Onkologická prevence potřebuje masivní informační kampaň, říká Adámková
K tomu, aby se více Čechů aktivně zapojilo do onkologické prevence, potřebujeme masivní informační a komunikační kampaň koordinovanou ministerstvem, která se bude v pravidelných intervalech opakovat. Aktivněji by se měli zapojit také zdravotní pojišťovny, praktici nebo lékárny. V rámci ankety, jejíž pomocí se Zdravotnický deník spolu s experty snaží přijít na to, jak dostat do screeningových a preventivních programů více Čechů, to říká předsedkyně pacientské organizace Hlas onkologických pacientů Petra Adámková.
Jaká je podle vás nejefektivnější cesta, jak více Čechů motivovat k účasti na preventivních a screeningových programech?
Pomohla by celostátní informační a komunikační kampaň, za mne se jako nejlepší jeví spolupráce Státního zdravotního ústavu a Národního screeningového centra ve spolupráci s pacientskými organizacemi. Všechny aktivity by měly probíhat v koordinaci ministerstva zdravotnictví a se zapojením poskytovatelů – tedy zdravotnických zařízení – a lékáren jako míst k oslovení veřejnosti. Vhodné by bylo také využití ambasadorů a veřejnoprávních médií.
Za důležitou považuji také podporu od praktických lékařů, například formou distribuce letáčků zmíněné kampaně viz výše, klíčové by byly i bonusy za aktivitu praktických lékařů od plátců znatelnější než doposud. Zdravotní pojišťovny by měly svým klientům navýšit bonusy za účast ve screeningových programech a cíleně se svými pojištěnci komunikovat.
Ministr Válek mluví o možnosti, že by pojišťovny svým klientům vytvořily osobní konta, na něž budou moci sbírat body za prevenci, a ty pak proměnit za různé odměny, například na dentální hygienu nebo lázeňské pobyty. Jak se vám takové řešení zamlouvá?
Mohlo by vás zajímat
Je to určité řešení, nechala bych to ale na každé pojišťovně. V současném systému jsou preventivní programy jednou z mála možností, jak se odlišit od konkurence a cílem každé pojišťovny je zcela jistě nabídnout svým pojištěncům efektivní řešení. Zapojení zdravotních pojišťoven je určitě nutné, způsob by si ale měla každá zvolit sama.
V dohledné době asi není pravděpodobné zavedení malusů. Ty ale část expertů v souvislosti s prevencí také zmiňuje. Jakým způsobem by podle Vás bylo možné lidi penalizovat za neúčast v těchto programech?
Toto je podle mne opravdu komplikovaná etická otázka i otázka nastavení celého systému. Zavedeme-li malusy, jak se budeme stavět k lidem, kteří nežijí zrovna zdravým životním stylem nebo například ke kuřákům? Za mne je lepší cesta komunikace, osvěty a bonusů.
Někteří odborníci upozorňují, že klesá účast na screeningu kolorektálního karcinomu a účast v něm vrcholí kolem 65. roku života, screening má ovšem smysl i ve výrazně nižším, ale i ve vyšším věku. Co je podle vás příčinou takového jevu? Nedostatečná informovanost pacientů, nebo nedostatečné kapacity pro vyšetření a dlouhé čekací doby?
Podle mne je to nedostatečná informovanost občanů, podceňování nemoci v mladším věku a velkou bariérou – kromě objednání – je především obava z celého vyšetření. Jako řešení opět vidím komunikační kampaň. Lidé neznají webovou stránku, kde je i návod, jak se objednat, a mapa center, mají přehnané obavy z vyšetření samotného a neuvědomují si, že malý polyp v padesáti letech jde řešit bez problémů, ale ten samý polyp se za deset let zvětší a může znamenat mnohem horší diagnózu.
Pod padesátiprocentní účastí je i screening nádorů děložního hrdla. Jde o systémové selhání, nebo o neochotu pacientek účastnit se preventivního programu?
Je důležité se podívat na věk žen, které na screening nechodí. Účast klesá po šedesátém roku věku – a to jsou ženy, které zároveň přestávají pravidelně chodit na gynekologii. Za mne tedy ano, jde o neochotu žen, pravidelně navštěvovat lékaře po přechodu. Tyto ženy nepotřebují předepisovat antikoncepci a nemají-li problém, neuvědomují si důležitost preventivních prohlídek.
U části pacientů hraje roli, krom strachu z výsledků, i strach ze samotného screeningového vyšetření. Je podle vás vůbec v kapacitách praktiků tento strach vyvracet a podrobně se svými pacienty probírat vyšetření, které neprovádějí oni sami, ale specialisté?
Praktičtí lékaři na to nemají a nemohou mít dostatek času. Nejde o jeden rozhovor při návštěvě praktika. Je opravdu zapotřebí cílená komunikační kampaň v celé společnosti, informace o screeningu samotném, o tom, jak vyšetření probíhají, proč je důležité přijít včas. Je potřeba ukazovat to na příkladech za podpory ambasadorů z řad známých tváří. Podle mého je nutné kampaň v pravidelných intervalech opakovat, neustále vysvětlovat a působit na všech úrovních zdravotního systému. Jen komplexní, vzájemně se doplňující a cíleně pojaté aktivity mají šanci být efektivní a zlepšit současný stav.
Jakub Němec
Jakub Němec
