Psychoterapeuti v živnostenských praxích dnes tvoří jeden z pilířů péče o duševní zdraví. Dochází k nim pestrá škála klientů, včetně těch, jejichž problémy jsou již tak vážné, že vyžadují psychiatrickou léčbu. Na tu jsou ale dlouhé čekací lhůty. Uvolnit přetížený systém zdravotnictví by mohlo „přesměrování“ části pacientů, jejichž problémy nevyžadují péči psychiatrů, právě k psychoterapeutům a psychologům. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká Dominika Čechová, členka výboru České asociace pro psychoterapii (ČAP), a vysvětluje, proč by tomuto procesu pomohl vznik oborové komory, o nějž ČAP usiluje.

Kdo jsou typičtí klienti psychoterapeutů v živnostenských praxích?

Obecně se dá říci, že lidé přicházejí buď v akutních životních krizích, jakými jsou třeba rozvod, ztráta blízké osoby, nečekaná ztráta zaměstnání nebo stres z rodičovství, nebo s tématy, která jsou chronická. Mezi ně patří například neschopnost navazovat či rozvíjet uspokojivé partnerské vztahy, demotivace v práci, ztráta smyslu životní cesty nebo počínající problémy se závislostmi.

Část klientů ale přichází také proto, že pro ně v systému zdravotnictví není místo. I přesto, že jejich problémy jsou již tak vážné, že vyžadují psychiatrickou léčbu, na psychiatrickou péči jsou neúnosně dlouhé čekací doby, takže jim nic jiného než soukromá psychoterapie nezbývá. To se nyní hodně děje u dětí a mladistvých. Jejich rodiče jsou zoufalí, že se jim děti hroutí před očima, takže vyhledávají odborníky všude – i ve vzdálených městech a za vlastní úhradu. Bohužel nejvíce trpí nízkopříjmové skupiny, které se dostávají do dvojitých pastí. Existuje u nich vyšší pravděpodobnost duševních problémů například kvůli chudobě a jsou znevýhodněni i tím, že se nedostanou do systému péče „na pojišťovnu“, protože tam prostě není kapacita.

Z lékařských kruhů zaznívá někdy kritika, že psychoterapeutem v živnostenské praxi se může stát „každý“ a není tudíž zajištěna kvalita psychoterapeutické péče. Jaké podmínky dnes musí splňovat psychoterapeut, který si otevírá praxi?

Mohlo by vás zajímat

Z právního pohledu je záležitost velmi nejasná a existují na ni dva různé právní názory. Prvním je inkluzivní přístup, podle něhož je psychoterapie otevřená řadě různých podob a právních režimů, včetně výkonu psychoterapie jako volné živnosti podle živnostenského zákona. Druhý přístup je exkluzivní, ten naopak zastává stanovisko, že psychoterapie je zdravotní služba, kterou nelze poskytovat jinak než v režimu zákona o zdravotních službách a vykonávat ji může jen exkluzivní okruh poskytovatelů zdravotních služeb. Za naši asociaci mohu říci, že se přikláníme k prvnímu přístupu. Psychoterapii bereme, v souladu s Evropskou asociací pro psychoterapii, jako samostatnou disciplínu na zdravotnictví nezávislou, která by měla splňovat přísná pravidla poskytování.

Psychoterapeut, kterému je bližší inkluzivní přístup si tedy může zřídit živnost a řídit se ustanoveními občanského zákoníku. Aby naplňoval podmínky mezinárodních konvencí dobré psychoterapeutické péče, měl by nejpozději po absolvování vysokoškolského studia a pětiletého komplexního psychoterapeutického výcviku vstoupit do odborné společnosti – například do naší asociace – a zavázat se k dodržování etického kodexu a pravidelnému podstupování supervize.

K čemu psychoterapeuta zavazuje etický kodex vaší asociace?

Etický kodex ČAP je daleko robustnější než stávající úprava péče o zdraví v občanském zákoníku, ale nemá bohužel za současných podmínek dostatečnou právní validitu. Pro psychoterapeuty ale i klienty však nabízí jasné postupy a kritéria, ze kterých lze dovodit, zda jsou služby poskytovány profesionálně, eticky a v souladu s moderními poznatky o lidském zdraví.

Usilujete o komorový zákon o psychologických a psychoterapeutických službách. Jaká kritéria by pro provozování psychoterapeutické praxe měl stanovit a jaké kompetence by měli na jeho základě oproti stávajícímu stavu psychoterapeuti získat?

Komorový zákon by měl v jedné zákonné úpravě postihnout jak péči psychologickou, tak psychoterapeutickou, které spolu v mnoha ohledech souvisí, ale přesto se jedná o dvě rozdílné profese. Měl by definovat toho, kdo je – a kdo není – psychoterapeut. Současnému legislativnímu vymezení chybí například také ochrana termínu psychoterapeut, aby nemohl být zneužíván nekvalifikovanými osobami, jasná kvalifikační kritéria pro poskytovatele, povinnost členství v komoře a podléhání zákonným požadavkům, povinnost prohlubování kvalifikace, zavedení institutu mlčenlivosti nebo ochrana klientů ve smyslu postihu poskytovatelů péče za kárná provinění vůči etickým pravidlům, která mohou vyústit v pozastavení činnosti.

Psychoterapeut by byl následně definován s plnou kvalifikací, či ve výcviku. Plná kvalifikace obnáší magisterské vysokoškolské vzdělání, komplexní psychoterapeutický výcvik, vykonání odborné praxe, bezúhonost a složení vstupní zkoušky, která by měla ověřit základní znalosti psychopatologie a vývojové psychologie. Povinnost pravidelného prohlubování kvalifikace, tedy celoživotního vzdělávání a množství pravidelné supervize by následně bylo v gesci samosprávné komory.

Kdy a jak se vlastně zrodil návrh komorového zákona?

Návrh zákona o vzniku komory psychologů a psychoterapeutů jsme odborné veřejnosti představili v září 2023 po zhruba dvouletých intenzivních přípravách. Vznikl za součinnosti dvou velkých odborných společností. ČAP sdružuje více než 1600 kvalifikovaných psychoterapeutů z celkových zhruba dvou tisíc a Unie psychologických asociací reprezentuje většinu psychologů ve sdružených asociacích napříč působnostmi. K návrhu se zatím bohužel odmítli vyjádřit kliničtí psychologové sdružení v Asociaci klinických psychologů.

Očekáváte, že by kliničtí psychologové návrh podpořili?

Zdá se, že nikoli. Obecně nás to trochu překvapuje, ale kolegové ze zdravotnictví jsou k nově vznikajícímu návrhu spíše skeptičtí. Z pohledu předkladatelů přitom považujeme za důležité, aby přetížený systém zdravotnictví byl uvolněn nově vznikajícími odbornými kapacitami mimo ně.

Podpora odborné péče v základech pomyslné pyramidy péče o duševní zdraví je navíc i současným
světovým trendem. Do péče na vrcholu pyramidy, kde se nalézá komplexní péče psychiatrů a klinických psychologů se dvěma atestacemi – a pomyslete na náklady, které souvisí se vzděláním jednoho takového odborníka – by se měli dostat pouze lidé s vážnými diagnózami, na které psychoterapeutické či psychologicko-poradenské intervence nezabírají a péči o ně je potřeba zásadně rozšířit, například i na farmakologickou. Bohužel stávající situace v kombinaci s historickou zvyklostí „posílá“ klienty k psychiatrům jako k prvním odborníkům. Jedná se tak o trestuhodné plýtvání odborné péče na často mírné problémy, které by bylo možné řešit jinými a levnějšími intervencemi, pokud budou poskytnuty včas a systematicky. Můžeme se pouze domnívat, co stojí za odmítáním rozšíření dostupnosti péče pro širší veřejnost. Žádné datově podložené argumenty bohužel nezaznívají.

Podařilo se vám pro komorový zákon získat už i nějakou politickou podporu?

Podporují nás Eva Decroix (ODS), Klára Laurenčíková a Olga Richterová (Piráti), které jsou zároveň i organizátorkami chystaného kulatého stolu, na kterém se zítra, tedy 11. dubna, ve Sněmovně sejde panel odborníků a zástupců pacientských organizací.

Jak politikům vysvětlujete, proč by měla komora psychologů a psychoterapeutů vzniknout?

Hlavní problém psychoterapeutické profese v současnosti spočívá v tom, že stát nedokáže uznávat psychoterapeutické vzdělávání, které je již tradičně poskytováno soukromými výcvikovými instituty. Vhodnost a profesionalita desítek výcvikových programů je certifikována dvěma odbornými společnostmi a ve zdravotnictví ještě Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Odborné společnosti však nejsou pro stát partnerem. Hledáme tedy možnost, jak léty ověřený certifikační systém, na kterém se odborná obec shodne, rozumně převést do působnosti státu.

Nutno dodat, že legislativní problémy se nevyhýbají ani jiným evropským zemím. ČAP v Česku zastupuje Evropskou asociaci pro psychoterapii, která snahu o transparentní systém péče o duševní zdraví a uznatelnost vzdělávání odborníků řeší napříč 43 státy Evropy. Věříme, že společnými silami dosáhneme zvýšení dostupnosti psychoterapie a legislativní ochrany příjemců služeb v celé EU. Komora nám vyšla jako nejvhodnější možnost, jak vyřešit chronicky zablokovanou situaci. Vzala by na sebe totiž odpovědnost za vzdělávání i za další pravidla související s výkonem naší profese.

Jakub Němec

Foto: archiv Dominiky Čechové