazit, zdůrazňuje Hans Henri P. Kluge, ředitel Regionální kanceláře Světové zdravotnické organizace pro Evropu. Přesto polovina HIV pozitivních žijících v tomto regionu, kam patří celkem 53 zemí včetně Ruska nebo Turecka, se o své diagnóze dozví pozdě. Na vině je mnohdy stále přetrvávající stigma spojené s tímto onemocněním.

Navzdory tomu, že existuje účinná léčba, která umožňuje HIV pozitivním žít kvalitní život, aniž by mohli kohokoliv dalšího nakazit, šíření této infekce pokračuje, a to i v Evropě.

„Se zdroji a technologiemi, které máme k dispozici pro diagnostiku, léčbu a prevenci přenosu by se u nikoho v Evropském regionu WHO nemělo rozvinout onemocnění AIDS, natož aby na něj někdo zemřel. Přesto je ironií, že v Evropském regionu WHO roste epidemie HIV nejrychleji na světě. Bohužel 50 procent lidí se ke zdravotní péči dostává později a nedaří se nám je oslovit dříve. Tento trend se nezměnil 10 let,“ shrnul k příležitosti Světového dne boje proti AIDS Hans Henri P. Kluge, ředitel Regionální kanceláře Světové zdravotnické organizace pro Evropu.

Samotná léčba HIV se během let dramaticky proměnila k lepšímu: „Díky medicínskému pokroku se HIV stal chronickým onemocněním, jako je každé jiné. Správně léčení HIV pozitivní pacienti mohou žít zdravý a spokojený život, aniž by mohli kohokoliv nakazit. Máme vysoce účinnou antiretrovirovou léčbu – jedna tableta denně bez závažných vedlejších účinků. Nové diagnostické algoritmy umožňují diagnostiku ještě ten samý den. Testy je možné provádět v komunitním prostředí nebo i doma. A konečně máme k dispozici velmi účinné prostředky prevence, jako je pre-expoziční profylaxe a v neposlední řadě kondomy.“

Klíčovou roli podle WHO ve zvládání šíření HIV hrají komunity a přístup, kdy lidé jsou v centru pozornosti zdravotnického systému. To také znamená přistupovat k HIV pozitivním lidem i celému tématu infekce HIV bez zbytečné stigmatizace. Ta může mít celou řadu podob, od potřeby „morálně hodnotit“ život HIV pozitivních přes nahlížení na infekci jako „trest za špatné chování“ až po odmítnutí poskytnutí zdravotní péče.

„Stigma a diskriminace nemají ve zdravotnictví místo. Izolace a vylučování epidemii nezastaví. Angažovanost a vzájemná důvěra ano,“ dodal Kluge, podle kterého je nutné, aby součástí zdravotnického systému, který chce mít šíření HIV pod kontrolou, byl komunitní přístup, a aby organizace, pro které je základem fungování, včetně občanských iniciativ a neziskových organizací, měly potřebnou podporu ze strany státu.

Mohlo by vás zajímat

Stigmatizace HIV pozitivních brání jejich léčbě

Nahlížení na HIV pozitivní jako méněcenné či různým způsobem odsuzující a negativně hodnotící chování, včetně odmítnutí poskytnutí zdravotní péče, je součástí stigmatizace ve zdravotnictví, jež WHO i Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) považují za jednu z velkých bariér pro to, aby bylo možné HIV epidemii účinně zvládat.

„Více než 1 z 10 lidí žijících s HIV v EU/Evropském hospodářském prostoru neví o svém statusu, což je něco, což přispívá k tomu, co vídáme jako pozdní diagnóza přispívající k šíření HIV,“ upozorňuje Andrea Ammon, ředitelka ECDC.

Stigmatizace HIV pozitivních je podle zjištění ECDC bohužel realitou i v evropském zdravotnictví. „V loňském roce se 1 z 6 lidí žijících s HIV vyhýbal zdravotní péči, protože se obával toho, že k němu bude přistupováno odlišně. Stigma ve zdravotnictví způsobuje vyhýbání se zdravotní péči, což se podílí na pozdní diagnostice HIV a léčbě. Musíme se vypořádat s tímto stigmatem, abychom dokázali zajistit, že se HIV nebudou vyhýbat zdravotní péči v obavách, že s nimi bude zacházeno odlišně,“ je přesvědčená expertka.

Podle výzkumu zaměřeného na kvalitu zdravotní péče pro lidi žijící s HIV v České republice, které opakovaně provádí Česká společnost AIDS Pomoc, se 17 procent dotazovaných setkalo s odmítnutím u praktického lékaře kvůli tomu, že jsou HIV pozitivní. U stomatologa na odmítnutí z tohoto důvodu narazilo v roce 2022 celkem 32 procent respondentů, což je oproti roku 2017 pokles z 54 procent.

Týká se stigma i českých zdravotníků? Zapojte se do výzkumu

Zmapovat přítomnost stigmatu u zdravotníků, kteří se ve své praxi setkávají také s HIV pozitivním pacienty, je cílem probíhajícího výzkumu, na němž se podílí ECDC a European Clinical AIDS Society. Online anonymní dotazník je k dispozici v celkem 38 jazycích včetně češtiny. Díky tomuto výzkumu bude možné získat detailnější znalosti o tom, jak zdravotníci přistupují k HIV pozitivním, jaké mají praktické zkušenosti s péčí o ně, zda mají k dispozici potřebnou podporu vedení zdravotnického zařízení i jaká atmosféra převládá při péči o HIV pozitivní. Vlastní vyplnění dotazníku zabere cca 10 minut času.

Přítomnost stigmatizujícího chování vůči HIV pozitivním jak ze strany široké veřejnosti, tak zdravotníků, stejně jako nutnost jej měnit, přiznává i Národní program řešení problematiky HIV/AIDS v ČR na období 2023–2027: „Jako stigma je označována značná odlišnost s negativním sociálním dopadem. V oblasti infekce HIV se na stigmatizaci podílí zejména strach a nedostatečná informovanost jak laické veřejnosti, tak i zdravotnických pracovníků. Stigma a diskriminace představují překážku kontaktu s preventivními a léčebnými službami a mohou zhoršovat společenské uplatnění osob žijících s HIV. Důležitý je otevřený přístup založený na vzájemné důvěře, který zlepšuje vztah mezi zdravotníky a pacienty žijícími s HIV. Stejně důležitý je dostatek informací v celé společnosti v souvislosti s pokrokem v antiretrovirové terapii a jejích přínosech pro život osob žijících s HIV. Tématu destigmatizace osob žijících s HIV je potřeba se nadále věnovat.“

Ludmila Hamplová