Celé naše zdravotnictví je přetížené administrativou, upozorňuje Jojko

Administrativou je přetížené celé tuzemské zdravotnictví. Aby byrokratické zátěže zdravotníků ubylo, bylo by třeba upravit seznam výkonů, kde je například úhrada práce zdravotních sester nastavena nedostatečně. Pomohlo by i větší naslouchání zdravotníkům ze strany IT pracovníků. V rozhovoru o administrativní zátěži ve zdravotnictví to Zdravotnickému deníku řekl předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko.

Jak moc jsou podle vás dnes zdravotní sestry přetíženy administrativou?

Celé zdravotnictví je přetížené administrativou, ne jen sestry. Myslím si, že v tom hrají roli dva faktory. Prvním je, že prakticky kdykoli se začne mluvit o vyšší bezpečnosti pro pacienty, což je v principu jistě žádoucí, dopadne to vytvořením nových formulářů nebo úkonů pro zdravotnický personál. A to bez toho, že by se jiné formuláře nebo úkony rušily. Druhým faktorem je stále větší hlad po takzvaných sekundárních datech, jejichž užití sice může jistě systémově pomoci, ale která vznikají tak, že někdo někam zadá data primární.

Jak velká část této administrativy je podle vás nenahraditelná a jak velká část zbytná?

Samozřejmě, že z pozice lékaře považuji velkou část takto vzniklé administrativy – dovolím si odhadovat, že může jít o 30 až 40 procent – za zbytnou či nahraditelnou jednodušeji. Takové změny by ale, myslím, mohlo být dosaženo jen širší diskusí všech aktérů ve zdravotnictví, nebo aspoň cestou většího naslouchání zdravotníkům ze strany IT pracovníků, což se zatím nedaří.

Mohlo by vás zajímat

Čínská medicína na prahu českého zdravotnictví, Mao Ce-tung by měl radost

Pomohlo by podle vás delegování některých administrativních úkolů sester na nižší zdravotnický personál nebo administrativní pracovníky, například v rámci týmových praxí a prostoru pro zapojení například administrativních pracovníků?

To by jistě pomohlo, problémem pro ambulance – a to včetně týmových praxí – jsou ale peníze. I samotné sestry jsou dle seznamu výkonů vedeny v kapitole režie, ne ve výkonech, přičemž úhrada jejich práce je nastavena nedostatečně, takže musí být dotována odjinud. S administrativními pracovníky seznam výkonů nepočítá vůbec.

Pomohlo by to podle vás v oblasti prevence, kdyby sestry získaly více kompetencí od lékařů?

Úhrady péče v ambulancích jsou dnes na takové úrovni, že vyžadují maximální racionalizaci v dělbě práce mezi lékaři a sestrami. A všechny úkony, u nichž nemusí být lékař, jsou dnes prováděny sestrami. A to včetně poučení pacientů o vhodných preventivních opatřeních v rámci oboru či diagnózy pacienta.

Které konkrétní úkony by podle vás mohli lékaři na sestry převést?

Těch je řada. A jak jsem říkám, toto se už dávno děje. Samozřejmě s respektem k seznamu výkonů a úhradovým pravidlům. Existují například preventivní úkony, které jsou součástí klinických vyšetření, takže je musí provést lékař, nicméně přitom může úzce spolupracovat se sestrou, eventuálně na ní nechat například demonstraci některých úkonů, jako je ošetření rány nebo přiložení obvazu a podobně.

Zlepší podle Vás situaci postupná elektronizace zdravotnictví?

Tím si, bohužel, nemůžeme být jisti. Správně by samozřejmě mělo platit, že elektronizace by měla naši práci zjednodušit a zlevnit. V praxi to ale vždy neplatí.

Můžete uvést nějaký konkrétní případ?

Jako příklad dobrého úmyslu i s problematickými dopady na administrativní zátěž bych mohl užít jinak obecně oblíbenou elektronickou preskripci. Je jistě prima, že pacient nemusí kvůli receptu, dojde-li mu lék před termínem kontroly, k lékaři, na druhou stranu je ale důsledkem i to, že se namnožil počet pacientů, kteří mají pocit, že stačí jen brát léky a pravidelné kontroly nejsou třeba. Pro lékaře i sestry tím přibyla povinnost termíny kontrol hlídat a dotyčné pacienty – nejčastěji telefonicky – uhánět, aby na potřebné kontroly chodili. S papírovými recepty se tohle nedělo.

Je také jistě prima, že systém hlídá interakce mezi léky. Bohužel to ale dělá velmi primitivně, kdy upozorňuje na interakci všech léků, které kdy pacient užil, ačkoli ve zcela jiné době, a tím lékařům přidává značné množství práce, pokud se začnou zvláště u polymorbidních pacientů snažit rovnat, kde časově k interakci dojít mohlo a kde ne. A to jsme jen u předpisu léků, na který by nám mělo stačit několik málo minut.

Jakub Němec