Pacientů s diabetem je jenom v České republice kolem milionu. Přestože ošetřující lékaři mají k záznamům pacienta přístup, chybí automatizovaný systém sběru těchto dat ve formě, v níž by posloužila jak diabetologům lépe zmapovat epidemiologii tohoto onemocnění, tak zdravotním pojišťovnám nastavit specifičtější úhradové mechanismy dle stavu klientů. Nejen o sběru dat se vedla odborná diskuze na 2. ročníku sympozia Zdravotnického deníku věnovanému ekonomice a managementu diabetologie.
O odysee za přístupem k pacientským datům pohovořil mimo jiné předseda České diabetologické společnosti profesor Martin Prázný. „Máme obrovský problém data zagregovat a bojujeme s glykovaným hemoglobinem,“ řekl s tím, že by bylo dobré, kdyby jim informační systémy v laboratořích odesílaly data o glykovaném hemoglobinu pacientů. „Stačilo by nám pár parametrů, jako je LDL cholesterol, kreatinin a glykovaný hemoglobin. Všechno ostatní by se dopočítalo z věku a pohlaví pacienta,“ popsal podrobněji Prázný.
Sám prý nechápe, proč propojení s laboratorními daty dosud nefunguje. „K tomu nepotřebujeme žádný akční plán,“ řekl s narážce na předchozí část diskuze, v němž se další z účastníků sympozia, poslanci Kamal Farhan (ANO) a Tom Philipp (KDU-ČSL), vyslovili za vypracování Národního diabetologického plánu.
Prázný by uvítal i sběr dat o hmotnosti pacientů, byť si je podle svých slov vědom přirozeného ostychu, který mohou někteří pacienti – nebo spíše pacientky – v tomto směru mít. Zde by podle něj pomohlo k poskytování těchto údajů pacienta nějakým způsobem motivovat, například výměnou za úhradu antiobezitik. A podobně by podle Prázného šlo postupovat i u dat z glukózových senzorů. „Bylo by ideální propojit požadavek na úhradu s tím, že pojišťovna bude mít přístup k těmto agregovaným datům,“ řekl.
Právě nemožnost přístupu k agregovaným datům pacientů ze strany plátců označil za bariéru náměstek ředitele VZP Jan Bodnár. „Je to obrovský problém, bez jehož vyřešení se nám nepovede dostatečně účelně a inovativně nastavit bonifikační programy,“ popsal význam, který by tento krok měl pro úhradové mechanismy. Bodnár připomněl, že vzniká tzv. trojcestná žádanka, která by se při vystavení automaticky zasílala nejen cílovému poskytovateli, ale elektronicky také příslušné zdravotní pojišťovně. Byť se o její zavedení v České republice před pěti lety ministerstvo zdravotnictví pokoušelo, nakonec zavedena nebyla.
Všeobecné zdravotní pojišťovně dle slov náměstka ředitele chybí v ještě efektivnějším řízení plateb i možnost malusů, tedy penalizace za nežádoucí plnění stanovených podmínek. „Vzhledem k systému úhrad a nastavení legislativy to ale nevyřešíme,“ posteskl si Bodnár. VZP proto může pracovat pouze s bonusovými motivacemi, které mohou být navázány na sledování klientských stavů. Na tomto místě náměstek připomněl motivační program VZP Plus, v němž probíhá sledování prostřednictvím signálních kódů. Nejde však o systémové řešení.
Přístup k pacientským datům by ocenila i ředitelka zdravotního úseku České průmyslové zdravotní pojišťovny (ČPZP) a předsedkyně zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven Renata Knorová. „Jsme schopni a ochotni zaplatit těm (poskytovatelům, pozn. red.), co spolupracují – poskytnout jim nějakou bonifikaci za to, že se dozvíme, v jakém stavu je určitá hodnota laboratorního výsledku,“ řekla. Problém však je v tom, že nespolupracují všichni poskytovatelé.
Připomněla, že když se hovoří o elektronizaci zdravotnictví a z ní vyplývajícího sdílení parametrizovaných dat, debata se smrskává na úroveň zřizování „afinitních domén“, což je obecně vzato dohoda členů komunity na používání jednoho konkrétního registru dokumentů a jednotného způsobu identifikace dokumentů a pacientů. „Umožní-li nám to vidět údaje, které potřebujeme, tak ať je to klidně afinitní doména,“ rozhodila rukama Knorová s tím, že to její pojišťovna bude ráda využívat, pokud to zamezí tomu, že se budou stejné testy provádět u téhož pacienta několikrát za rok. To neprospívá pacientům, lékařům, ani plátcům.
Poslanec Kamal Farhan v diskuzi o elektronizaci zdravotnictví upozornil ještě na jeden patrně neřešitelný aspekt. Elektronizace státní správy je náročná a komplexní činnost, která vyžaduje špičkové odborníky. Stát ovšem v tomto ohledu nedokáže finančně konkurovat soukromému sektoru. „Finanční motivace IT specialistů, vývojářů a dalších v tom hraje velkou roli,“ uvedl.
Světlo na konci tunelu založené na dosavadní usilovné práci však v tomto směru vidí ředitel Value Outcomes Tomáš Doležal. „K plné elektronizaci máme daleko, nicméně k napojení laboratorních dat, která jsou strukturovaná a definovaná, by nemusela vést až tak dlouhá cesta,“ řekl s tím, že toto propojení by se dalo stihnout do tří let. „A pokud tato data dokážeme dobře zkombinovat s daty z Národního registru hrazených služeb, tak už nám to o pacientově cestě systémem udělá docela dobrý obrázek,“ dodal. Ocenil rovněž práci, kterou v tomto ohledu odvedli pracovníci z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS).
Mohlo by vás zajímat
Národní registr hrazených služeb zmínil i poslanec Tom Philipp. Připomněl, že proti jeho zavedení se zpočátku také zvedl silný odpor. Stejně tak proti systému elektronických receptů eRecept. Obavy „sýčků“ se však nepotvrdily. „Kdybychom na základě těchto zkušeností stanovili zákonem všem laboratořím povinnost předávat data ÚZIS, který je bude parametrizovaně zpracovávat a dávat zpětnou vazbu pojišťovnám nebo odborným společnostem, tak by to bylo relativně jednoduché,“ navrhnul Philipp. Prý lze stále očekávat, že by se tento krok setkal s oponentními názory, ale pomohlo by to. „Myslím, že by to bylo na jednu malou novelu a lidskou odvahu,“ dodal závěrem.
-fk-
Foto: Radek Čepelák
