Návrh zákona o regulaci lobbingu, který v březnu schválila vláda, přináší do českého prostředí mnoho významných změn. Novela si klade za cíl zvýšit přehlednost a transparentnost při prosazování zájmů různých skupin a snížení korupčního rizika při tvorbě zákonů či u jiných politických rozhodnutí. Podle ředitele České asociace farmaceutických firem (ČAFF) Filipa Vrubela zůstává otázkou, zda se tyto cíle podaří naplnit, nebo se zákon stane spíše administrativní zátěží pro poctivé lobbisty i lobbované, zatímco pro na „nepoctivé“ bude bezzubý.
Návrh zákona o regulaci lobbingu, který ještě musí schválit Sněmovna, se nově vztahuje na profesní asociace, komory, svazy, církve nebo samosprávy. Legislativa uvádí přesnou definici toho, kdo je lobbista a kdo lobbovaný. Novinkou je také otevřený registr, do kterého budou lobbisté zveřejňovat informace o schůzkách s lobbovanými. Přínos zákona hodnotí poněkud skepticky například zástupci některých profesních asociací ve zdravotnictví.
K návrhu zákona se pro Zdravotnický deník vyjádřil také ředitel ČAFF Filip Vrubel: „Na jednu stranu je pro ČAFF tento návrh zákona jen dalším potvrzením, že jdeme jako asociace správným směrem, neboť jedním z určujících cílů ČAFF je kultivace podnikatelského prostředí v oboru farmacie a garance etických a transparentních postupů při působení našich členských firem na tuzemském trhu. Přísně nastavené standardy kontaktů mezi farmaceutickými firmami a zdravotnickými odborníky jsou totiž již dnes klíčovou podmínkou členství v ČAFF a pravidla, která jsou zakotvena.“
S návrhem se ale podle Vrubela také pojí jisté limity vymahatelnosti některých zásad, které ve farmaceutickém segmentu mohou vést k tomu, že pochybení těch, kteří pravidla neplní, mohou nespravedlivě vrhat stín na všechny, včetně těch poctivých. „Největší hrozbou stále zůstává ostrakizace lobbistů i lobbovaných, kdy bičem proti nim se mohou stát účelově dezinterpretované či prostě jen nepochopené informace, které právě zákon požaduje zveřejňovat. Koneckonců i v současnosti pozorujeme až démonizaci zcela legálních a legitimních komunikací mezi zájmovými uskupeními a zástupci regulátorů či zákonodárců,“ uvádí dále Vrubel s tím, že pouhý fakt, že se uskutečnila schůzka mezi lobbistou a lobbovaným, může být veřejně interpretován a manipulován směrem k nekalým úmyslům, aniž by se rozebírala legitimita projednávaných témat.
Povinnost zveřejňovat detaily může uškodit
Nová legislativa počítá s uveřejněním všech detailů, které se na schůzce mezi lobbistou a lobbovaným odehrají. To vša podle Vrubela může být pro někoho nekomfortní v tom, že uveřejnění citlivých informací o strategiích mohou některé subjekty vnímat jako znevýhodnění před konkurencí. „U některých lobbovaných to pak může vést k snaze vyhnout se kontaktům s lobbisty, což opět svým způsobem popírá zamýšlené cíle zákona, neboť se může negativně projevit třeba na kvalitě budoucí legislativy,“ doplňuje ředitel ČAFF.
Poctiví lobbisté a lobbovaní mohou tak mít na svých zádech namalovaný terč a stanou se snadnou kořistí pro oponenty, kteří jsou proti lobbování. A naopak, nepoctiví lobbisté a lobbovaní si z porušování pravidel vytvoří svoji konkurenční výhodu, kterou nebude jak potrestat. To je podle Vrubela to nejhorší, co může nový zákon přinést.
Přesto je ředitel ČAFF přesvědčen o tom, že společnost si žádá a potřebuje jasné předpisy pro transparentní kontakt mezi regulovanými subjekty a státem. „Nutně však potřebujeme taková pravidla, která nebudou hloubit další příkopy ve společnosti, a kde poctivý reporting bude vnímán kladně,“ uzavírá Vrubel.
-ns-
