Staronová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém programu avizovala, že chce na evropské úrovni bojovat s vážným nedostatkem zdravotnických prostředků a léků. Zda má na co navazovat a jaké konkrétní kroky by měla Komise prosadit, jsme se zeptali zástupců tuzemských lékáren a lékárníků. Ti soudí, že klíčem k úspěchu je zajištění soběstačnosti ve výrobě základních účinných látek a posílení povinnosti vytvářet strategické zásoby kritických léků. Zároveň je ale podle nich nutné, aby vlády členských zemí spolupracovaly a nenechaly se strhnout například do spirály vytváření stále větších národních zásob.
Ve svém programu, s nímž Ursula von der Leyenová úspěšně kandidovala a obhájila funkci předsedkyně Evropské komise, zařadila mezi své priority i takzvaný Critical Medicines Act (Akt o kriticky důležitých léčivech). Uvedla k němu následující: „Naše ekonomika musí být odolnější a méně závislá. To je důležité zejména ve zdravotnictví a farmaceutickém sektoru. EU se potýká s vážným nedostatkem zdravotnických prostředků a léků, kdy antibiotika, inzulin, léky proti bolesti a další produkty jsou obtížně dostupné. Abychom to napravili, navrhneme akt o kriticky důležitých léčivech, který sníží závislosti související s kriticky důležitými léčivy a látkami, zejména u produktů, u nichž je pouze několik výrobců nebo zemí, které je dodávají.“
Jak ale taková prohlášení korespondují s praxí a mělo by skutečně jít o jednu z priorit Komise? Zdravotnickým deníkem oslovení zástupci tuzemských lékáren a lékárníků se shodli na tom, že je popsané problematice bezpochyby třeba věnovat pozornost na celoevropské úrovni. „Léčivé přípravky je bezpochyby možné nazvat strategicky důležitou komoditou. Zajištění maximálně možné lékové bezpečnosti a soběstačnosti Evropské unie musí být proto jednou z jejích základních priorit a proto považuji za správný vysoký důraz na řešení tohoto tématu,“ míní prezident České lékárnické komory Aleš Krebs.
Zcela určitě by se na evropské úrovni měli politici věnovat nedostatku léků také podle předsedy představenstva Grémia majitelů lékáren Marka Hampela, iniciativu staronové předsedkyně Evropské komise tedy vítá. „Zdraví je základní hodnota a tak potřebujeme udělat maximum pro to, aby ochrana této základní hodnoty byla zajištěna. Myslím, že nastala doba, kdy je potřeba hledat rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a zajištěním dostatečné chemické a farmaceutické výroby na území Evropské unie,“ uvádí pro Zdravotnický deník Hampel. A dodává, že přesun výroby základních chemických surovin do třetích zemí se projevil v krizových dobách jako velmi limitující a ve svém důsledku ohrožoval základní hodnoty a to jsou přece ochrana zdraví a zajištění kvalitního života.
S Hampelem souhlasí také lékárnice Helena Slámová, vedoucí brněnské Lékárny Komín. „Nedávné a současné krizové situace ukázaly, jak je Evropa zranitelná v těch nejzákladnějších věcech. Tlak na cenu a ekologii způsobil, že jsme zcela odkázáni na země mimo EU. Musí se znovu začít klást důraz na soběstačnost v klíčových segmentech, kam zajištění léků bezpodmínečně patří. Jinak se nám to v budoucnu může nehezky vymstít,“ varuje.
Typickým příkladem je podle ní nedostatek penicilinových antibiotik, která jsou antibiotiky první volby na řadu běžných onemocnění. „Nejde jen o momentální výpadek a obtížnou dostupnost, může to mít dalekosáhlejší důsledky. Pokud se místo základních antibiotik musí nuceně předepisovat širokospektrá antibiotika, riskujeme zdravotní následky ve smyslu opakovaných infekcí, zvýšení nežádoucích účinků, prodlužování léčby, zvyšujeme nebezpečí antibiotické rezistence a navíc léčbu také prodražujeme. Nejen v přímých nákladech na lék, ale také s ohledem na protrahované pracovní neschopnosti a opakované zatížení zdravotního systému,“ upozorňuje Slámová, podle níž nelze mluvit jen o dopadech na zdraví obyvatel ve smyslu vyšší nemocnosti a úmrtí nebo šíření nemocí a případných pandemií, ale také o závažných důsledcích ekonomiku, sociální stabilitu a politickou situaci – a tím i bezpečnost Evropy.
Snížit závislost na dovoz
Otázkou ale je, jaká konkrétní opatření by k zamezení nedostatku zdravotnických prostředků a léků by měl Akt o kriticky důležitých léčivech obsahovat. To totiž zatím známo není. Marek Hampel soudí, že ačkoli již byly některé kroky ze strany Evropské komise učiněny – a to především ve sdílení informací o nedostatkových léčivech v jednotlivých členských zemích – to, co skutečně přinese řešení, je během na delší čas. „Zvýšenou pozornost je nutné věnovat zajištění soběstačnosti ve výrobě základních účinných látek, a snižovat tak závislost na jejich dovozu z Číny a Indie,“ soudí Hampel. A dodává: „Výrobu nezajistíte z roku na rok, to jen na papíře si můžete něco přát. Šel bych proto cestou posílení stávajících výrobních a logistických kapacit.“
Že je pro úspěšnou strategii klíčové definovat terapeuticky zásadní skupiny či přímo konkrétní nenahraditelné účinné látky, upozorňuje Aleš Krebs. U těchto skupin a účinných látek musí být zajištěna dostupnost, která souvisí s výrobními kapacitami a zdroji, včetně lidských, financováním výroby i poskytované zdravotní péče. Celý tento problém nelze zúžit v tomto okamžiku na prostou otázku ceny, respektive úhrady konkrétního léčivého přípravku, neboť i z dostupných analýz vyplývá také nutnost zajištění lidských zdrojů, což je vzhledem k náročnosti studia a následnému získání praxe otázka spíše více let,“ vysvětluje Krebs.
Podle Heleny Slámové bude úspěch nebo neúspěch iniciativ Evropské komise a její předsedkyně záviset na efektivitě spolupráce mezi členskými zeměmi EU, dostatečném financování a schopnosti překonat byrokratické překážky. „Zásadní je zvýšení výroby léků v rámci EU, což by snížilo závislost na dovozu z jiných částí světa. Pomohla by harmonizace regulací, aby se usnadnila distribuce léků a rychlost schvalovacích procedur pro nové léky a také podpora výzkumu a vývoje. Potřebná by byla diverzifikace výroby, aby nebyla soustředěna jen u několika málo dodavatelů, čímž by se snížilo riziko přerušení dodávek. A také zavedení povinnosti vytvářet strategické zásoby kritických léků na národní i evropské úrovni,“ vyjmenovává Slámová cesty, které by podle ní vedly k úspěchu.
Bez spolupráce členských zemí to nepůjde
Zástupci lékáren nicméně upozorňují i na to, že krom centrální politiky Evropské unie výrazně záleží i na aktivitách národních vlád. A že jejich úspěšnost i strategie jsou různé. „Národní vlády jsou ty, které fakticky rozhodují o zdravotnictví na svém území. Někteří dělali a dělají opatření pro zajištění dostatku léčiv takzvaným hromaděním zásob, což si mohou dovolit bohatší země jako je Německo, Rakousko nebo Francie. Jiné země, například Polsko, posilují svoji vlastní výrobní kapacitu,“ popisuje Marek Hampel.
Rozhodující bude podle něj zajištění vymahatelnosti posílání dodávek mezi jednotlivými členskými zeměmi. „Zatím je to totiž tak, že se jedná o neformální ‚doporučující‘ opatření, které začíná a končí na domluvě mezi jednotlivými členskými zeměmi. Vymahatelnost této ochoty poslat nedostatkové léky z jedné členské země do druhé je neuralgickým bodem,“ vysvětluje Hampel, podle něhož je podstatnou otázkou také to, kdo a kolik bude platit za takovou mezistátní „výpomoc“, když v některých členských státech jsou léčiva několikrát dražší než v jiných.
Spolupráce členských zemí – ta je podle Aleše Krebse základem úspěchu celoevropského řešení. „Klíčové je, aby vlády zemí spolupracovaly a nenechaly se strhnout například do spirály vytváření stále větších národních zásob, což může významně rozkolísat evropský trh, avšak dostupnost léčivých přípravků v EU to plošně nevyřeší. Přestože není nepochybně jednoduché se na všem napříč členskými zeměmi dohodnout, je pro zajištění léčivých přípravků pro občany EU zásadně důležitá spolupráce jednotlivých zemí, spojení kapacit a možností jednotlivých zemí,“ míní Krebs.
Velmi kritická je k dosavadnímu postupu národních vlád Helena Slámová. Mám pocit, že vlády dosud dělaly pravý opak toho, co bylo třeba. Zbavovali jsme se výrobních kapacit, ať už surovin, nebo léků, a vše bylo přemisťováno z finančních důvodů do zemí mimo EU. Vlády se příliš spoléhaly na dovoz léků a surovin z těchto zemí. Nepodporovaly dostatečně domácí výroby léků a centralizace v několika málo zemích zvýšila riziko výpadků. Neudržovaly se strategické zásoby kritických léků, neprobíhala jejich aktualizace a správa. V tom všem bychom měli přidat,“ myslí si Slámová. A dodává, že v Česku bychom se měli zamyslet i nad již překonaným systémem stanovování cen a úhrad a provést jeho korekci. „Pokud totiž ostatní státy přijmou výše uvedená opatření, může se nám stát, že naopak naše léky budou mizet ve strategických zásobách cizích států z důvodu přemrštěně nízké ceny a našeho malého trhu,“ uzavírá Slámová.
V příštích dnech vám přineseme také ohlasy expertů z dalších segmentů, stejně jako názor zástupců farmaceutických firem.
Jakub Němec
