Na životě obyvatel v domovech se zvláštním režimem se podepisuje nedostatek personálu pracujícího přímo s klienty. Pracovníci jsou často natolik vytížení zajišťováním základní obslužné péče, jako je dopomoc s hygienou nebo se stravováním, že nemají dostatečný prostor na individuální přístup ke klientům a posilování jejich samostatnosti. Se zjištěními přišla kancelář ombudsmana, která zároveň navrhla poskytovatelům i MPSV systémové změny.
Právníci kanceláře ombudsmana spolu s přizvanými odborníky z oblasti sociálních služeb, všeobecnými a psychiatrickými sestrami navštívili celkem šest domovů poskytujících služby lidem s duševním, zejména psychotickým, onemocněním a lidem se závislostí. Ověřovali, jak v praxi funguje poskytování služeb této specifické skupině.
Mezi klienty jsou přitom jak ležící senioři, tak muži a ženy v produktivním věku, kteří při správné podpoře zvládnou samostatně pracovat. Někteří mají omezenou mobilitu, například jsou na vozíku, nebo mohou mít specifické komunikační potřeby – někteří dokonce nemluví. To vše pochopitelně klade vysoké nároky na práci personálu.
Nutno zdůraznit, že v žádném z navštívených domovů nezjistili pracovníci kanceláře ombudsmana špatné zacházení s klienty. Ve všech domovech ale převažoval ústavní charakter služeb založený na jednotném režimu a hromadných aktivitách, což je dáno kombinací nevhodného prostředí a nedostatku personálu na jedné straně a vysokého počtu klientů na straně druhé – v domovech většinou žily vyšší desítky lidí. Nejmenší měl kapacitu 49 klientů, ten největší dokonce 259. Pouze výjimečně žili v prostředí připomínajícím domácnost, kde by si sami hospodařili. Pravidlem naopak byly vícelůžkové, někde i čtyřlůžkové, pokoje, sdílené koupelny a toalety. Běžné bylo společné stravování, skupinové trávení volného času a minimální zapojení klientů do života v okolí. Ústavní prvky leckde posiloval například přídělový systém na kávu a cigarety, plošný zákaz konzumace alkoholu nebo pevně daný časový rozvrh pro hygienu.
„Obyvatelé domovů se museli přizpůsobit organizaci péče v zařízení namísto toho, aby pracovníci reagovali na individuální potřeby každého z nich a nadto rozvíjeli jejich schopnosti a zvyšovali jejich samostatnost,“ shrnuje zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.
Je řešením stanovení minimálního počtu personálu?
Ministerstvu práce a sociálních věcí proto kancelář ombudsmana doporučila, aby stanovilo závazný minimální počet personálu a standard vybavení v pobytových sociálních službách. V současné době zákon o sociálních službách uvádí jen to, že poskytovatelé služeb mají zajistit odpovídající podmínky podle druhu služby. Zdá se ale, že taková obecná úprava nestačí. Nedostatek personálu může dokonce ohrožovat bezpečí obyvatel domovů. Rizikové je kupříkladu obsazení nočních služeb pouze jedním či dvěma pracovníky.
„Když bude zároveň potřebovat péči více klientů nebo pokud dojde k mimořádné události, může být řešení takové situace problematické. A obávám se, že může mít až fatální důsledky,“ varuje Schorm.
Na druhou stranu se ovšem návštěvy kanceláře ombudsmana setkaly í s dobrou praxí. V jednom zařízení například personál s nově příchozími klienty nacvičoval orientaci v okolí domova. Díky tomu se klienti postupně učili samostatně chodit mimo areál a mohli si třeba dojít nakoupit. Jinde se zase klienti zapojovali do běžných domácích prací, jako je úklid vlastních pokojů.
Souhrnnou zprávu zašle kancelář ombudsmana poskytovatelům všech domovů se zvláštním režimem zaměřených na stejnou cílovou skupinu a také na MPSV. V doporučeních pro ministerstvo podtrhla potřebu zavedení nezávislého stížnostního mechanismu v sociálních službách a zakotvení přestupku špatného zacházení. V doporučeních pro samotná zařízení je například vyhodnocování schopnosti klienta samostatně se pohybovat mimo domov a v závislosti na tom vytvořit individuální režim, celková podpora samostatnosti a začleňování do komunity.
-red-
