Chybějící standardizace a nedostatečná legislativní opora pro práci s elektronickými záznamy o pacientech – to jsou podle ředitele softwarové společnosti OR-CZ Michala Mačáta největší bariéry rychlejšího vstupu některých inovací na tuzemský trh. „Digitalizace zdravotnických procesů, telemedicína, využití umělé inteligence nebo virtuální reality se v mnoha nemocnicích postupně zavádějí a jsou jednoznačným přínosem pro pacienty. Jejich implementace je však občas realizována v jakémsi legislativním vakuu,“ upozornil Mačát v rozhovoru pro Zdravotnický deník.
Co by se podle vás mělo systémově změnit, aby se vstup některých inovací na tuzemský trh urychlil?
Nové technologie a inovace se na nás v posledních letech „valí“ rychleji než kdy před tím. Celá společnost se tomuto trendu musí přizpůsobit a zdravotnictví není výjimkou. Zavádění nových technologií v tomto oboru má nejen legislativní, ale také třeba ekonomický, etický, medicínský nebo bezpečnostní rozměr. Tam, kde technologie ovlivňují diagnostiku a léčbu pacienta, je nutné při jejich zavádění dodržovat přísná pravidla, aby se nestalo, že se proces léčby zpomalí nebo se sníží její kvalita. Způsob uvedení nových zdravotnických prostředků na trh je na úrovni EU ošetřen novým Nařízením o zdravotnických prostředcích (MDR), které musejí všichni dodavatelé zdravotnických technologií a informačních systémů naplňovat.
Produkty OR-CZ, které na zdravotnický trh uvádíme, požadované certifikáty již mnoho let mají. S novým nařízením MDR se ale některé firmy dostaly do časových problémů s uvedením svých produktů na trh, protože není dostatek certifikačních autorit, které by dle MDR mohly nové technologie certifikovat. V tom je rozhodně prostor pro zlepšení.
Pomohly by i nějaké změny legislativní?
Mohlo by vás zajímat
Když se zaměřím na zdravotnické informační systémy, pomohlo by rychlejší elektronizaci a digitalizaci zdravotnictví lepší legislativní zakotvení v oblasti nakládání s elektronickými záznamy o pacientech. Pomohlo by jasné definování toho, jakým způsobem se tyto záznamy mají archivovat, zda a jak se mají podepisovat, jakou mají mít strukturu a v jakých formátech se mají pořizovat, aby se daly sdílet a byly čitelné nejen v rámci České republiky, ale i přeshraničně. Toto zatím jasně definováno není, ale vím, že ministerstvo podniká kroky k tomu, aby to definováno bylo.
Je tedy chybějící nebo nedostatečná standardizace největší bariérou rychlejšího vstupu některých inovací na tuzemský trh?
Ano, a spolu s tím také obecně nedostatečná legislativní opora v tom, jak pořizovat, archivovat a sdílet elektronické záznamy o pacientech. Digitalizace zdravotnických procesů, telemedicína, využití umělé inteligence nebo virtuální reality jsou oblasti, které se již v mnoha nemocnicích postupně zavádějí a jsou jednoznačným přínosem pro pacienty. Jejich implementace je však občas realizována v jakémsi legislativním vakuu.
Můžete uvést nějaký příklad?
Některé technologie již dnes nelze využít bez toho, aby data odcházela do různých cloudů, kde jsou zpracovávána. Jejich zpracování totiž vyžaduje velký výkon nebo porovnání s jinými daty, proto není možné tyto technologie instalovat přímo do nemocnic. Přesné podmínky využití cloudů ve zdravotnictví dnes ale definovány nejsou, přičemž je zřejmé, že bez cloud computingu (poskytování služeb či programů servery dostupnými z internetu s tím, že uživatelé k nim mohou přistupovat vzdáleně – pozn. red.) se do budoucna žádný obor neobejde. Poměrně velkou bariéru pro zavádění nových technologií vidím také ve zvyšujících se požadavcích na kyberbezpečnost. To je ale oblast důležitá a dodavatelé technologií se budou muset se svými řešeními přizpůsobit jejím požadavkům.
Jakub Němec
