(Ne)dostupnost stomatologické péče je jedním z nejčastěji skloňovaných problémů českého zdravotnictví. Přispět svým dílem do skládačky řešení se nyní snaží také zdravotnický holding AKESO, který na své poliklinice v pražských Nových Butovicích spustil fungování osmi zubních ambulancí poskytujících komplexní léčebnou i preventivní péči pro děti i dospělé. Vedle celého spektra péče od dentální hygieny po chirurgické zákroky zde navíc bude probíhat výuka studentů a chystají se i preventivní programy v terénu. Nejen o nich si Zdravotnický deník povídal s odbornicí na prevenci a dentální hygienu Petrou Křížovou.
Stomatologie je na AKESO POLIKLINICE novinkou. Jak probíhal rozjezd nových ordinací?
Od ledna tu máme čtyři ordinace pro dentální hygienu a čtyři zubní ambulance. Všechno to vzniklo velmi rychle. Věci se tu dělají s obrovským entuziasmem a lidé do toho dávají všechno. Zubní ambulance jsou tu samozřejmě ještě v začátcích a týmu vždycky chvíli trvá, než se sladí. Pomalu se nám skládá stálý tým odborníků jak na základní stomatologickou péči, tak chirurgové na extrakci zubů, zubní implantáty a další zákroky, parodontolog, dentální hygienistky či ortodontisté. Kapacity zatím nejsou plné a nabíráme pacienty. Ideální by bylo, aby k nám chodili jak k zubaři, tak na dentální hygienu, protože provázanost a spolupráce v ordinacích je ku prospěchu pacienta.
Když jsme u provázanosti, vy také učíte a podílíte se na preventivních programech…
Pracuji ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, kde máme mimo jiné rozštěpové či známé ortodontické centrum, a na 3. LF, kde je škola pro dentální hygienistky, takže mám spolu se studenty možnost realizovat preventivní programy pro maminky s dětmi, předporodní kurzy pro těhotné, pro děti ve školkách i ve školách. Tímto způsobem se nám podařilo oslovit velké množství lidí a skupin. Vedle toho mám možnost pracovat v holdingu AKESO, kde mi dávají volnou ruku v tom, že mohu dělat preventivní programy ve školách a školkách v okolí, případně přímo na klinice na křesle ve formátu jeden na jednoho. To je to, co chci dělat. Čistit někomu kámen je sice hezké, ale mě více baví provádění preventivních programů, díky kterým se šíří povědomí, znalosti a dovednosti v lepší péči a s tím souvisí i lepší zdraví ústní dutiny.
Mohlo by vás zajímat
Jak jste se vlastně k AKESU dostala? Co vás přimělo k tomu, že jste kývla na práci na butovické klinice?
Nabídka z AKESA mě oslovila hlavně kvůli provázanosti výuky a preventivních programů. Dostala jsem tak možnost dělat na moderním a špičkově vybaveném pracovišti další programy – včetně výuky studentů. Ti zde dostanou možnost mít praktickou výuku v ordinacích, kde budou pod dohledem odborníků, a zároveň se budou moci účastnit preventivních programů. Výuka přitom bude srovnatelná s metodami studia na 3. LF UK, protože tady pracují naši bývalí studenti. Díky tomu se nebude lišit praxe od výuky. A to mi dává smysl.
Máme v Česku dost zubních hygienistek? A také vzdělávacích kapacit?
V ČR je 14 škol, kde se dentální hygienistky vzdělávají buď na vyšších odborných školách nebo univerzitách po celé České republice. Školy se ale potýkají s nedostupností odborníků, kteří budou učit – podle legislativy musí být studenti při praxi pod odborným dohledem, což se ne vždy povede. Vysoké školy mívají výhodu, že je za nimi fakultní nemocnice, což VOŠ nemají. Mívají tři, pět křesel, ale studentky potřebují 1 500 hodin praxe! Proto chodí na praxe do jiných ordinací, kde už to ale vyučující nejsou schopni korigovat. Tady je třeba podtrhnout, že profese zubní hygienistky je náročná. Vykonává totiž hodně omezenou činnost v hlučném, vibračním prostředí, musí být komunikativní, vnímavá a empatická. Ve finále tak možná není tolik hygienistek, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože mnoho z nich nepracuje na plný úvazek. Když budete zdravotní sestra, můžete dělat široké spektrum činností, což u dentálních hygienistek neplatí. Vzhledem k náročnosti práce často dentální hygienistky nepracují na plný úvazek. Proto se věnuji nejen výuce a přednáškové činnosti, dělám preventivní programy, ale zároveň působím jako dentální hygienistka.
Vy jste ale původně zdravotní sestra, respektive stomatologická sestra…
Ano, jsem na to hrdá. Začínala jsem v roce 1987 v Krajské zdravotní nemocnici na Stomatochirurgii. Samozřejmě jsem začínala jako směnová sestra u lůžka, na ambulanci, později jako vrchní sestra. Pokračovala jsem ve studiu Ošetřovatelství, v Managementu. Pracovala jsem v Laserovém centru a na Klinice estetické chirurgie. S tím souvisela vždy i přednášková činnost. Byl to rozdíl. Státní a soukromý sektor, školství, vzdělávání. Pak ale v letech 1994 až 1995 přišel koncept dentální hygieny a specializace stomatologické sestry se postupně zrušila. No a když jsem si myslela, že musím odejít do soukromého sektoru nebo do ciziny, tak přišla nabídka jít právě na Univerzitu Karlovu a dělat odborného garanta Odborné praxe právě pro obor Dentální hygienistka. V té době mého primáře oslovila Česko-slovensko-švýcarská společnost, zda bychom nezaložili obor Diplomovaná dentální hygienistka také v Čechách. Za jejich velké pomoci se u nás na státní škole v Ústí nad Labem a zde v Praze na soukromé škole založil od roku 1996 tento obor. Opravdu to byla hezká doba. Měla jsem to štěstí, že mě vzali do týmu. Obnášelo to hodně nového, stáže a praktika ve výukových centrech v Praze a Zurychu.
Obecně mi připadá, že se povědomí o dentální hygieně a prevenci v poslední době zlepšuje. Jak vy vnímáte posun oproti době před deseti, dvaceti lety?
Určitě se to posunulo. Dentální hygiena existuje v Česku od roku 1996. Tehdy povědomí nebylo skoro žádné. Model jsme převzali ze Švýcarska a bylo to něco úplně nového. Vždycky říkám, že my vyučující jsme tehdy byli o dvě lekce před našimi studenty. Postupně se to ale rozšířilo a informovanost se zlepšuje. Dnes už jsou oblasti, kde je dentálních hygienistek dostatek – třeba v Praze je standardní, že když mají děti na základních školách přinést pomůcky, mají běžně mezizubní kartáčky. A to dokonce už i ve školkách. Jsou ale oblasti, kde dentální hygienistky chybí, a mnozí lidé tam skoro netuší, že něco takového vůbec existuje.
Jaké vlastně mají čeští rodiče povědomí o tom, jak se starat o zuby svých dětí?
Problém je, že rodiče často vůbec netuší, že se mohou bez doporučení objednat k dentální hygienistce, která by jim lehce poradila. Jsou zvyklí, že chodí s dítětem k praktickému lékaři na prohlídky několikrát za rok, ale k zubaři se maminky možná dostanou v jednom roce dítěte, možná déle. Některé děti nám ještě v šesti letech říkají, že u zubaře ještě nikdy nebyly. Systém je špatně v tom, že zubaři scházejí a lidé nemají kam jít. Pokud by ale maminky věděly, že se na dentální hygienistky mohou normálně obrátit, mohly bychom jim pomoci. Stačilo by, kdyby třeba i sestřička v ordinaci u zubaře vysvětlila matce, jak má vzít kartáček a zuby dítěti vyčistit. Když se děti už jako malé u prvních zubů, které vypadnou, naučí o chrup správně pečovat, budou pak mít druhé zuby čisté a zdravé. Pokud se to děti do deseti let nenaučí, přijde puberta, kdy nespolupracují, a pak mnozí přijdou ve dvaceti se zkaženými zuby. Je proto třeba, aby rodiče dítěti od mala zuby správně čistili a vedli ho k tomu. A to se bavíme o základních pomůckách. Kartáček a zubní pasta by měla být doplněna o nějakou vhodnou mezizubní pomůcku… nebo dvě. Často pomůcky doma jsou, ale nepoužívají se. Chybí důslednost.
Budete se chtít v AKESO POLIKLINICE soustředit hlavně na děti?
Mám ráda pestrou práci, takže někdy budu dělat s dospělými, někdy s dětmi. Proto také dělám na více místech a více projektů. Baví mě oslovovat různé skupiny, které ale bývají provázané. Když si povídám se seniory, znamená to, že se dostanu i k jejich vnoučatům. Mívám přednášky pro sestry či sociální pracovníky, což jsou zase skupiny, které se pak dostanou do dětských domovů, azylových domů, SOS vesniček. To mě naplňuje. A v AKESU budu mít příležitost tuto činnost provádět zase v trochu jiných oblastech. Například hned přes křižovatku je Gymnázium pro nevidomé, se kterými dlouhodobě spolupracujeme.
Takže se v rámci preventivních programů snažíte oslovovat všechny možné skupiny? Kde jste úspěšní a kde je naopak problém?
Na preventivní akce nejvíce chodí maminky s dětmi a také senioři. Ke komu se hůře dostávám, jsou pracující lidé ve věku zhruba 25 až 40 let, kdy se ještě dá spousta věcí zachránit. Anebo jsou to sociálně slabší lidé. Obracejí se na mě různé nadace, jestli by nebylo možné pro ně zajistit pomůcky. Jenže to nestačí, zásadní je informace – když dostanou kartáček a nebudou vědět, jak s ním zacházet, tak jim to nepomůže. Dnes přitom pojišťovny na dentální hygienu přispívají, takže i třeba ti, kdo nemají zubaře, mohou zajít do ordinace dentální hygienistky, která jim alespoň poradí, co dělat a jak si čistit zuby. Jenže u nás na prevenci lidé často nedbají a přijdou, až když je pozdě – a to samozřejmě neplatí jen ve stomatologii. Je ovšem skvělé, že zdravotní pojišťovny tuto formu prevence podporují a přispívají na ni. Možná by ale bylo fajn zamyslet se nad možností, jak se více dostat k sociálně slabším lidem, aby věděli, že díky příspěvku mohou služby využít. Proto když jsem v azylových domech či dětských domovech, upozorňuji na to.
Je pokrytí preventivními programy u nás vyhovující, nebo by šlo někde přidat?
U nás máme řadu preventivních programů, ale nejsou plošné. Bývají v nějaké oblasti a často za peníze. Navíc, pokud je to program pro školky, scházejí tam rodiče, které potřebujeme, aby zuby zkontrolovali a dočistili. V České republice je ovšem několik škol pro dentální hygienistky a všechny dělají preventivní programy, ve kterých se zaměřují na různé skupiny. A vzhledem k tomu, že studenti potřebují praxi, šlo by jen tímto způsobem pokrýt v podstatě velkou část republiky. Kdyby to zdravotní pojišťovny podpořily, bylo by takto možné zaměřit se na školy, domovy pro seniory či zařízení pro handicapované. Studenti to dělají rádi, protože vidí, co na trhu schází a co by se dalo udělat lépe. Učí se také komunikovat, protože dentální hygienistka musí umět mluvit s různými skupinami obyvatel.
Narážíte vedle špatné osvěty u českých pacientů na nějaké další potíže?
Problém je, že hodně pacientů přijde poté, co dlouho nikde nebyli, a pak chtějí opravit všechno. Lékař je vyšetří, zjistí, co je třeba, a stanoví léčebný plán. To znamená co je nutné udělat hned a co později a tomu přizpůsobuje i cenovou rozvahu – což nemusí být málo a některé to odradí. To ovšem neznamená, že se to všechno musí udělat během týdne. Pacient si tak třeba může nechat dát ošetřit jeden, dva kazy, kde je to důležité, aby se zub dál nerozpadal, a další věci se budou dělat postupně. Když se tedy zjistí rozsah poškození, sestaví se s pacientem plán péče a je možné dělat ošetření postupně, takže se i výdaje rozloží do delšího časového úseku.
Na závěr: co je podle vás největším lákadlem práce v AKESU?
Je tu mladý kolektiv, který potřebuje zapálené lidi. Pro ty, kdo se touží dál vzdělávat a něco měnit, je to skvělá příležitost. Na závěr bych se chtěla omluvit mužům – stále jsem mluvila o dentálních hygienistkách. V ČR máme samozřejmě i dentální hygienisty. I jim děkuji za jejich práci.
Michaela Koubová
