Ministerstvo zdravotnictví po půlroce vypořádalo připomínky k rozsáhlé novele zákona 372/2011 o zdravotních službách, která tak nyní putuje na legislativní radu vlády. Materiál by tak mohl jít v září do prvního čtení ve sněmovně. Tou asi nejdůležitější změnou, kterou novela přináší, je převod odpovědnosti za organizaci pohotovostí z krajů na zdravotní pojišťovny (záměr byl mnoha místy připomínkován, psali jsme zde). Dále má dojít ke vzniku novinky – center komplexní péče pro velmi nemocné děti, zakotvuje se povinnost nemocnic mít svého ombudsmana, vymezuje se dobrovolnictví ve zdravotnictví nebo se upravují práva pacientů.
„Pacientům nově garantujeme základní síť lékařské pohotovostní služby, která bude při urgentních příjmech. Každé je ale něco úplně jiného a má v systému jiné postavení. Pacient přijde a triážní sestra řekne, zda má jít na pohotovost, nebo na urgentní příjem. Pohotovosti přitom budou zajišťovat zdravotní pojišťovny, čímž zároveň dochází k výraznému odbourávání administrativy krajů,“ uvádí ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Zatímco síť urgentních příjmů se povedlo stanovit už před několika lety za ministra Adama Vojtěcha a na její vybudování šly evropské peníze, pohotovosti fungují dosud v každém kraji jinak. I Sdružení praktických lékařů přitom opakovaně poukazovalo na to, že někde je nastavení neefektivní a lékařům schází zázemí, takže beztak nejsou schopni poskytnout adekvátní péči (psali jsme zde). O rozmístění pohotovostí doposud rozhodovala krajská zastupitelstva, takže situace napříč republikou byla odlišná. To by se nyní mělo změnit a pohotovost pro dospělé by měla být při každém urgentním příjmu pro dospělé, a dětská pohotovost tam, kde je dětský urgent. Nemělo by tak už jít o politické rozhodování.
Součástí každého urgentního přijmu by měly být vhodné prostory pro poskytování lékařské pohotovostní služby (LPS), čímž zároveň bude zajištěno, že sloužící lékař bude mít k dispozici komplement. Za zajištění vhodných prostor, jejich věcného a technického vybavení bude odpovědná nemocnice. Na dovybudování tohoto systému by měl být od října vypsán dotační titul s více než miliardou korun z IROP. V tuto chvíli přitom nejsou pohotovosti pro dospělé na 12 urgentních příjmech.
Jak to tedy bude fungovat? Když pacient do nemocnice dorazí, triážní sestra mu řekne, zda má pokračovat na urgentní příjem, pokud je jeho stav velmi vážný, nebo, u méně závažných stavů, na pohotovost. Zatímco tak urgentní příjem funguje v režimu 24/7, pohotovost by měla běžet po standardních ordinačních hodinách, tedy obvykle od 16 do 22 hodin, o víkendech a svátcích od 8 do 20 hodin.
„Dělali jsme si podrobnou analýzu všech urgentních příjmů, příjezdů rychlé záchranné služby a vrtulníků, takže víme, jak jsou urgentní příjmy zatíženy, kde funguje pohotovost a jaký to má dopad. Ukazuje se velký rozdíl mezi jednotlivými nemocnicemi jednak v zatížení urgentních příjmů, jednak ve fungování, když tam je či není triážní sestra, a pak ve fungování, pokud tam je či není pohotovost. Teď to chceme sjednotit, aby byla jasná síť, a dát pojišťovnám maximum nástrojů, aby finančně mohly podpořit ty regiony a místa, kde je špatná dostupnost,“ vysvětluje Vlastimil Válek.
Nově by tak organizaci pohotovostí měly mít pod taktovkou zdravotní pojišťovny. „Praxe ukázala, že kraje nemají dostatečné kompetence pro to, aby pohotovostní služby zajišťovaly především personálně. Pojišťovny mohou při personálním zajišťování využívat nástrojů smluvní politiky a mají různé nástroje pro motivaci ambulantních lékařů k účasti na pohotovostní službě,“ načrtává Venuše Škampová, ředitelka odboru zdravotní péče ministerstva zdravotnictví, s tím, že v případě potřeby je možno síť pohotovostí rozšířit i nad rámec sítě urgentních příjmů.
„Zdravotní pojišťovny převezmou část kofinancování pohotovostí, které doposud financovaly kraje v rámci závazku veřejné služby vyrovnávací platbou. Průměrný příspěvek se nyní převede do úhrady LPS. Tuto plošnou část uděláme v úhradové vyhlášce. Situace je ale v jednotlivých krajích a u jednotlivých poskytovatelů odlišná, a tam pojišťovny mají spektrum nástrojů, od diferenciace výše úhrady LPS po bonifikace ambulantních lékařů, aby se do toho zapojovali,“ doplňuje ředitel odboru regulace cen a úhrad Tomáš Troch.
Za poplatky při přijetí do péče až milionová pokuta
Novinkou, s níž dále novela přichází, jsou centra komplexní péče o děti. Mělo by se jednat o speciální malokapacitní zdravotnická zařízení rodinného typu určená dětem s vážným tělesným onemocněním nebo zdravotním postižením a podporující rodiny v péči o tyto děti v domácím prostředí. V těchto centrech zároveň bude možnost krátkodobé odlehčovací hospitalizace dítěte, a to v maximální délce 14 dní v kuse a 60 dní za rok (14 dní je hrazeno z pojištění). Hospitalizace bude také možná pro doléčení dítěte po fázi akutní hospitalizace tak, aby se blízké osoby zaučily v péči o dítě v domácím prostředí. Služba bude určena řádově stovkám malých pacientů a jejich rodinám.
Dětí se týká i další okruh změn, který by měl posílit jejich ochranu ve zdravotnictví. Nově by měl bez výjimky platit zákaz umisťování dětí soudem do zdravotnických zařízení za účelem ústavní výchovy s tím, že děti budou v nemocnicích hospitalizovány jen v případě zdravotní indikace. Ve chvíli, kdy hospitalizované dítě po dobu více než dvou týdnů nikdo z blízkých osobně nekontaktuje, bude mít také poskytovatel povinnost hlásit věc OSPODu. Zdravotní pojišťovny vedle toho získají posílené revizní kompetence v souvislosti s dlouhodobými hospitalizacemi dětí, kdy bude minimálně každých 90 dní přezkoumávána účelnost hospitalizace v centru komplexní péče o děti.
Další důležitou oblastí, kterou novela upravuje, jsou práva pacienta. „Pacient by měl být lépe informován o různých záležitostech, například i o ceně poskytovaných zdravotních služeb. Platí zákaz požadovat po pacientovi úhradu za již jednou uhrazenou péči ze zdravotního pojištění či požadovat úhradu nad rámec toho, o čem byl pacient informován před poskytnutím péče. Zakotvuje se i možnost udělení pokuty za takové jednání. Platí i zákaz podmiňovat poskytování zdravotní služby koupí zboží nebo služeb, které s tímto nesouvisejí,“ vypočítává Venuše Škampová. Za požadavek úhrady za péči uhrazenou z pojištění, například za poplatky za přijetí do péče, bude poskytovatelům hrozit až milion pokuty, podobně jako za podmiňování poskytnutí péče koupí zboží či služeb. Za dodatečnou úhradu nad rámec toho, o čem byl pacient předem informován, bude hrozit pokuta až 50 tisíc korun.
Dále se posiluje postavení opatrovníků či zastupujících členů domácnosti a zakotvují se specifická práva pacientů, na nichž bylo spácháno domácí nebo sexuální násilí. Ti budou mít nárok zažádat o změnu zdravotníka (například aby sexuálně napadenou ženu ošetřovala žena) a získají právo na informace o dostupné sociální, psychologické a právní pomoci. Navíc by měla být posílena ochrana pacientů omezených na svobodě (jde například o lidi ve vazbě, ústavní výchově, ochranném ústavním léčení, v azylovém zařízení či při hospitalizaci bez souhlasu pacienta), kde je stanovena výjimka z povinné mlčenlivosti v případě oznamování špatného zacházení. V neposlední řadě se stanovuje, že pokud bude pacient hospitalizován na základě souhlasu opatrovníka a nebude s tím sám souhlasit, o správnosti hospitalizace rozhodne soud.
Právě v oblasti práv pacientů přitom došlo k nejvýraznějším změnám v návaznosti na připomínkové řízení. „Týká se to osob, které nejsou omezeny na svéprávnosti, ale mají ustaveného opatrovníka, dále jde o zastoupení členem domácnosti a institut nápomoci při rozhodování. Na poslední chvíli se nám podařilo dojednat také zvýšenou ochranu dětských pacientů, kteří jsou dlouhodobě hospitalizováni, aniž by byl ze strany osob blízkých projeven zájem o kontakt. Zde nastupuje oznamovací povinnost poskytovatele oznámit skutečnost OSPOD, který by měl zahájit šetření. To by ovšem nemělo mít negativní charakter, měl by prověřit, jestli se jedná o dítě ohrožené ve své sociální situaci, či nikoliv. K tomu budeme ve spolupráci s MPSV zpracovávat metodiku,“ objasňuje Miroslav Kršiak z oddělení kvality zdravotní péče ministerstva zdravotnictví.
Povinní nemocniční ombudsmani
Nemocnice budou mít také nově ustanovenou povinnost mít nemocničního ombudsmana, který bude sloužit v první řadě pacientům pro řešení jejich stížností či podnětů vůči nemocnici. Měl by také dbát na to, aby byla dodržována práva pacientů v celé šíři.
„Nedávno byl zveřejněn metodický pokyn, který umožňuje vznik institutu nemocničního ombudsmana. Je to člověk, který poskytuje podporu hospitalizovaným pacientům, může jim pomáhat s orientací v systému zdravotních služeb, pomáhá řešit náročné situace, stížnosti a podobně,“ přibližuje Škampová.
Zakotvena by navíc měla být i duchovní péče prostřednictvím nemocničních kaplanů, u nichž se stanovují požadavky na teologické, religionistické či filozofické vzdělání, přičemž zároveň musí být absolventy akreditovaného vzdělávacího programu pro nemocniční kaplany (tento krok byl v rámci připomínek některými místy kritizován, více jsme psali zde).
Na druhou stranu by mělo dojít i k větší ochraně poskytovatelů služeb. „Dosud není v zákoně zakotvena možnost ukončení péče o pacienta, který se proti poskytovateli nebo jeho zaměstnancům dopustil činu s povahou úmyslného trestného činu, pokud to nebylo dáno zdravotním stavem pacienta či duševní poruchou. Tento požadavek evidujeme již několik let, kdy zejména profesní komory upozorňují na narůstající počet agresivních pacientů a různých projevů, které představují riziko pro zaměstnance zdravotnických zařízení. Touto právní úpravou umožníme poskytovatelům ukončit péči o tyto pacienty a předpokládáme, že dojde k sebereflexi a nápravě těch, kterých se to týká,“ popisuje Venuše Škampová.
Nově také bude krajským úřadům umožněno převzít od poskytovatele, který náhle přestal poskytovat svou činnost, zdravotnickou dokumentaci. Doposud tak úřady mohly učinit jen tehdy, pokud poskytovateli zaniklo oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Nově to bude možné i při indispozici daného lékaře, pokud zároveň není nikdo, kdo by pacientům zpřístupnil jejich zdravotnickou dokumentaci. To by mělo pomoci pacientům, kteří se zdravotnické dokumentace domáhají, protože ji potřebují pro poskytnutí péče u jiného poskytovatele.
Novela také vymezuje dobrovolnictví ve zdravotnictví tak, aby ho bylo možno rozvíjet a zároveň garantovat kvalitu a bezpečí služeb. „Dobrovolnictví ve zdravotnictví funguje již dlouhá léta, ale nebylo nijak ukotveno. To nyní napravujeme a vymezujeme činnosti, které takto lze a nelze dělat. Navazujeme přitom na evropský projekt, který nám jasně ukázal, kde je třeba nastavit mantinely. V souvislosti s tím se ministerstvo zdravotnictví věnuje zpracovávání metodických materiálů a byla zpracována komplexní metodika vymezující jednotlivé typy dobrovolnické činnosti, které jdou buď přímo za pacientem, nebo za poskytovateli zdravotních služeb. Pořádáme semináře a školení, nově byl vydán i metodický pokyn pro vzdělávání koordinátorů dobrovolnických programů,“ dodává Lenka Hynštová, vedoucí oddělení kvality zdravotní péče ministerstva zdravotnictví.
Michaela Koubová
