Praktičtí lékaři pro děti a dorost budou moci mít před atestací více praxe v ordinacích místo nemocnic. Rozhodl o tom ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, který umožnil dva roky praxe pediatrům po kmeni absolvovat v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost (PLDD). Oboru, kterému již teď zoufale schází lékaři a do budoucna se vzhledem k demografii situace dále zhorší, mohou pomoci i další kroky, jako jsou týmové praxe nebo nyní scházející kapacita rezidenčních míst. Problematice se věnovali poslanci na posledním zasedání sněmovního zdravotnického výboru.
„Pan ministr rozhodl o způsobu předatestační praktické přípravy budoucích praktiků tak, že budou moci 24 měsíců této praxe vykonávat v dětských ordinacích. To znamená, že tito mladí lékaři tam skutečně budou sedět a pracovat,“ přiblížila na výboru poslankyně Romana Bělohlávková (KDU-ČSL).
Tento krok kvituje jak Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost, tak Odborná společnost praktických dětských lékařů ČLS JEP. „Po zrušení oboru PLDD bylo slibováno, že obory si budou v jednom vzdělávacím programu rovny, k čemuž ale došlo až teď, zásahem ministra. To, co se nyní událo, všichni moji studenti, kteří chtějí být praktiky, vítají. Není to o tom, že bychom k této praxi nutili někoho, kdo praktika dělat nechce. Nicméně ti, kdo praktiky být chtěli, vnímali, že praxe mají málo. Je to po základním kmeni, kdy už má člověk za sebou dva roky nemocničního vzdělávání,“ říká k tomu předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů ČLS JEP Alena Šebková.
Jenže některým poslancům a lékařům se krok nelíbí. „Rozhodnutí je podle mě nebezpečné. Proti byla akreditační i vzdělávací komise. To je nebezpečný precedent, protože pak bychom takto mohli měnit vzdělávání u jakéhokoliv oboru,“ domnívá se poslanec David Kasal (ANO).
Opět se tak ukazuje rozkol mezi nemocničními pediatry a dětskými praktiky. „Akreditační komise hlasovala proti, protože je v ní většina nemocničních lékařů. Vzdělávací rada je zase složená většinou z vysokoškolských profesorů, není tam ani jeden praktik, nicméně když jsem na jednání vzdělávací rady byla, bylo to zhruba půl na půl. Jsem vděčná panu ministrovi, že využil své kompetence – oba jmenované orgány jsou totiž pouze doporučující. Primární péče skomírá a odněkud se odrazit musíme,“ reaguje Šebková.
Zoufalí rodiče z Aše
Co se ovšem týče kapacit dětských praktiků, měly by jít spory stranou a je třeba přijmout všechny kroky, které nám mohou alespoň trochu pomoci propad dohnat. „Už jsme měli dávno reagovat. Plánování mělo začít někdy v roce 2010, možná ještě dříve. Úvazková kapacita praktických dětských lékařů se pohybuje kolem 1900, zhruba 2200 osob je činných v praxi. Ďábel ale není v množství PLDD, i když je pravda, že už nyní by jich mělo být o čtvrtinu více, ale je v jejich demografickém profilu. Nechali jsme tuto nesmírně cennou profesi zestárnout, takže přes 50 procent aktivní kapacity je ve věku 60+ a neuvěřitelných 35 procent je 65+,“ uvádí ředitel ÚZIS Ladislav Dušek.
Ruku v ruce s tím ubývají ordinace, a to vůbec nejvíce v malých sídlech. Od roku 2018 do roku 2023 u nás ubylo 392 ordinací, což znamená, že 390 tisíc dětí si muselo hledat nového praktika (a mnozí ho nenašli). K tomu je nyní zhruba třetina stávajících ordinací na hraně nebo by mohla brzy skončit. Mezi rizikové oblasti přitom patří i prstence kolem Prahy a Brna.
Zatímco ale kolem Prahy a Brna mohou lidé najít lékaře v blízkých aglomeracích, v některých regionech tato možnost schází. Obrovský problém mají v Ašském výběžku, kde 500 dětí nemá praktického lékaře. Proto nyní bylo nutné otevřít nouzové očkovací centrum, aby děti, které se nepovedlo registrovat u PLDD, alespoň bylo možné někde očkovat. Mnozí rodiče jsou pak nuceni najít pro své dítě praktika například v Plzni nebo v Praze.
„Není to řešitelné pojišťovnou. Ta zákonně vypíše výběrové řízení do lokality, otočí ho třikrát, zvětší koridor a spádovou oblast, protože třeba do Chebu se někdo přihlásí, takže by lidé jezdili jen 40 kilometrů, ne 80. I když ale pojišťovny zvednou úhradu, tak v této lokalitě peníze lékaře nezajímají. Proto doufám, že bude podpořena změna zákona zahrnující to, že v dalším kole bude možné vypsat výběrové řízení i pro zahraničního poskytovatele. Byla by to jedna z malých pomocí Ašskému a Šluknovskému výběžku, které mají deset kilometrů nemocnic v Německu, nemají ovšem možnost tam zajet na plánovanou péči,“ popisuje Jan Kuchař (STAN) s tím, že do těchto lokalit je nemožné sehnat lékaře i proto, že zde chybí další infrastruktura. Zásadní dnes totiž pro lékaře, respektive mnohem častěji lékařky, je to, aby v dané lokalitě našel práci i jejich partner a měly kam dát dítě do školky.
Narůstající agenda
Aby toho nebylo málo, začíná se do péče dětských praktiků promítat také problematika dětské psychiatrie a fakt, že odbornost dětských psychiatrů je u nás tristně nedostatková (v tuto chvíli máme 157 aktivních pedopsychiatrů, z nichž 40 procent je v důchodovém věku). K tomu v Česku za posledních deset let narostla prevalence dětských psychických onemocnění o 40 procent, a to včetně závažných poruch, jako je schizofrenie. Vůbec nejvíce je přitom nárůst patrný mezi adolescenty.
„Roste i preskripce antidepresiv a antipsychotik právě v kategoriích adolescentů, kde je drive nahoru velmi prudký. Začíná růst i v kategorii praktických lékařů, kteří už v tuto chvíli mají na sobě 17 procent kapacity,“ poukazuje Ladislav Dušek s tím, že od roku 2019 narostla péče PLDD o děti ve věku do 14 let, které mají psychiatrickou diagnózu, ale neléčí se u psychiatra, třikrát.
K tomu se dětští praktici starají také o ukrajinské děti. „Doba covidu a příliv ukrajinských dětí nám nedovolil z praxe odcházet, ale o to horší bude situace v dalších letech. Naše sdružení má teď za cíl udržet síť, tedy důchodce a lékaře v seniorním věku. Pomáhá nám v tom jednak úhradová vyhláška, protože finance slouží na nákup další kapacity – potřebujeme další ruce, jak lékařů, tak nelékařských pracovníků. A pak se zdá, že se podaří týmové praxe, kde využijeme zkrácené úvazky, které vypomohou v našich praxích. Jsou to mladé lékařky, které mají zájem jít do primární péče,“ načrtává předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová.
Proto je naprosto nezbytné, aby kapacity začaly být doplňovány mladými lékaři – jinak se u nás péče o děti může zcela rozpadnout. Dobrou zprávou je, že o obor pediatrie je zájem, kdy počty nově zařazených studujících přesahují 250.
„To kdyby vydrželo deset let, umožnilo by to saturovat poměrně velký drop-out demografického stárnutí. Je tu však jedno „ale“. Na rozdíl od praktických lékařů pro dospělé, kteří, když do vláčku nastoupí, jedou směrem k praxi a daří se jim to. Pediatr má ale řadu možností, jak jít při vzdělání do dalších směrů. A zatím z dat vyplývá, že do praxe (v ordinacích, pozn. red.) nastupuje jen polovina absolventů. Převážně nastupují do nemocnic,“ konstatuje Dušek.
Personální potenciál v nemocnicích
Proto je potřeba podporovat také stipendia a přebírání praxí. Problém je ovšem s rezidenčními místy. „Je mnoho stížností z oblastí, kde dlouhodobě není lékař. Místům na Vysočině, která dlouhodobě figurují na mapách nedostupné péče, podobně jako v Karlovarském či Ústeckém kraji, nebylo přiděleno rezidenční místo, byť tam mají kolegyni, která o to má zájem. Ztrácíme tak možnost vyřešit tam problém. Proto je třeba podívat se na kritéria přidělování rezidenčních míst a dotací,“ popisuje Ilona Hülleová.
Další potenciál je v nemocnicích. V tuto chvíli totiž v nemocnicích pracuje kolem 1200 pediatrů, přičemž akutní pediatrická síť je velmi hustá a dlouhodobě jí klesá produkce. Řadu stavů se totiž dnes daří řešit v rámci ambulantní péče, takže se od roku 2010 každoročně snižuje počet hospitalizovaných dětí a dospívajících o cca tři procenta (v ošetřovacích dnech je pokles ještě mnohem větší). Na druhou stranu ovšem profesor Dušek upozorňuje, že v každém kraji bývá několik velkých zařízení, kde je naopak obložnost vysoká. Průměrně napříč republikou ovšem jde o 40 procent.
„Objektivním faktem ale je, že tuto síť v takovéto síle nepůjde dál udržet, a to mimo jiné proto, že nám klesá porodnost. Podle projekce ČSÚ bude tento trend trvat 10, 12 let, kdy že 110 tisíc porodů ročně půjdeme na 70 či 80 tisíc,“ dodává Dušek.
Dalším dílkem do skládačky tak mohou být buď ambulance při nemocnicích, nebo to, že by stávající nemocniční pediatři mohli vypomoci s obsluhou regionů, kde zůstává nejvíce dětí bez svého praktika.
Grafy: ÚZIS/Ladislav Dušek
Michaela Koubová
