Česká republika se v loňském roce konečně rozhodla v oblasti jednodenní péče dohnat vyspělé zdravotnické systémy a tento segment podpořila. Aby ale mohla ve spolupráci se zdravotními pojišťovnami jednodenní péče pracovat na kultivaci systému, potřebovala by se stát samostatným segmentem také v dohodovacím řízení – což se jí zatím nepovedlo. Právě dnes, kdy se zahajuje dohodovací řízení o úhradách pro rok 2025, by se přitom mělo ukázat, zda dají pojišťovny a poskytovatelé tomuto přístupu zelenou. O problému si Zdravotnický deník povídal s předsedou Asociace poskytovatelů jednodenní chirurgie Daliborem Štamberou.
Loni zdravotní pojišťovny vznik nového segmentu jednodenní péče odmítly. Jak to vypadá letos?
Dostal jsem echo, že Svaz zdravotních pojišťoven bude zase proti. Moc nerozumím tomu, proč. To, že se bude sedět o půl hodiny déle, přece není důvod, aby nevznikl nový segment. My přitom už vesměs všechny důležité výkony, které jsme chtěli, dnes ve vyhlášce máme i bez dohodovacího řízení. Mohl bych to tedy nechat být, ale stále pojišťovnám vysvětluji, že by bylo lepší, kdybychom se domlouvali spolu. U některých výkonů bychom ani nešli do úhrad, které nakonec stanovilo ministerstvo. Pojišťovny jsou samy proti sobě, protože pokud se zase dohodneme s ministerstvem a na konci roku se dají do vyhlášky nějaké ceny, tak proti tomu nemají obranu.
Loni to, tuším, neprošlo s tím, že je třeba věc prodiskutovat. Proběhla tedy poté nějaká taková jednání?
Jednodenní péče bylo téma loňského roku. Ohledně vzniku samostatného jsem všechny jsem obešel. Díky tomu, že jsem členem Rady poskytovatelů, kde jsou skoro všichni zástupci segmentů, jsem vystoupil i tam. Na většině pojišťoven jsem byl osobně, ale bohužel to opět vypadá, že neuspějeme. Ministerstvo zdravotnictví je vzniku nového segmentu, podle mých informací, nakloněno, nicméně do věci nemůže zasáhnout. Na jednu stranu jsem rád, že se nám jednodenní péči díky ministerstvu povedlo rozhýbat, na druhou stranu ten způsob nevidím jako dobrý. Úředně je tady nějaký dohodovací orgán, který by měl fungovat.
V jakém segmentu je jednodenní péče zahrnuta nyní?
Dnes jsme v segmentu ambulantních specialistů, jenže my už podle zákona nejsme ambulantní. Jednodenní péče má v zákonných normách svůj paragraf, takže to celé nedává smysl. Loni mi slíbili, že když nemáme segment, dostaneme u ambulantních specialistů nějaký čas. Na konci, když už nikdo nemohl, mi nechali pět minut. Pak jsem na závěr chtěl, aby se součástí zápisu staly naše návrhy, ale dozvěděl jsem se, že to zařazovat nebudou a že to nikoho nezajímá. Jestli tedy nebudeme samostatný segment, je otázka, jestli pro nás má cenu se dohodovacích jednání vůbec účastnit. Uvažuje se ale, že dohodovací řízení bude mít trochu jiný formát, tak uvidíme, jak to dopadne. Na druhou stranu mám signály, že s tím, jak na tom některé oborové pojišťovny nejsou finančně zcela komfortně, stejně přijdou s nepřijatelnými návrhy pro poskytovatele. Obávám se tedy, že to dopadne jako loni, kdy jsme se nedohodli.
Pokud by se vám povedlo vybojovat si vlastní segment, kolik poskytovatelů budete zastupovat?
Žádáme za dva subjekty – Asociace poskytovatelů jednodenní chirurgie, v níž máme přibližně 20 členů, a Sdružení ambulantních poskytovatelů oční chirurgie. Předpokládám, že by se připojila i gynekologie, která s námi úzce spolupracuje. A budu jedině rád, když se k nám přidají další subjekty. Segment by tedy mohl být relativně velký. Dnes už jednodenní péči začaly poskytovat některé nemocnice, a jsou i takové, které na tuto péči přešly úplně.
Loni začala být jednodenní péče ve větším podporována. Nakolik se rozšířila?
Na stávajících pracovištích ano, ale pojišťovny se zatím brání vzniku nových zařízení. V nemocnicích se však rozjíždí jednodenní péče na stávajících pracovištích. Tento trend ale nevidím rád, protože jednodenní péče by měla fungovat odděleně, aby mohla splnit jedno ze základních poslání – eliminaci nozokominálních infekcí. Třeba v Ústeckém kraji to tak mají – Krajská zdravotní zřídila v Teplicích dceřinou společnost a od března budou rozjíždět zvláštní pracoviště. A z chirurgie na jednodenní péči přecházejí některé malé nemocnice, i když zatím velice složitě. V některých případech lze přitom i v jednodenní péči porýt spektrum většiny klasických operačních výkonů, vyjma akutní péče. Jako příklad lze uvést třeba operaci chronického zánětu slepého střeva.
Letos se v rámci úhradové vyhlášky povolilo nemocnicím, že k jednodenní péči nemusí mít oddělené prostory. Jak se na tento krok díváte?
To je právě, jak jsem uvedl, špatně. Jde to proti jednomu ze základních principů jednodenní péče, tedy zabránění nozokomiálním nákazám. A to je ve společných prostorách nemožné. Máme mít jednání s úsekem hlavního epidemiologa, abychom spolupracovali na vzniku pravidel pro jednodenní péči. Jedním z našich požadavků je právě oddělení provozu, protože jinak je jednodenní péče jen ekonomická záležitost. Musí splňovat principy, které budou prospěšné pro pacienty. Jinak u velkých nemocnic souběžné nasmlouvávání jednodenní péče nemá příliš logiku. Když nemáte lékaře, kteří by byli schopni pracovat v dalších úvazcích a „paralelních smlouvách“, tak proč dělat něco, co mohou dostat zaplaceno plně, za 75 procent? Za výkony, kde pacienta propouštějí druhý den – a to se již dnes dle vyhlášky hlídá – dostanou beztak zaplaceno stejně jako v jednodenní péči.
Pro letošní rok úhradová vyhláška jednodenní péči rozšířila na řadu dalších výkonů. Kam bychom se měli posunout dále?
Co se týče klasické chirurgie, už ani zájem o další rozšíření nemáme. Určitě je pár operací, které by se hodily, ale už to zdaleka nejsou zákroky, které by byla schopna provádět většina pracovišť. Teď přibylo hodně výkonů v gynekologii, přičemž podle předsedy Sdružení soukromých gynekologů Vladimíra Dvořáka je to až příliš široké spektrum. Kde je velký prostor, jsou ale menší obory, jako je urologie či ORL. Nicméně velké spektrální rozšíření potřeba už není. Spíše bychom tedy chtěli celý segment kultivovat. A asi tu lze očekávat boj o ceny, protože po letech, kdy jsme byli zvyklí, že se pořád cena výkonů navyšovala, tak teď zřejmě přichází doba, kdy se bude bojovat za to, aby cena neklesala. S pojišťovnami bychom tak chtěli jednat třeba i o tom, které výkony vypustit, nebo i „zlevnit“.
A kdybyste měli vlastní segment v rámci dohodovacího řízení, měli byste možnost se s pojišťovnami přímo dohodnout…
Debata by měla být o kultivaci – když přidávat, z jakých důvodů, či jestli je něco nového – nové postupy, technologie… Dohodovací řízení by neměla být jen o tom, abychom se bavili, kdo má méně nebo více peněz, ale jaké principy by měly při navyšování platit. A zda již třeba nejsou některé metody a výkony obsolentní, což by se mohlo v rámci dohodovacího řízení projednávat, ale v současné podobě nemáme šanci se takto prezentovat.
Pokud byste se dohodli na vlastním segmentu, s jakými požadavky byste do jednání šli? Co vás nejvíc pálí?
Máme představu o kultivaci cen i vyřazení některých výkonů. Třeba v gynekologii jsou výkony, které tam gynekologové nechtějí. Také bychom například mohli vyjednávat o podmínkách při vzniku nových pracovišť. Návrhů by bylo hodně. Je ale třeba vůle sedět u jednoho stolu, což, jak mám bohužel pocit, zatím stále není.
Michaela Koubová
