Největší nejasnosti lékařů spojené s novelou zákoníku práce

Od ledna by se měl konečně ve zdravotnických zařízeních řádně dodržovat zákoník práce. Jenže s jeho aplikací jsou spojeny nejasnosti a mýty. Ty nejčastější přiblížil Miloš Máca z právního oddělení České lékařské komory (ČLK) na druhém ročníku právního semináře v Domě lékařů, který uspořádala Sekce mladých lékařů ČLK (SML ČLK).

Stále obecně platí, že zaměstnavatel může zaměstnanci nařídit pouze 150 hodin práce přesčas ročně, což je početně maximálně 8 hodin v týdnu. Se souhlasem zaměstnance, který ale může být později odvolán, lze počet navýšit na 416 hodin ročně. „Souhlas s dobrovolnou prací přesčas je možné odvolat. Pokud není součástí pracovní smlouvy, je to možné kdykoliv. Pokud je, vykládá se to tak, že obecná lhůta pro výpověď dobrovolných přesčasů činí tři měsíce,“ popsal Miloš Máca.

Odpočinek mezi směnami by měl trvat v zásadě alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Ve zdravotnictví lze tento odpočinek zkrátit na 8 hodin, ale nejbližší další nepřetržitý odpočinek mezi směnami musí být doplněn o dobu, která byla zkrácena při čerpání předchozího odpočinku.  

Aby lékař mohl vykonávat 24hodinovou službu, není nutné přecházet do vícesměnného provozu. „Argument zaměstnavatele, že musíte podepsat dodatek k pracovní smlouvě, ve kterém přejdete do vícesměnného provozu, abyste mohli pracovat 24 hodin, vůbec není na místě,“ tvrdí Máca s tím, že se jedná o chybnou zavádějí informaci.

Je také důležité zmínit, že kombinaci čerpání nepřetržitého odpočinku a čerpání náhradního volna zákoník práce neumožňuje. Nepřetržitý odpočinek po 24hodinové službě v délce minimálně 22 hodin nelze považovat zároveň za náhradní volno. V podstatě to znamená, že z odpracované služby nelze odečíst například 8 hodin, což je stejné i naopak – čerpání nepřetržitého odpočinku automaticky neznamená fiktivních 8 hodin výkonu práce.

Mohlo by vás zajímat

Platby zdravotního pojištění se od ledna změní

Dalším mýtem je přesvědčení, že náhradní volno je něco, co může zaměstnanci nařídit zaměstnavatel. Žádné takové právo ale zaměstnavatel nemá. „Zákon zaměstnanci garantuje mzdu, plat, přesčasový příplatek a eventuálně další příplatky za noční, víkend nebo svátky. Náhradní volno lze dojednat pouze na základě dohody obou stran, to znamená, že ani zaměstnanec si sám nemůže nařídit čerpání náhradního volna,“ přiblížil Máca.

Promlčené přestávky na jídlo

„Zákoník práce nám neřeší, jak je to s přestávkami na jídlo a odpočinek u lékařů a zdravotníků. Přestávka na jídlo a oddech je běžná na půl hodiny. V tu chvíli může podle zákona zaměstnanec opustit pracoviště, vypnout telefon a dělat si, co chce. To ale u lékaře nejde,“ nastínil Máca realitu pracovního života zdravotníků a dodal, že většině z nich defacto nezbývá nic jiného, než to mlčky akceptovat.

Nicméně, pokud zaměstnanci není umožněna půlhodinová přestávka na jídlo a oddych, měla by mu být podle zákoníku práce správně umožněna tzv. přiměřená doba na oddech a jídlo, která je placená, neboť se jedná o součástí pracovní doby a zaměstnanec ji využívá bez přerušení práce.

-ns-