Novela zákona o zdravotních službách se chystá změnit dosavadní fungování pohotovostí. Místo krajů mají mít jejich organizaci nově na starosti zdravotní pojišťovny s tím, že by pohotovosti měly fungovat v nemocnicích, typicky v těch s urgentním příjmem. Systém by měl fungovat tak, že pacienty na příjmu roztřídí triážní sestra, což už ostatně na urgentních příjmech řady velkých nemocnic funguje. Jak ovšem upozorňují některá zdravotnická zařízení, bylo by na místě oficiálně posílit těmto zdravotníkům kompetence.
„Triážní sestra příchozí pacienty vytřídí, kdo potřebuje na urgent, kdo na pohotovost, a komu stačí ošetření praktikem druhý den. (…) Pacientovi, který má pocit, že potřebuje akutní ošetření, musí někdo říct, zda a jaké ošetření opravdu potřebuje,“ řekl MF Dnes ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Zdravotnický deník se proto zeptal nemocnic, jak se na tento systém dívají. „Triáž ze strany nelékařského zdravotnického pracovníka (s dohlížejícím lékařem) je na urgentních příjmech dlouhodobě zavedená záležitost – funguje od roku 2016. Od roku 2020 je v Seznamu zdravotních výkonů dokonce již kód, který je od 2021 placen zdravotními pojišťovnami: 06720 – TRIÁŽ PACIENTŮ NA ODDĚLENÍ URGENTNÍM PŘÍJMU – 118 bodů. Otázkou je ale případné další posílení kompetencí třídicích sester, kde by bylo třeba vyřešit metodiku a odměňování,“ říká k tomu mluvčí FN Olomouc Adam Fritscher.
Jeho slova potvrzuje také Jiří Kokoška, mluvčí Nemocnic Plzeňského kraje. „Triáž provádí, nebo by alespoň měl, už nyní zcela standardně nelékařský zdravotnický pracovník (NLZP), tedy buď triážní sestra, nebo zdravotnický záchranář. Jedná se o speciálně vyškolené zdravotníky (nikoli však lékaře), kteří mají multioborový náhled, to znamená, že jsou vyškoleni pro určení priority ošetření napříč všemi odbornostmi medicíny a využívají jasně definované algoritmy třídění, na jejichž základě vyhodnotí aktuální stav pacienta a určí prioritu jeho ošetření nebo vyšetření (rozřazení na urgentní ošetření, pohotovost, do ordinace praktického lékaře a podobně),“ vysvětluje Kokoška.
Podobně to funguje také v pražské Všeobecné fakultní nemocnici (VFN). „V naší nemocnici na pracovišti urgentního příjmu triáž provádí zdravotnický záchranář nebo vyškolená sestra se specializací ARIP. Na zmíněném pracovišti máme dostatek sester s potřebnými znalostmi a zkušenostmi. Triáž je prováděna na základě mezinárodní třídící klasifikace ESI (1-5). Čím vyšší je číslo, tím méně závažné onemocnění a delší očekávaná čekací doba. Je to ale individuální situace, kdy jistě existují v ČR místa, která personálem nemusí být dostatečně zajištěna,“ poukazuje náměstkyně pro nelékařská zdravotnická povolání VFN Dita Svobodová.
Jak ovšem krom Adama Fritschera upozorňuje také Tereza Romanová hovořící za FN Královské Vinohrady, problémem je nastavení kompetencí. „Zkušená a proškolená sestra triáž s přehledem zvládne, v tuto chvíli k tomu však chybí potřebné oficiální pravomoci,“ konstatuje Romanová.
Ne všude jsou ale triáži prováděné sestrami nakloněni. „Zastáváme názor, že rozhodnutí o tom, jakým způsobem má být pacient ošetřen, musí učinit lékař s odpovídajícím vzděláním. Pokud by však došlo v tomto směru ke změně legislativy, budeme se jí řídit,“ uvádí Lucie Krausová, mluvčí Nemocnice Na Františku.
Měli by triáž dělat praktici? Nemocnice jsou proti
Nedávný článek MF Dnes, který se problematice věnuje, ovšem zmiňuje také názor šéfa Asociace českých a moravských nemocnic Michala Čarvaše, podle kterého by základní třídění mohl dělat praktik, který by v nemocnici sloužil pohotovost. „Také nevím, kde chce pan ministr ty sestry vzít. Těch by na pohotovostech muselo být několik, aby byly schopné zajistit nepřetržitý provoz,“ dodává podle MF Dnes Čarvaš, který po větším – a ideálně povinném – zapojení praktiků volá opakovaně (psali jsme například zde).
Podle oslovených nemocnic je ovšem triáž praktikem těžko realizovatelná. „Využití praktických lékařů si s ohledem na jejich nedostatek neumíme představit,“ konstatuje Tereza Romanová.
„Praktičtí lékaři pacienty odesílají na akutní vyšetření, samotnou triáž musí provádět personál urgentního příjmu,“ říká Dita Svobodová z VFN.
„Lékař by se vzhledem k jeho vysoké kvalifikaci neměl zabývat prvotní triáží, ale měl by právě až ošetřovat nebo vyšetřovat pacienty, kteří projdou triáží a jsou rozřazeni dle závažnosti potíží na konkrétní pracoviště. Takto se to zpravidla už běžně děje. Určitě je snazší vyškolit NLZP pro triáž, než mít v triáži „nedostatkové“ lékaře. Pokud by měl být praktik součástí urgentního příjmu, pak právě až jako další filtr pacientů, které už předtím vytřídil nelékařský zdravotnický pracovník k ošetření. Provedl by tedy prvotní ošetření a pacienty s komplikovanějšími potížemi předal na specializované pracoviště. Toto má smysl v zařízeních s velkou frekvencí pacientů přicházejících s potřebou akutního ošetření,“ domnívá se Jiří Kokoška.
Ten zároveň doplňuje, že praktický lékař v podstatě provádí „triáž“ – ovšem ne na nemocničním pracovišti – denně ve své ordinaci. „Tam by měli zamířit jako první všichni pacienti s běžnými nebo delší dobu trvajícími či opakujícími se obtížemi. A praktický lékař je buď ošetří, vyšetří či zaléčí, nebo doporučí další specializovaná vyšetření. Právě toto ale moc dobře nefunguje. Řada pacientů totiž místo ke svému praktikovi míří i s běžnými či dlouhotrvajícími potížemi rovnou na pohotovosti či urgenty, a ty jsou proto přetížené,“ pozastavuje se Kokoška.
To je věc, která trápí také FN Královské Vinohrady. „Vzhledem k tomu, že většina těch, co pohotovost zneužívá, to dělá účelově – přes den nemají čas chodit k lékaři, nebo se jim nechce dlouho čekat na termín objednání, jeví se jako jediná možnost zavedení vyšších poplatků. Ideálně tak, že by bylo následně zhodnoceno, že pacienti hospitalizovaní či ti, kteří skutečně urgentní ošetření potřebovali, by byli poplatku zproštěni,“ navrhuje Tereza Romanová.
Podle Dity Svobodové by zase pro odlehčení urgentům a pohotovostem bylo na místě zapracovat na větším využití ordinací praktiků. „Rozhodně je prostor v oblasti větší péče v ordinacích praktických lékařů, kteří by mnoho pacientů mohli vyšetřit v denní dobu ambulantně. Stává se totiž velmi často, že pacienti akutní nebo urgentní péči navštíví (případně si volají i RZS), ale nepotřebují ji, mohli by být ošetřeni v ordinaci svého praktického lékaře. Řada pacientů rovněž praktické lékaře nemá, a tak akutnější péči řeší právě přivoláním RZS či přímo navštíví urgentní ambulantní příjem,“ uzavírá Dita Svobodobá.
Michaela Koubová
