Nejen zdravá strava a pohyb, ale také vhodné městské plánování a bohatý společenský život. To jsou faktory, které přispívají k tomu, že jihoevropské národy budou možná jednou patřit mezi nejdéle žijící lidi na planetě. Mezi další země, v nichž se mohou těšit na dlouhý život, jsou Švýcarsko, Singapur, Jižní Korea či Japonsko. Alespoň to vyplývá z výzkumu Institutu pro měření a hodnocení zdraví při Washingtonské univerzitě, který se zabýval střední délkou života v jednotlivých zemích v roce 2050. Na prognózu institutu upozornil britský týdeník The Economist.
Dnes je potvrzeně nejstarší žijící osobou Španělka Maria Branyas Morerová, které je 117 let, přičemž na této pozici vystřídala Francouzku. Přestože jde o jednotlivé případy, střední délka života je v těchto zemích skutečně nadprůměrná. Zrovna Španělsko přitom není nijak závratně bohatá země. The Economist se proto pozastavuje nad tím, že přestože zdraví a dlouhý život dle očekávání koreluje s HDP na obyvatele, jižní Evropa tuto obvyklou souvislost mezi bohatstvím a zdravím překonává. Průměrná délka života ve Španělsku má být v roce 2050 vysokých 85,5 roku, což je o dva roky více než u průměrného Dána.
Kulturní obrana proti nezdravým potravinám?
Mnozí výzkumníci přičítají úspěchy ve zdraví Jižní Evropy slavné „středomořské dietě“, která je typicky bohatá na ryby, celozrnné obiloviny, ovoce, zeleninu a olivový olej. Současné stravovací návyky v těchto oblastech se však od tradičních normativů odchylují, neboť Španělé se nevyhýbají ani smaženým pokrmům, slané šunce a alkoholickým nápojům více než jejich evropští protějšci. Navzdory těmto odchylkám kultura a historické stravovací praktiky, zakořeněné v lidových potravinách jako jsou obiloviny a luštěniny, stále vyvíjejí pozitivní vliv na zdraví, jak uvádí výzkumník dlouhověkosti Dan Buettner.
Buettner je přesvědčen, že abychom pochopili, proč lidé stárnou, musíme se podívat nikoli na dnešní stravovací návyky, ale na ty před půl stoletím. Jeho studie o oblastech známých jako „modré zóny“, kde žijí lidé, jimž je sto a více let, si všímají vlivu těchto historických stravovacích vzorců. Například na Sardinii tradiční dietu tvořily potraviny jako chléb z žaludů, sýr s larvami hmyzu a solená sušená sleďová vaječníková kapsa. Takové potraviny, které byly kdysi nezbytné pro přežití, nyní doplňují moderní zpracované potraviny, avšak historická konzumace zmíněných pokrmů údajně zvyšuje „kulturní inerci“, která podporuje zdraví.
Gaučáci z USA i Arábie
Dále Buettner zdůrazňuje důležitost fyzické aktivity. Španělé, tedy tradičně národ pastevců dobytka, porážejí zbytek západní Evropy v počtu denně učiněných kroků, což výrazně snižuje jejich úmrtnost související s obezitou. Denně v průměru udělají 5936 kroků. Naopak ve Spojených státech či Saúdské Arábii je – slovy Buettnera – „gaučových povalečů“ v přepočtu na obyvatele mnohem více.
Větší pohybová aktivita podle výzkumníka úzce souvisí i s urbanistickým plánováním. Hustě osídlená španělská města a vesnice podporují delší vycházky a tím i společenskou interakci na veřejných náměstích, která je další nedílnou součást skládačky spokojeného a tím i dlouhého života. V životě Španělů hraje sociální soudržnost klíčovou roli. „Města jsou postavena kolem náměstí, kde přátelé, rodiny a kolegové sedí, jedí, pijí a povídají si. Ukazuje se, že je to pro vás dobré, i když v poledne popíjíte vermut a jíte chipsy,“ interpretuje závěry The Economist.
Pravidelné návštěvy známých
Spokojenost Španělů potvrzují i výsledky nedávného průzkumu agentury Gallup a společnosti Meta, která se zabývá sociálními médii. 76 procent respondentů potvrdilo, že se cítí „velmi“ nebo „docela“ sociálně podporováni, což je nadprůměrná hodnota, byť není na vrcholu tabulky. Se spokojeností Španělů v práci už to tak veselé není.
Španělé jsou naopak na čtvrtém místě na světě v otázce, zda se v uplynulém týdnu viděli s přáteli nebo rodinou, kteří žijí v jejich blízkosti nebo u nich (Řecko bylo druhé). Rodinné vazby pak u nich zůstávají pevné, a to i v těžkých dobách, jako je finanční krize či pandemie.
Přestože jihoevropské země obecně nedosahují nejvyšších hodnot v oblasti štěstí – to si nárokují Dáni a Finové – při hodnocení štěstí se však klade větší důraz na dlouhodobou životní spokojenost než na krátkodobé pocity veselosti. Tyto druhy radostných emocí nejčastěji uvádějí Latinoameričané.
-red-
