Umožnit práci pod dohledem zubařům z třetích zemí ještě před aprobací – to je záměr senátního návrhu (více jsme psali zde), který nyní prošel připomínkovým řízením a ve středu 17. ledna ho projedná vláda. Zatímco ministerstvo zdravotnictví k němu přijalo neutrální stanovisko, proti se postavilo ministerstvo vnitra a Unie zaměstnavatelských svazů. Důvod? Obavy ze snížení bezpečnosti a kvality poskytované péče.
„Návrh rozšiřuje výčet subjektů, u nichž by odborná praxe pro zubní lékaře z třetích zemí probíhala, o subjekty, které nejsou způsobilé realizovat odbornou praxi za účelem nabývání odborných nebo praktických zkušeností v oborech specializačního vzdělávání ani v nástavbových oborech. Navrhovaný poměr uchazečů a zubních lékařů vykonávajících přímé odborné vedení je 3:1 místo nynějšího 1:1. Podle návrhu může jeden zubní lékař vykonávat přímé odborné vedení nad třemi zahraničními uchazeči (třeba i bez jakékoliv znalosti českého jazyka) a v akreditovaném zařízení může být ještě současně školitelem dalších zubních lékařů ve specializační přípravě,“ poukazuje v připomínkách ministerstvo zdravotnictví.
Podle něj by také přijetí úpravy znamenalo dopad do agend úřadu. Zvýšil by se totiž počet žádostí o povolení odborné praxe bez uznání způsobilosti, navíc to to znamenalo i zcela nové agendy v podobě započítávání odborné praxe.
„Zajištění výkonu těchto agend v rámci stávajících struktur ministerstva, jak navrhuje důvodová zpráva, bude problematické. Za rok 2023 zatím evidujeme cca 600 těchto žádostí a na danou agendu je systemizováno pouze jedno služební místo. Důvodová zpráva rovněž neobsahuje analýzu toho, jak velkého počtu osob se navrhovaná změna bude dotýkat, což je dle našeho názoru nezbytný předpoklad pro učinění relevantního závěru k dopadům návrhu,“ dodává ministerstvo zdravotnictví, které k návrhu zaujalo neutrální stanovisko.
Novela problém neřeší
Ministerstvo vnitra, které se k návrhu postavilo negativně (byť za stěžejní považuje postoj ministerstva zdravotnictví) se také ptá, proč by mělo k rozvolnění pravidel dojít pouze u zubních lékařů, zvláště když největší problém s dostupností máme u dětských a dospělých praktiků.
„Předkladatelé pomíjejí fakt, že v České republice je obecně relativní dostatek zubních lékařů, soustřeďují se však zejména ve velkých městech, která disponují větší kupní silou, a tedy i potenciálně vyšší rentabilitou praxe oproti periferním oblastem. Předkládaná novela sama o sobě není způsobilá narovnat nerovnoměrné rozmístění zubních lékařů a stomatologů, to lze regulovat např. pomocí motivačních prvků, a to jak v pravomoci zdravotních pojišťoven, tak krajských úřadů,“ poukazuje vnitro.
Povinnost absolvovat praxi v akreditovaných zařízeních s sebou také nese externí kontrolu nad kvalitou a bezpečím jak poskytované péče, tak i kvalitou vzdělávání – a o to bychom při rozvolnění pravidel přišli.
„Samostatný fakt, že má zdravotnické zařízení školitele nebo garanta, neznamená, že toto zdravotnické zařízení splňuje, byť i jen minimální, požadavky pro akreditovaná zařízení. Vykonávání praxe 5 let bez přerušení výkonu povolání či smlouva s minimálně třemi pojišťovnami nepředstavuje přínos pro kvalitu a bezpečí poskytování péče oproti jiným zdravotnickým zařízením. I zdravotnická zařízení, která nemají žádnou smlouvu se zdravotními pojišťovnami, mají dostatečně kvalitní lékaře, pouze se jako svobodné podnikatelské subjekty rozhodly jít jinou cestou než čerpáním nákladů za poskytnutou zdravotní péči pomocí úhrad za pojištěnce ze systému veřejného zdravotního pojištění,“ konstatuje ministerstvo vnitra.
Bez garance bezpečnosti
K návrhu se postavila zamítavě také Unie zaměstnavatelských svazů. „Navrhovaná novelizace povede ke snížení bezpečnosti a kvality poskytovaných zdravotních služeb pro pojištěnce v oboru zubní lékař. A to i s ohledem na jazykovou bariéru mezi pojištěncem a ošetřujícím zubním lékařem, který podle předloženého návrhu bude moci poskytovat zdravotní služby již po předložení nostrifikace, bez nutnosti absolvování aprobační zkoušky a ověření znalosti českého jazyka. Jedná se o nerovný přístup v požadavcích na kvalitu hrazených zdravotních služeb, přičemž plátci (zdravotní pojišťovny) by nemohli garantovat kvalitu, bezpečí a nákladovou efektivitu hrazených zdravotních služeb,“ poukazuje UZS.
Ta také připomíná, že v samotné důvodové zprávě návrhu je uvedeno, že aprobační zkoušku úspěšně složí pouze cca 10 procent lékařů. „Návrh přitom umožňuje výkon odborné praxe na neakreditovaných pracovištích na dobu až 3 let zubním lékařům, z nichž pravděpodobně většina nesplní požadavky pro výkon povolání zubního lékaře,“ pozastavují se zaměstnavatelé.
A aby toho nebylo málo, UZS upozorňuje, že povolení k výkonu odborné praxe zubního lékaře bez odborné způsobilosti nemůže být podkladem pro úhradu služeb poskytovaných tímto zubařem z veřejného zdravotního pojištění (tím je jen rozhodnutí o uznání způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání), takže není jasné, proč by měl mít poskytovatel, u kterého bude praxe vykonávána, smlouvu se třemi dominantními zdravotními pojišťovnami.
-mk-
