Obsáhlá novela zákona o zdravotních službách v řadě svých pasáží vymezuje a upravuje postavení potenciálních obětí domácího či sexuálního násilí při poskytování zdravotních služeb. Toto vymezení se ovšem dočkalo řady připomínek, jejichž předkladatelé apelují na přesnější definici některých pasáží. V navrhovaném pojetí by totiž podle nich mohl zákon některým obětem domácího a sexuálního násilí spíše uškodit, než pomoci.
Novela zakotvuje do zákona o zdravotních službách právo pacientů vykazujících znaky oběti domácího nebo sexuálního násilí. Těm by podle jejího znění měly být při poskytování zdravotních služeb poskytnuty informace o dostupné sociální, psychologické a právní pomoci. Podle ministerstva spravedlnosti ale nemá takové ustanovení kýžený efekt.
„Upozorňujeme, že podle zákona o obětech trestných činů má poskytovatel zdravotních služeb, pokud je zdravotnickým zařízením, které je prvním kontaktním místem poskytujícím oběti zdravotní péči po spáchání trestného činu, povinnost poskytnout i bez žádosti této oběti informace o tom, na které subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů se oběť může obrátit s žádostí o odbornou pomoc a za jakých podmínek má právo na poskytnutí bezplatné odborné pomoci, a předá oběti kontakty na tyto subjekty,“ vysvětluje resort spravedlnosti.
Podle něj by tudíž navrhované ustanovení novely zákona o zdravotních službách mohlo být interpretováno jako speciální ustanovení, které by aplikaci příslušného paragrafu zákona o obětech trestných činů vylučovalo, a naopak by podmiňovalo poskytnutí informací podáním žádosti ze strany oběti. Ministerstvo proto požaduje do navrhovaného znění novelizovaného zákona za větu „Pacient, jenž je osobou vykazující znaky oběti domácího nebo sexuálního násilí, má při poskytování zdravotních služeb dále právo na poskytnutí informací o dostupné sociální, psychologické a právní pomoci“ doplnit větu „tím není dotčena povinnost poskytovatele zdravotních služeb poskytnout obětem trestných činů informace podle zákona upravujícího práva obětí trestných činů“.
Ministerstvo spravedlnosti také míní, že by informace i právo na změnu ošetřujícího pracovníka měl mít pacient i v případě, kdy domácí násilí nenaplňuje znaky žádného trestného činu (ublížení na zdraví, škody nebo nemajetkové újmy), čemuž stávající textace novely neodpovídá. Definici „oběti domácího nebo sexuálního násilí“ proto požaduje rozšířit do širšího kontextu, a to například definicí „pacient, jenž je osobou vykazující znaky osoby, na které bylo spácháno domácí nebo sexuální násilí“.
Terminologicky sjednotit a zpřesnit znění jednotlivých ustanovení novely doporučuje také úřad ministra pro evropské záležitosti. „Ustanovení § 28 odst. 4 návrhu zakotvuje speciální ochranu pro pacienty, kteří vykazují znaky oběti domácího nebo sexuálního násilí. Obdobný přístup doporučujeme užít i v následných ustanoveních, které přímo, nebo i nepřímo pokrývají tuto problematiku. Zároveň vnímáme za vhodné, aby došlo k jednoznačnému vyjádření vůle k ochraně obětí i u sexuálního násilí,“ žádá ministr pro evropské záležitosti.
Neomezit práva starších nezletilých
Přepsat novelu tak, aby důsledněji ochránila práva nezletilých pacientů, žádá ministerstvo práce a sociálních věcí. To upozorňuje, že v novele obsažená formulace „nezletilého pacienta nebo pacienta s omezenou svéprávností lze bez souhlasu zákonného zástupce nebo opatrovníka hospitalizovat též v případě, jde-li o podezření na domácí násilí nebo jiné týrání, zneužívání nebo zanedbávání“ naráží na to, že nezletilou osobou je podle občanského zákoníku každý člověk mladší 18 let, tedy i taková, která již nabyla plnou svéprávnost.
„U starších nezletilých se přitom obecně podle § 35 zákona o zdravotních službách ve spojení s § 31 občanského zákoníku k hospitalizaci vyžaduje informovaný souhlas jich samotných, nikoli zástupný souhlas zákonného nebo jiného zástupce dítěte,“ upozorňuje ministerstvo. A zdůrazňuje, že v souvislosti s ochranou před domácím násilím přiznává právní řád plnou procesní způsobilost a tím i hmotněprávní svéprávnost nezletilým nejpozději od 16 let.
Podle resortu práce a sociálních věcí je tedy nepřípustné, aby nezletilý pacient, který je jinak plně svéprávný udělovat informovaný souhlas se svou hospitalizací sám a současně je také svéprávný a případně i plně procesně způsobilý ve věcech ochrany proti domácímu násilí, byl proti své vůli hospitalizován. „Domníváme se, že to ustanovení připustit nechtělo, nicméně stávající dikce tento dojem vyvolává, když pracuje pouze se souhlasem zákonného zástupce. Máme za to, že je třeba ustanovení v tomto ohledu upřesnit,“ píše ministerstvo v připomínkách.
Rozšířit zdroje informací, na něž mohou lékaři odkázat oběti domácího a sexuálního násilí, požaduje ve svých připomínkách zmocněnkyně vlády pro lidská práva. „V odstavci věnujícím se poskytování informací o dostupné pomoci obětem domácího a sexuálního násilí je jako zdroj informací uveden Manuál pro lékaře k domácímu a genderově podmíněnému násilí obsahující kontakty na intervenční centra. Manuál však obsahuje i kontakty na další specializované služby pro oběti domácího a sexuálního násilí, jako je například specializované odborné poradenství či azylové domy pro oběti domácího násilí (Rosa a Acorus), které jsou pro oběti stejně zásadní jako intervenční centra. Současně však neobsahuje kontakty na specializované služby pro oběti sexuálního násilí,“ popisuje úřad zmocněnkyně. A následně vyjmenovává materiály, které si přeje doplnit. Mezi ty patří Manuál pro lékaře k domácímu a genderově podmíněnému násilí publikovaný na webu ministerstva zdravotnictví, webová verze aplikace Bright Sky a registr poskytovatelů pomoci obětem trestných činů.
Jakub Němec
