Připraveným štěstí přeje, a o investicích ve zdravotnictví to platí dvojnásob. Shánět totiž finance na inovace v nemocnicích není nic jednoduchého, a pokud se konečně naskytne příležitost někde získat dotaci, je třeba ji nepromeškat. Předseda představenstva Nemocnic Plzeňského kraje Zdeněk Švanda proto radí mít nachystanou projektovou přípravu, zejména z pohledu územních řízení a stavebního zákona, i když ještě není jasné, jak se projekt bude financovat. Problematice investičních strategií poskytovatelů zdravotní péče do technologií se věnoval diskusní panel třetího ročníku summitu Zdravotnického deníku Technologie a inovace ve zdravotnictví.
Nemocnice Plzeňského kraje zahrnují šest zařízení, která mají dohromady tisíc lůžek. „Co se týče investic, v současné chvíli žijeme z dotací kraje, který doplácí 250 až 300 milionů na to, abychom udrželi dosavadní provoz. K tomu jsme v krajských budovách, díky čemuž jsou veškeré investice odsouhlasené dopředu a jdou z kraje. Na letošní rok tak máme sto milionů základních investic zejména do nemovitého majetku. Bohužel si nevyděláme na přístrojové vybavení, veškeré nové přístroje či softwary tak pořizujeme jen díky operačním programům. V současné chvíli probíhá projekt kyberbezpečnost, abychom spolu vůbec nemocnice naučili komunikovat,“ popisuje Zdeněk Švanda.
Při plánování investic je ale podle něj nutné brát v úvahu nejen finance, ze kterých se projekt zaplatí, ale také personál. Není totiž výjimkou, že se v minulosti pořídily přístroje, které pak neměl kdo obsluhovat.
„Našel jsem skvěle vybavené ordinace, například gastro, ale mám problém do nich sehnat lékaře. A když je seženu, je to v rámci ambulantní péče a pojišťovna to nezaplatí. Když se tedy bavíme o inovacích, tak bych jako inovaci v první řadě zavedl to, že by se u toho mělo přemýšlet,“ konstatuje Švanda, který v čele Nemocnic Plzeňského kraje působí rok a půl.
To neplatí jen ze strany nemocnic, které by chtěly investovat, ale i ze strany těch, kdo vypisují dotace. S tím, jak do budoucna evropských peněz ubude, bude o to důležitější využívat je co nejracionálněji. „Aby to nebylo tak, že každý, kdo se přihlásí, uspěje, a pak se budeme hádat o to, kdo koho přeplatí, aby měl přístroj kdo obsluhovat,“ podtrhává ředitel Masarykova onkologického ústavu Marek Svoboda.
PPP na parkovací dům či jídelnu
Při nelehkém shánění zdrojů ale mohou v některých případech přicházet i pro nemocnice v úvahu PPP projekty, tedy dlouhodobé smluvní vztahy mezi veřejným zadavatelem a soukromým partnerem o zajištění veřejné infrastruktury nebo služby.
„Metoda PPP projektů dnes velmi dobře funguje v rámci energetiky. Veškeré realizované EPC (Energy Performance Contracting, tj. energetické služby se zárukou, pozn. red.) projekty běží na základě soukromých peněz a profituje z toho nemocnice, ať už krajská, nebo státní. Připomeňme třeba nemocnici v Krči nebo psychiatrickou nemocnici v Bohnicích. Vím také o projektu zainvestování jídelních provozů. Zkrátka spolupráce s providerem, který je schopen zainvestovat a dlouhodobě se provozu ujmout, dovoluje zlepšit technologii či služby. Profitujeme z toho jak my, tak zejména pacienti, protože například služby v gastru jsou jinak často dost tristní. Nemyslím si ale, že by se v našich podmínkách dal mixovat provoz v hlavní činnosti, tedy medicíně, tak, aby byla napůl privátní. Samozřejmě je ale zase možné část zařízení zprivatizovat a hovoří se o tom i v souvislosti se sociální péčí,“ popisuje Zdeněk Švanda.
„Je to jeden z možných zdrojů financování, otázka ale je, na jaké projekty lze najít partnera. Dovedu si představit – a u nás jsme o tom i uvažovali – jako PPP projekt parkovací dům,“ říká k tomu ředitel FN Královské Vinohrady Jan Votava.
Mohlo by vás zajímat
Slovensko příležitosti prošvihne
A co je podle Zdeňka Švandy při investicích zásadní? V první řadě je třeba investovat do projektové přípravy, i když nemocnice nemá jistotu, že dostane grant. Své zkušenosti Švanda čerpá i ze slovenského zdravotnictví, protože rok působil jako poradce tamního ministra zdravotnictví s tím, že byl odpovědný za využití peněz z plánu obnovy.
„Bylo to velice tristní. Na Slovensku nejsou schopni peníze do roku 2026 utratit. Například u nemocnice „budoucnosti“ v Martině ve chvíli, kdy klepali na základní kámen a chtěli začít stavět, zjistili, že nemají vykoupené pozemky. V roce 2026 jim tak nebude stát ani hrubá stavba. Proto je třeba se nebát a mít plán i s projektovou přípravou, zejména z pohledu územních řízení a stavebního zákona, protože to věci velmi komplikuje. Ve chvíli, kdy se vyhlásí program a vy nemáte připraveno, nemáte šanci peníze získat,“ vysvětluje Zdeněk Švanda.
„Kdo je připraven, není překvapen. Když přijdou peníze a já nemám nic v šuplíku, jdou dál až najdou někoho, kdo připraven je,“ přitakává Jan Votava.
Co se pak týče brzdy při investicích do nových technologií, zde jsou zase největší překážkou lidé (psali jsme také zde). Šéf Nemocnic Plzeňského kraje si to vyzkoušel ve chvíli, kdy chtěl v krajských zařízeních spustit telemedicínské projekty.
„Mnohé naše nemocnice mají spádové oblasti, kde zcela dobře nefunguje primární péče. Proto jsem chtěl udělat pilotní projekt, zarazila mě ovšem rezistence lékařů. I když bychom jim všechno dali a zafinancovali, nenašel jsem partnery mezi lékaři, kteří by měli chuť a byli ochotni dělat něco nového. To mě trochu zklamalo – zařídil jsem inovaci, všechno vyjednal, sehnal na to peníze, ale pánům se zkrátka nechtělo,“ uzavírá Zdeněk Švanda.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
Vydavatelství děkuje za podporu summitu Všeobecné zdravotní pojišťovně, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, Moravskoslezskému kraji a společnostem AKESO, EUC, Zentiva, Novartis, Roche, ALK, Abbott, AstraZeneca, Asseco Central Europe, Medicalc software a PRK Partners.
