Zdravotnická osvěta je u nás pořád v plenkách, říká oftalmolog Ivan Fišer

Znalosti českých pacientů o zdraví, nemocech a možnostech léčby jsou v porovnání s okolními zeměmi relativně nízké. Co se týče operací očí, řada lidí si myslí, že se jedná o banální zákroky, což tak ve skutečnosti vůbec není. Poukázal na to oftalmolog a specialista na léčbu sítnice a sklivce Ivan Fišer, který je novým primářem na Oční klinice JL. Ta spadá pod zdravotnickou skupinu Innova Healthcare sdružující široké spektrum poskytovatelů zdravotních služeb. O své kariéře, nových léčebných postupech, vlivu umělé inteligence i plánech do budoucna promluvil v rozhovoru se Zdravotnickým deníkem.

Máte za sebou bohatou kariéru v pražské soukromé oční klinice, kde jste byl dlouhou dobu primářem. Musím se zeptat, proč jste se rozhodl pro takovou změnu?

Kladete mi stejnou otázku, kterou mi kladli všichni kamarádi, příbuzní a kolegové. Strávil jsem na předchozím pracovišti 18 let života. Když porovnám prvních 18 let svého života, kterých bylo zdánlivě nekonečně mnoho, těch osmnáct let na předchozím pracovišti pro mě najednou bylo jako když mávne proutkem a uteklo to neuvěřitelně rychle. Založil jsem tam Vitreoretinální centrum. Na zelené louce jsme rozjížděli sítnicové pracoviště, kde jsme začali nejprve operovat sítnice s úhradou od pacientů, protože jsme neměli smlouvy s pojišťovnami, které jsme získali později. Jako první v republice jsme zahajovali léčbu makulární degenerace injekcemi, a to všechno se tam rozvíjelo neobyčejně rychle. Během pár let jsme se stali jedním z předních pracovišť v republice pro sítnicovou chirurgii i pro konzervativní léčbu sítnice… A najednou přišla nabídka z Kliniky JL na Slunečním náměstí, jestli bych nechtěl provést něco podobného, to znamená řídit kliniku z pozice primáře, což pro mě byla nová životní výzva. Řekl jsem si, že to zkusím a že své zkušenosti a znalosti předám do služeb této kliniky a pokusím se ji rozvíjet dál, aby se tu všem dobře dařilo.

Věnujete se stejným typům zákroků jako předtím, a třeba zároveň i něčemu novému?

Mám na starosti odborné vedení a řízení celé kliniky. Samozřejmě hodlám dále pokračovat ve své úzké specializaci, kterou je sklivcová a sítnicová chirurgie, která se tu v posledních letech ve velkém měřítku neprováděla. Doufám, že se v tomto směru podaří výrazně rozšířit řady pacientů. Této své chirurgii se chci věnovat i nadále.

Mohlo by vás zajímat

Vítám navýšení kapacit vzdělávání na vysokých školách, posun by měl nastat v digitalizaci, říká ředitelka NCO NZO Nekudová

Kam se podle Vás oční lékařství vlivem nových technologií, jako je třeba umělá inteligence, může posouvat dál?

Určité prvky umělé inteligence se objevují už několik let. Je to například matematické zpracování zobrazení oční sítnice a hodnocení nálezů na základě matematického modelu. Tyto experimenty se dělaly už před deseti lety. S využitím dokonalejší AI si myslím, že bude usnadněná diagnostika sítnicových onemocnění a kvantifikace nálezů. Zejména se to týká postižení sítnice cukrovkou čili diabetické retinopatie, a určitě se to bude týkat i degenerativních onemocnění, jako je makulární degenerace a dalších cévních onemocnění sítnice, jako jsou žilní uzávěry.

Myslím si, že AI umožní také bazální screening, záchyt patologických nálezů u pacientů, kteří si nejsou vědomi, že by s něčím stonali. Pacient položí svou hlavu do kamery, která dokáže vytvořit fotografii očního pozadí kdekoliv – u praktického lékaře, diabetologa, dětského lékaře, na letišti nebo na nádraží a ten snímek bude okamžitě vyhodnocen. Jakmile se bude jednat o nějakou patologii, systém buď nabídne rovnou diagnózu, nebo mu poradí, aby šel na odborné vyšetření k očnímu lékaři. Určitě se tímto způsobem podaří zachytit spoustu patologických nálezů, kterých si pacienti nejsou vědomi. A my pochopitelně víme, že čím dříve se některá onemocnění diagnostikují, tím snazší a úspěšnější je jejich léčba.

Myslíte si, že jsou Češi obecně dobře vzdělaní v tom, jaké jsou oční choroby?

Celý život trpím tím, že je u nás zdravotnická osvěta v plenkách. Pacienti mnohdy neznají ani základní oční choroby. Pletou si šedý a zelený zákal, nevědí, co to je, když je sítnice poškozená cukrovkou, co to je onemocnění žluté skvrny a příliš velké procento pacientů nemá ani základní informace o očních onemocněních a jejich léčení.

Kde se to tak stalo, že to tu pokulhává? Kde by osvěta měla začínat?

To se bohužel netýká jenom očního lékařství, týká se to všeobecné vzdělanosti ve věcech zdraví a nemocí. Nějak se mi zdá, že naše populace není vážně zainteresovaná v tom, aby se o ty věci zajímala a sama si o nich sháněla informace. Pacienti, kteří jdou na operaci, nemají potřebu si o tom něco přečíst v knihách nebo na internetu. Nemají ani potřebu se na simulaci té operace, byť vyvedené jenom v grafické podobě, podívat například na YouTube. Myslí si, že to je jenom nějaký banální zákrok a souvisí to samozřejmě s tím, že u nás je zdravotnictví zadarmo. Jestliže má pacient za operaci zaplatit 50, 100 nebo 200 tisíc, má pochopitelně větší zájem na tom, aby si zjistil, o jakou operaci se jedná a jaké jsou alternativy, komplikace a úspěšnost. Pořád jsme velmi ochotní našim pacientům vysvětlovat všechny detaily, které se týkají jejich nemocí, ale často se setkáváme s chabým zájmem z jejich strany vůbec poslouchat to, co jim říkáme.

Působil jste i v zahraničí. Jaké jste si odtamtud přivezl zkušenosti třeba i ve zdravotnické osvětě?

Právě z toho vychází moje určité roztrpčení. Když porovnám znalosti pacientů, kteří plní čekárny našich amerických, anglických, francouzských, nebo německých kolegů, tak mi pořád připadá, že u nás je o to zájem mnohem menší než v okolních zemích.

Myslíte si, že je oftalmologie atraktivní pro studenty? Máte dost nástupců v oboru?

Zájem o oftalmologii je velký, čemuž se nedivím, protože je to nesmírně krásný a zajímavý obor plný chirurgických možností. Člověk se může věnovat obecné oftalmologii nebo operacím refrakčních vad přes operace šedého zákalu, operace sítnice a sklivce, operace šilhání a další specializace. V oftalmologii je zkrátka spousta oborů, kterým se věnují skvěle vzdělaní a specializovaní odborníci.

Kolik je tady na klinice personálu?

Necelých dvacet lékařů a přibližně stejný počet sester. Předchozí pracoviště, kde jsem působil, má teď zhruba 500 zaměstnanců jenom v Čechách. Když jsem nastoupil sem, kde se všichni mezi sebou dost dobře znají, tak to pro mě byla příjemná změna.

To znamená, že tady jste personálně stabilní nebo přijímáte i nové lékaře a sestry?

Přijímáme a těšíme se na nové lékaře, kteří mají nastoupit v nejbližších týdnech. Je tady personál mladý a poměrně feminizovaný, takže z přirozených důvodů maminky buď zůstávají s dětmi, když jim onemocní, nebo jdou na mateřskou dovolenou. Proto je potřeba každou chvíli přijímat nové zaměstnance, což se týká lékařů i sester. Kolektiv je tu velice příjemný, přátelský a vstřícný.

Jaké máte v příštích pěti letech plány jako primář kliniky?

Chceme rozvíjet oční chirurgii, navyšovat počty operací šedého zákalu, rozšířit počty pacientů léčených pro degeneraci makuly a výrazně rozvíjet operaci sítnice a sklivce, protože to je má specializace. Chceme také zvýšit počet operací čočky z důvodu refrakční vady s cílem zbavit pacienta dioptrií.

Takže to tu ještě v tak velkém měřítku není?

Zatím ne tak moc, jak bychom si přáli, ale vše se velmi slibně rozvíjí a Oční klinika JL má zcela jistě před sebou zářnou budoucnost.

Nela Slivková