Oblast sociálně-zdravotního pomezí je bolavou patou systému desítky let. Změnit to chce zákon přicházející s novou sociálně-zdravotní službou, který je nyní v meziresortním připomínkovém řízení. Ten přináší řadu úprav, jež mají řešit například sociální hospitalizace v dlouhodobé péči nebo umožní potrestat sociální služby, které nedodržují pravidla ošetřovatelské péče.
„Hlavním cílem úpravy je zavedení tzv. sociálně zdravotních služeb, což umožní v rámci jedné služby zkombinovat sociální službu se zdravotní službou a jejich poskytování efektivně koordinovat,“ uvádí předkládací zpráva.
Změnový zákon upravující jak zákon o zdravotních, tak sociálních službách, má ambici napravit řadu neduhů v oblasti zdravotně sociálního pomezí. Patří mezi ně například sociální hospitalizace, kdy pacienta není možné propustit, protože se neobejde bez sociální péče. Doposud také nebylo možné poskytovat ošetřovatelskou péči například v denních stacionářích, dalším problémem je i nemožnost došlápnout si ze strany zdravotních pojišťoven na poskytovatele sociálních služeb, kteří nedodržují pravidla při poskytování ošetřovatelské péče.
Nově by přitom měly vzniknout zdravotně sociální služby, které budou zajišťovat poskytovatelé s registrací jak sociálních, tak zdravotních služeb. „Zákon o sociálních službách ani zákon o zdravotních službách totiž v současnosti nenabízejí uspokojivé řešení pro uživatele služeb, kteří potřebují zdravotní péči v míře vyžadující hospitalizaci, ale současně je významně snížena jejich soběstačnost a existuje ohrožení sociálním vyloučením, a kteří tedy potřebují i větší objem sociálních služeb v pobytové formě. Ve vybraných pobytových sociálních službách je v současnosti systémově počítáno se zajišťováním rozsahu zdravotní péče, který nepřesahuje potřebu zdravotní péče při domácím ošetřování. U osob s výraznou potřebou komplexní podpory v sociální i zdravotní oblasti však rozsah poskytovaných zdravotních služeb nemusí odpovídat jejich skutečným potřebám hlavně v rovině zdravotní,“ vysvětluje důvodová zpráva.
Sociálně zdravotní služby by podle návrhu mohl zajišťovat poskytovatel sociálních služeb v centrech denních služeb, denních a týdenních stacionářích, domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem, domovech pro osoby se zdravotním postižením, centrech duševního zdraví nebo v zařízeních odlehčovacích služeb. Bude přitom muset mít registraci k poskytování některé z výše uvedených sociálních služeb a zároveň oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona o zdravotních službách. Sociálně zdravotní služby bude možné poskytovat také ve zdravotnických zařízeních lůžkové zdravotní péče, kdy ovšem nebude vyžadována plná registrace k poskytování sociálních služeb. Nově ale budou muset poskytovatelé dodržovat některé další povinnosti stanovené zákonem o sociálních službách, přičemž za jejich neplnění budou hrozit sankce.
Pokud přitom poskytovatelé sociálních služeb chtěli ošetřovatelskou péči v rozsahu domácího ošetřování poskytovat nadále, aniž by se museli registrovat jako zdravotnické zařízení, budou mít možnost tak učinit na základě oprávnění k poskytování ošetřovatelské péče v zařízeních sociálních služeb. „Pro tyto poskytovatele změna znamená v zásadě pouze novou povinnost získat pro její poskytování oprávnění. Není přitom potřebné, aby místo poskytování této zdravotní péče splňovalo podmínky pro zdravotnická zařízení, bude pouze stanoven minimální věcný a personální standard, přičemž personální standard má pouze reflektovat zásadu, že zdravotní služby mají být poskytovány pouze prostřednictvím osob způsobilých k výkonu zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotních služeb,“ přibližuje důvodová zpráva. Poskytovatelé, kteří nebudou mít oprávnění k zajišťování potřebné péče, tak budou mít povinnost zajistit ji smluvně či jiným způsobem.
Trest pro hříšníky: vypovězení kontraktační povinnosti na pět let
Jaké změny tedy návrh přináší pro současné poskytovatele zdravotních nebo sociálních služeb? Co se týče pobytových sociálních služeb, ty dnes někdy nedisponují dostatečným počtem zdravotnického personálu, mívají problémy při zajištění lékaře indikujícího péči klientům, v některých případech dokonce poskytují zdravotní péči bez řádné indikace lékařem. Ve výsledku tak není část poskytované zdravotní péče vykazována zdravotním pojišťovnám, což má kromě finančního aspektu také dopad na data o tomto segmentu péče. To pak mimo jiné znesnadňuje i návazné systémové kroky. Na druhou stranu platí ze strany zdravotních pojišťoven vůči těmto poskytovatelům kontraktační povinnost, zároveň ovšem plátci postrádají jakékoliv nástroje, aby mohli hlídat kvalitu poskytované péče.
„Zdravotním pojišťovnám prakticky chybí nástroj umožňující postihovat poskytovatele sociálních služeb, kteří opakovaně porušují své právní povinnosti vyplývající z poskytování a úhrady zdravotních služeb hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Zdravotní pojišťovna sice může poskytovatele pobytových sociálních služeb kontrolovat, ale v případě opakujících se problémů, kdy nedochází k nápravě, nemá dostatečné nástroje k efektivnímu zajištění nápravy, přičemž navíc taková situace velmi zatěžuje již tak přetížené revizní úseky zdravotních pojišťoven. Ambicí navrhované právní úpravy je tedy zavést mechanismus dočasného vyloučení aplikace kontraktační povinnosti v odůvodněných případech na základě porušování právních povinností poskytovatelem ošetřovatelské péče v zařízení pobytových sociálních služeb,“ vysvětluje důvodová zpráva s tím, že při podstatném porušení povinností ze strany poskytovatele by zdravotní pojišťovna neměla mít vůči tomuto poskytovateli kontraktační povinnost po dobu pěti let. Zároveň by pro sociálně zdravotní služby měla být stanovena povinnost dodržovat požadavky na personální a materiálně-technické vybavení odpovídající druhu poskytované sociální služby.
Zákon o zdravotních službách také dnes nestanovuje poskytovatelům sociálních služeb sankce za porušení těch povinností, které jim sám výslovně ukládá. Například porušení povinnosti mlčenlivosti poskytovatele zdravotních služeb je přestupek, porušení stejné povinnosti poskytovatelem sociálních služeb poskytujícím zdravotní služby již ale přestupkem není. To by měla nová úprava napravit.
Novinkou by ovšem mělo být i to, že poskytovatelé ošetřovatelské péče v pobytových sociálních službách budou zařazeni do dohodovacího řízení o výši úhrad z veřejného zdravotního pojištění. Doposud se jejich vliv uplatňuje pouze politicky v rámci jednání s ministerstvem zdravotnictví před vydáním úhradové vyhlášky.
Změny by se ale měly dotknout i dalších typů sociálních služeb, konkrétně odlehčovacích služeb, center denních služeb a denních stacionářů. V nich totiž za současné právní úpravy nelze poskytovat ošetřovatelskou péči, jako je podávání léků. Nelze tak učinit ani prostřednictvím poskytovatele domácí zdravotní péče, jelikož se podle zákona nejedná o vlastní sociální prostředí. Výsledkem je, že klienty s potřebou ošetřovatelské péče dnes do těchto typů služeb není možné přijmout a pečující osoby tak přicházejí o možnost podpory při zajišťování péče svým blízkým. Podle novely by ale tyto služby měly mít možnost získat oprávnění k poskytování ošetřovatelské péče, přičemž se zároveň stanou vlastním sociálním prostředím podle zákona o zdravotních službách, takže je bude moci navštěvovat domácí zdravotní péče.
Až pětinu dlouhodobé péče tvoří sociální hospitalizace
A co lůžková zdravotnická zařízení? Zde by měl návrh řešit sociální hospitalizace, které na jednu stranu odčerpávají prostředky veřejného zdravotního pojištění a na stranu druhou pacientovi nabízejí nižší kvalitu uspokojování potřeb vzhledem k nedostatečné sociální péči. Omezená kapacita revizních pracovníků zdravotních pojišťoven přitom neumožňuje sociální hospitalizace dostatečně odhalovat prostřednictvím fyzických kontrol, dostupná data ovšem naznačují, že předmětné sociální hospitalizace tvoří okolo 15 až 20 procent vykázaných ošetřovacích dnů dlouhodobé lůžkové péče.
Vzhledem k nadužívání dlouhodobé lůžkové péče u pojištěnců, kteří by měli být klienty sociálních služeb, proto novela přichází s tím, že s výjimkou intenzivní dlouhodobé péče bude k poskytování dlouhodobé péče nad základní dobu 90 dnů potřeba schválení zdravotní pojišťovnou. Pokud indikace nebude naplněna ,bude nutné pojištěnce přeložit na sociální lůžko. Poskytovatelé přitom budou mít povinnost takovému pacientovi nabídnout uzavření smlouvy o poskytování pobytové sociální služby, která bude zajišťována až do doby, než bude zajištěna plnohodnotná sociální služba.
Poskytovatelé zdravotních služeb poskytující sociální službu budou mít povinnost uživatelům zajišťovat ubytování, stravu, pomoc při osobní hygieně nebo podmínky pro osobní hygienu, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, aktivizační činnosti a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Druhou polovinu činností přitom může poskytovatel zajistit prostřednictvím smluvního poskytovatele sociálních služeb. K novým povinnostem poskytovatele také bude patřit zpracování vnitřních pravidel zajištění poskytované sociální služby, podávání a vyřizování stížností a koordinace poskytování sociální a zdravotní péče v rámci sociálně zdravotních služeb. Právě sdílení informací mezi zdravotní a sociální složkou přitom bylo doposud velmi problematické, protože byly pevně nastavené hranice mlčenlivosti – což by se nově mělo změnit.
Bude dopad na rozpočty pojišťoven neutrální?
Podle důvodové zprávy se přitom v celkovém součtu neočekávají v souvislosti ze vznikem nového typu péče zvýšené náklady veřejného zdravotního pojištění. „Důvodem je skutečnost, že u nového typu sociálně zdravotní lůžkové péče bude stanoveno vícezdrojové financování, v jehož rámci ubytování, strava a dopomoc se zvládáním základních životních potřeb nebudou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění,“ přibližuje důvodová zpráva s tím, že do nového typu péče budou zřejmě mířit stejným dílem lidé z pobytových sociálních služeb (kde jsou náklady pojišťoven nižší) a dlouhodobé lůžkové péče (kde jsou náklady naopak vyšší).
Podle předkladatelů pak budou náklady na vznik sociálně zdravotního lůžka skrze transformaci z lůžka pobytové sociální služby zhruba 620 tisíc korun na lůžko (zdravotnické technologie, hygienické normy), což je zhruba pětina nákladů novostavby. Vznik sociálně zdravotního lůžka skrze transformaci ze zdravotnického lůžka následné nebo dlouhodobé péče pak je vyčíslen na zhruba 150 tisíc korun na lůžko (zejména zvýšené prostorové nároky). Úplně nová kapacita pak vychází na 3,1 milionu korun na lůžko (stavba, vybavení).
„Nová subforma lůžkové zdravotní péče umožní dále redukci nákladů poskytovatelů této péče, spočívající zejména v možnosti nahrazení části zdravotnického personálu pracovníky v sociálních službách a dále rovněž v redukci nákladů a věcné a technické vybavení této péče,“ konstatuje důvodová zpráva.
Protože na zavedení nového typu péče bude třeba čas, přichází návrh s přechodným obdobím do 31. prosince 2026.
Michaela Koubová
