Ministerstvo zdravotnictví plánuje zrušit preskripční omezení s vymezením L pro praktické lékaře. Do budoucna by tak již specialisté nemuseli preskripci praktikům delegovat a léčba by tak měla být pro pacienty dostupnější. Se změnou přichází novela prováděcí vyhlášky 376/2011 k zákonu o veřejném zdravotním pojištění, které nyní skončilo vnější připomínkové řízení. V jeho rámci ovšem Česká lékařská komora upozorňuje na to, že by ruku v ruce s touto změnou bylo třeba upravit úhradové limity praktiků a tedy úhradovou vyhlášku. Unie zaměstnavatelských svazů se pak proti změně staví s tím, že nebyla provedena řádná analýza dopadů a že rozvolnění preskripčních omezení povede k růstu nákladů.
„Léčivé přípravky se stanoveným preskripčním omezením se symbolem „L“ by mohli nově předepisovat lékaři se specializovanou způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství, praktické lékařství pro děti a dorost nebo pediatrie bez toho, aby museli být písemně pověřeni lékařem se specializovanou způsobilostí uvedenou v preskripčním omezení vymezeném symbolem „L“,“ uvádí důvodová zpráva, která dodává, že u přípravků s označením E ke změnám nedochází.
Podle ministerstva přitom nehrozí, že by vlivem změny docházelo k duplicitním výdejům léčivých přípravků, protože každý pacient má lékový záznam, do kterého se průběžně předepsané léčivé přípravky zaznamenávají.
„Navrhovaná úprava nerozšiřuje okruh pacientů, kterým může být příslušný léčivý přípravek předepsán, a tudíž by změna neměla generovat zvýšené náklady zdravotního pojištění na léčivé přípravky, pouze umožňuje preskripci širšímu okruhu lékařů, čímž dojde ke zlepšení časové i místní dostupnosti poskytovaných zdravotních služeb,“ dodává důvodová zpráva.
HK pro, UZS proti
Česká lékařská komora ovšem v rámci připomínek upozorňuje, že je třeba myslet na úhradové limity praktických lékařů.
„V řadě případů může být průlom do preskripce zefektivněním procesu poskytování zdravotní péče, avšak hrozí zde reálný a zásadní problém v podobě úhradových limitů, které mají PL a PLDD nastaveny, kdy předepisování specifických dražších léčivých přípravků spadajících do kompetence ambulantního speciality, a tedy preskripčního omezení, může narušit poskytování zdravotních služeb v oboru PL a PLDD. Pokud by mělo dojít k výše uvedenému průlomu do preskripčního omezení, jež by spočívalo i v možnosti PL a PLDD tato léčiva předepisovat, je nutno současně předložit návrh na změnu regulace úhrad za předepsaná léčiva v rámci tzv. úhradové vyhlášky, neboť je praktický jasné, že v těchto případech dojde k nárůstu specifické „dražší“ preskripce spadající primárně do kompetence ambulantních specialistů. Tuto podmínku, tj. současné předložení návrhu na změnu úhradové vyhlášky, považuje Česká lékařská komora za zcela zásadní a trvá na tom, aby předmětný návrh na preskripční průlom byl projednáván současně s úpravou úhradové vyhlášky,“ píše komora.
Se změnou pak zásadně nesouhlasí Unie zaměstnavatelských svazů, a to především z důvodu absence analýzy a vyhodnocení dopadů předkládané změny.
„Jakékoliv změně legislativy by měla předcházet analýza současného stavu a vyhodnocení případných nedostatků, kterými praxe trpí a které má nová úprava napravit. Předkládaný text takovou analýzu neobsahuje, pouze se zaštiťuje obecnou formulací o zajištění lepší místní a časové dostupnosti péče. Za zajištění místní a časové dostupnosti jsou ze zákona zodpovědné zdravotní pojišťovny, přičemž minimálně VZP ČR nikdy podobnou změnu neavizovala ani nepožadovala a není nám znám žádný apel jiné zdravotní pojišťovny, který by směřoval k podobné novelizaci vyhlášky č. 376/2011,“ píše UZS.
Podle ní by mělo být vyhodnoceno, jakých případů se nutnost zamýšleného rozvolnění preskripčních omezení bude týkat, nakolik jsou sítě smluvních poskytovatelů jednotlivých zdravotních pojišťoven nedostatečné a kde je potřeba zvýšit dostupnost, jak jsou využívány současné nástroje umožňující písemnou delegaci a proč je toto ustanovení nedostačující, a jaké budou dopady předpokládané změny.
„Obecně ze statistik VZP ČR vyplývá, že v případě rozšíření spektra poskytovatelů pro preskripci dochází k nárůstu nákladů na tato léčiva. Další rozšiřování indikačních oprávnění má dopady i na kontrolní činnost, neboť vzhledem ke zvýšenému počtu preskribujících poskytovatelů není možné v případě vše plně zkontrolovat revizními lékaři,“ dodává UZS.
Zcela opačné stanovisko ale zaujala k novele Hospodářská komora, která ji velmi vítá. „Zrušení preskripčních omezení se symbolem „L“ považujeme za důležité, nicméně se domníváme, že je zapotřebí co nejdříve zrušit i preskripční omezení se symbolem „E“ (preskripční omezení, u něhož je vyloučena možnost, aby specialista přenesl předepisování na nespecializovaného lékaře). Česká republika je v tomto omezení preskripce v Evropě unikátní. Omezení slouží pouze a jen ke kontrole nákladů (ty ať pojišťovny kontrolují, ale k tomu určenými mechanismy). Nemožnost předepisovat v primární péči bezpečná a účinná léčiva na např. chronická onemocnění, která tvoří podstatnou část morbidity a mortality české populace, je zásadně kontraproduktivní jak z pohledu veřejného zdraví, tak i z pohledu ekonomického. Pacient má být pokud možno léčen tam, kde je to nejlevnější, tj. v primární péči. Pouze nekompenzovaný pacient má postupovat systémem péče k ambulantnímu specialistovi či do centra,“ poukazuje v připomínkách Hospodářská komora.
-mk-
