Foto: Radek Čepelák

Prázný: Na plně elektronizované zdravotnictví zatím připraveni nejsme

I menší ambulance může mít stovky kilogramů papírových karet, větší i několik tun. A to výrazně snižuje motivaci digitalizovat. V rozhovoru o připravenosti českého zdravotnictví na digitalizaci, o podmínkách elektronického vedení zdravotní dokumentace i o rychlosti vstupu inovativních technologií na tuzemský trh to Zdravotnickému deníku řekl předseda České diabetologické společnosti Martin Prázný.

Sněmovna schválila pravidla pro elektronické vedení zdravotní dokumentace. Nová úprava stanoví, že zdravotní dokumentace může být v listinné i elektronické podobě, přičemž oba způsoby jejího vedení bude možné kombinovat. Myslíte si, že taková možnost, nikoli povinnost bude pro zdravotníky a zdravotnická zařízení dostatečně motivující k tomu, aby dokumentaci digitalizovali?

Rozšiřování možností k přechodu na plně elektronizované zdravotnictví vítám. Podle mne nicméně zdaleka ještě nejsme na plně elektronizované zdravotnictví připraveni a kombinované vedení dokumentace je v současné době nebytné. Musíme si uvědomit, že povinnost archivovat dokumentaci existuje po mnoho let, ta je ale i dnes z větší části papírová. Plně elektronizovaná dokumentace by znamenala převedení papírové dokumentace do elektronické.

V čem by to podle vás představovalo největší problém?

I menší ambulance může mít stovky kilogramů papírových karet, větší i několik tun. Na to je nutné alokovat lidské zdroje, zaplatit jejich práci, a to z vlastních prostředků, tedy z provozu zdravotnického zařízení. Celý proces je navíc byrokraticky regulován, schvalován a je na něj dohlíženo úřady. Tolik k motivaci digitalizovat stávající dokumentaci.

A co digitalizace dokumentace, která teprve vznikne?

U té je z mého pohledu vývoj jednoznačně pozitivní. Zatím si nejsem vědom žádných vnějších motivačních prvků, například bonusů za vedení elektronické dokumentace, motivace je obvykle vnitřní – jednodušší řešení, snadnější vyhledávání, archivace nebo sdílení dat.

Dnešní systém zdravotnictví tedy podle vás zatím na případný plný přechod k využívání elektronické formy připraven není?

Bohužel ne, připravenost bych definoval jinak. Existují „úzká hrdla“ na straně zdravotníků. Někteří starší kolegové, než aby přešli k elektronické dokumentaci, raději ukončí svou činnost – a to si náš zdravotní systém nemůže dovolit. Limity existují ale i technologické, jako jsou zabezpečení dat, bezpečné sdílení, obecně vybavení IT technikou, ověřeným softwarem, bezpečnými cloudy. Navíc jsme zatím nezvládli ani sdílet laboratorní výsledky, přestože v této oblasti existují definované formáty dat a rozhraní pro jejich sdílení. I tak jednoduchá věc by přitom ušetřila čas zdravotníků a miliardy z prostředků veřejného zdravotního pojištění.

Neobáváte se toho, že lékařům a sestrám stoupne kvůli novým pravidlům byrokratická zátěž – například kvůli Sněmovnou doplněnému právu pacienta na bezplatné získání první kopie dokumentace nebo výpisu z ní?

Pacient má právo na kopii dokumentace i nyní a může si ji například bezplatně ofotit mobilním telefonem, jen z bezpečnostních důvodů u toho musí být přítomen zdravotník. Pokud by to ovšem vyžadovalo více pacientů v jeden čas najednou, provoz zdravotnického zařízení by to mohlo kompletně ochromit. Také víme, že bezplatné není nic – tedy někdo to zaplatit musí. Na tyto administrativní náklady se musí pomýšlet již při platbách za poskytování zdravotní péče, jinak z toho budou další nepokryté náklady zdravotníků.

Krom digitalizace je velkým tématem poslední doby i rychlost vstupu klíčových inovativních technologií, která podle některých výrobců a dodavatelů v některých případech trvá příliš dlouho – až dva roky. Jak to vnímáte vy?

Přínos nových technologií má být definován poměrem jejich přínosů a nákladů na ně, zároveň se musí přihlížet k udržitelnosti systému a k jeho nepokrytým potřebám. Proces HTA (Health Technology Assessment) je u nás v začátcích. Technologiím můžeme dát marketingově líbivou nálepku, ale složitější je dodat kvalitní a přezkoumatelná data, která mají vypovídat o jejich benefitech.

Zároveň si myslím, že v Evropě jsme na tom podobně, a pokud je jinde ve zdravotnicky vyspělém systému technologie uznaná za nákladově efektivně, nemusíme zrovna my v ČR situaci přehodnocovat a celý proces brzdit. Určení úhrad je ovšem jiný proces, ideální je, aby byl zcela transparentní, pravidla byla známá předem, a byl ohraničený definovaným časovým rámcem.

Což se ne vždy děje…

Dohadování o úhradách je někdy doslova nekonečné, například o úhradách glukózových senzorů pro vybrané skupiny pacientů s diabetem 2. typu jednáme již čtyři roky a zdá se, že ještě stále nejsme u konce. Nutné je zohlednit i náš menší trh, který v některých situacích komplikuje proces cenotvorby. Bohužel to pak vyústí v situaci, kdy se v zemích kolem nás již roky některé technologie používají, zatímco v ČR se stále jedná.

Jakub Němec

Názor dalších vedoucích představitelů odborných společností na výhody a bariéry elektronizace i na rychlost vstupu technologií na trh, vám Zdravotnický deník přinese v dalších článcích.