Sehnat peníze na velké investice v nemocnicích bez ohrožení jejich finanční stability rozhodně není lehký úkol. Že to ale není nemožné, dokazuje Masarykův onkologický ústav. K tomu, aby mohl investovat do rozvoje péče pro desítky tisíc lidí miliardy korun, si nechal udělat analýzu včetně rizik a externích faktorů, která mu umožní plánování ve vazbě na vlastní zdroje a pomůže mu i při hledání nových zdrojů financování. Ústavu se přitom povedl snad jediný PPP projekt v českém zdravotnictví zaměřený na samotné gró péče – ve spolupráci s Ústavem jaderného výzkumu Řež buduje centrum teranostiky. Investiční strategii Masarykova onkologického ústavu (MOÚ) představil na III. ročníku summitu Technologie a inovace ve zdravotnictví ředitel ústavu Marek Svoboda.
„Masarykův onkologický ústav není z pohledu oběhu finančních prostředků žádná velká nemocnice – jsme daleko za fakultními nemocnicemi a rovnáme se spíše větší krajské nemocnici. Na druhou stranu objem péče, kterou poskytujeme, je naprosto nenahraditelný, a k tomu potřebujeme nejdražší technologie. Kapacitně navíc nestíháme, takže děláme významné stavební investice. Logicky tak vzniká řada otazníků, kde na to vzít a jak pracovat s naším financováním tak, abychom neohrozili chod nemocnice,“ uvádí Marek Svoboda.
MOÚ má 220 lůžek a tisíc zaměstnanců, přičemž se výnosy a náklady v roce 2022 vyšplhaly na něco přes 2,6 miliardy s hospodářským výsledkem po zdanění necelých 30 milionů korun (loni to ale bylo hlavně díky inovativním lékům skoro sto milionů). Na druhou stranu ústav pečuje o pět tisíc nově diagnostikovaných onkologických případů a deset tisíc léčených pacientů s unikátním rodným číslem ročně – což je více než třeba FN Motol. Zároveň provede 500 tisíc ambulantních ošetření, devět tisíc hospitalizací, téměř šest tisíc chirurgických zákroků, 42 tisíc aplikací systémové léčby či 500 tisíc radioterapeutických intervencí. To z MOÚ činí největší onkologické centrum v Česku, které zajišťuje například přes 13 procent radioterapie (přitom máme 21 poskytovatelů) a deset procent chemoterapie (při celkovém počtu padesáti poskytovatelů).
Současné kapacity ústavu už ale neumožňují rozvoj, přitom tak rychle kupředu pádící obor, jako je onkologie, se bez něj neobejde. Proto má MOÚ hned několik projektů, které se už povedly, jsou v plném proudu, nebo se chystají. Nedávno tak byla dokončena rekonstrukce Bakešova chirurgického pavilonu za 431 milionů (42 procent šlo z dotací), došlo k výstavbě stacionáře, centra paliativní péče, centra pneumologie a nového pracoviště MRI 3T za celkem 209 milionů (43 procent z dotací), nyní se rozšiřuje centrum pro plánování radioterapie za sto milionů korun, kde šlo vše z vlastních peněz ústavu, a žhavou novinkou je výstavba Centra inovativní a podpůrné péče a Centra onkologické prevence za miliardu, která bude celá hrazena z dotací Národního plánu obnovy. Hotovo by mělo být v roce 2025.
„Před námi jsou dvě investice, a to rozšíření centra fotonové terapie, protože veškerou radioterapii děláme jen na pěti lineárních ozařovačích – máme dvě směny jedoucí do devíti večer. Přístroje ale stárnou a jakákoliv jejich porucha znamená prodloužení termínů. Proto potřebujeme postavit dva nové bunkry a vybavit je lineárními ozařovači, což je investice v řádu 250 až 400 milionů korun, kde zatím máme pouze částečné pokrytí z vlastních prostředků. Druhá věc, na kterou se chystáme, je nové centrum teranostiky (kombinace terapie a diagnostiky – pozn. red.). Máme vlastní nukleární medicínu, která má většinově pouze diagnostický účel, a Jihomoravský kraj dnes nemá v tomto lůžkovou kapacitu. Proto budeme budovat celé nové centrum,“ popisuje Marek Svoboda s tím, že centrum přijde na 645 milionů korun.
Aby toho nebylo málo, potřebuje MOÚ obnovit v nadcházejících 12 až 15 letech materiálně-technické vybavení v hodnotě 2,3 miliardy.
Analýza na 15 let dopředu
Jak to všechno chce ústav utáhnout? Pro obnovu hmotného majetku tu jsou odpisy, které má MOÚ ročně za zhruba 200 milionů, a vedle vlastních zdrojů využívá možnost dotací. Na ty evropské se už ovšem do budoucna nepůjde moc spoléhat, protože ve zdravotnictví budou s největší pravděpodobností ubývat a navíc zde nepochybně bude vysoká spoluúčast. Existuje sice plán strategických investic ministerstva zdravotnictví, ale MOÚ zde vzhledem k velikosti není zařazen.
„Je tedy potřeba hledat další možnosti pro udržitelný zdroj financování velkých infrastrukturálních a rozvojových projektů. To byl i důvod, proč jsme přistoupili k vypracování ekonomické analýzy ve vazbě na dostupnost zdrojů, abychom věděli, jak projekty pokrýt,“ přibližuje Marek Svoboda. „Predikovatelnost některých věcí sice není jednoduchá, ale proto nemůžu abdikovat na to, že budu mít rozvojový plán. Neúspěch toho, co vidím u nás v porovnáním se zahraničím, je, že věci dlouhodobě neplánujeme. V Dánsku, kde za přístrojovou techniku ve zdravotnictví odpovídají kraje, mají všechny informace o nákupu každého přístroje včetně pořizovací ceny v databázi a přesně vědí, ve které nemocnici kdy bude co třeba obnovit,“ dodává.
Ve spolupráci se společností Smart Healthcare Solutions tak vznikla případová studie schopnosti MOÚ financovat rozvojové programy a plánované investice ve výhledu 15 let. Zohledněn přitom byl předpokládaný vývoj objemu poskytované zdravotní péče a dopad na výnosy ústavu, možné dopady rozvojových aktivit na nákladovou strukturu ústavu, personální náklady a potřeba navyšování lidských zdrojů ve vazbě na plánované rozvojové aktivity. Součástí bylo i zmapování finančních kapacity MOÚ pro realizaci rozvojových aktivit.
„Co se týče provozního zisku, zjistili jsme, že pokud ústav zatížíme v předpokládaném plánu realizace investic, mohou existovat období, kde se při práci s nejhoršími scénáři můžeme dostat do značných problémů. Naštěstí se ukázalo, že nejzásadnější problém nebude, protože jsme velmi dobře vysoutěžili dodavatele stavebních prací a nedostali jsme se nad dotační rámec z Národního plánu obnovy. To je naprosto zásadní. Jsou tam ale ještě dvě místa, kde se počítá s výstavbou, která má jít za námi a kde nemáme žádné krytí, ať už z národních, nebo dalších prostředků. Jde o výstavbu centra teranostiky a rozšíření centra fotonové terapie,“ popisuje Marek Svoboda, podle kterého by MOÚ do roku 2027 neměl mít problém s cash-flow.
Cestou může být komerční úvěr
Problematické období by mohlo ústav čekat mezi lety 2028 až 2031, a právě zde je třeba přemýšlet nad tím, jak zajistit prostředky na investice. Jako prioritu přitom Marek Svoboda vnímá centrum teranostiky. Mělo by jít o dvě budovy, přičemž jedna už stojí.
„Jde asi o první a zároveň poslední český PPP projekt (dlouhodobý smluvní vztah mezi veřejným zadavatelem a soukromým partnerem o zajištění veřejné služby – pozn. red.) ve zdravotnictví, který máme ve spolupráci s Ústavem jaderného výzkumu Řež (ÚJV). Nadzemní část je naše, podzemní ÚJV. To samé chceme postavit vedle – další cyklotron a výrobní prostory pro ÚJV, a nad tím pracoviště naší lékárny a pracoviště pro aplikaci radiofarmak,“ vysvětluje Marek Svoboda. Pracoviště pro aplikaci radiofarmak by přitom mělo být vystavěno modulově, takže bude možno snadno proměnit některou část z ambulantní na lůžkovou. Součástí by mělo být i výzkumné pracoviště.
Financování je navrženo tak, že spodní část by šla za ÚJV, vrchní za MOÚ. Pokud by se přitom ústavu nepovedlo získat peníze od státu, šel by cestou komerčního úvěru. „Finanční analýza nám ukázala, že jsme schopni takový úvěr velice jednoduše splácet. Tuto příležitost máme díky balíčku, který byl přijat,“ dodává ředitel Svoboda, který zdůrazňuje důležitost provedení analýzy rizik a externích faktorů tak, aby nebylo ohroženo hospodaření nemocnice.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
Grafy: MOÚ/Marek Svodoba
Vydavatelství děkuje za podporu summitu Všeobecné zdravotní pojišťovně, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra, Moravskoslezskému kraji a společnostem AKESO, EUC, Zentiva, Novartis, Roche, ALK, Abbott, AstraZeneca, Asseco Central Europe, Medicalc software a PRK Partners.
