Elektronické vedení zdravotnické dokumentace by mělo být povinné a sjednocené v jednom celostátním systému. Jinak se nezbavíme dnešních neduhů – lékaři budou nadále muset spoléhat na paměť pacientů a ti budou opakovaně podstupovat stále stejná vyšetření v různých zdravotnických zařízeních. V rozhovoru pro Zdravotnický deník to říká předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti Božena Jurašková, která pracuje jako vedoucí lékařka ambulancí a poraden 3. interní gerontologické a metabolické kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové.
Nová legislativní úprava stanoví, že zdravotní dokumentace může být vedena v listinné i elektronické podobě, přičemž oba způsoby jejího vedení bude možné kombinovat. Myslíte si, že taková možnost, nikoli povinnost bude pro zdravotníky a zdravotnická zařízení dostatečně motivující k tomu, aby dokumentaci digitalizovali?
Elektronické vedení zdravotnické komunikace považuji dnes již za naprostou nutnost a jedinou možnou cestu. Podle mého názoru by mělo být povinné, ne dobrovolné. Bez elektronizace to ve zdravotnictví dále nepůjde, vývoj nezastavíme. Dnes ale efektivní provoz brzdí to, že má každé zdravotnické zařízení svůj vlastní systém vedení zdravotnické dokumentace a tyto systémy nejsou veřejně propojeny. Za třicet let, kdy elektronická dokumentace běží, se propojení nepodařilo.
Jaká cesta by podle vás mohlo k tomuto propojení vést?
Osobně si myslím, že by program na vedení zdravotní dokumentace měl být v ideálním případě celostátně jednotný. Zdravotnická zařízení jich totiž používají hodně různých a liší se nejen jejich kvalita, ale i složitost a časová náročnost pro zdravotníky, kteří data vyplňují. To by ulevilo lékařům i sestrám a především by to výrazně zjednodušilo komunikaci mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními.
Dlouhodobě také zastávám názor, že by se měly udělat kartičky zdravotních pojišťoven, na které by se nahrávaly jednotlivé informace. Protože když ke mně dnes přijde nový pacient, který nebyl ošetřen na poliklinice, nemám k dispozici žádné jeho zdravotní zprávy.
Jaké konkrétní problémy to přináší?
Vede to například k tomu, že se zbytečně opakují stejná vyšetření, což zatěžuje kapacity zdravotníků a stojí systém zbytečné peníze. Nemáte totiž šanci zjistit, že pacient v rámci „turistiky po zdravotnickém systému“ ten den navštívil třeba už tři specialisty. Informovanost a provázanost – tedy přesně to, co by mělo splňovat vedení zdravotní dokumentace – tak mnohde chybí.
Pacienti, především ti starší, si navíc ani nepamatují, jaké podstoupili zákroky a vyšetření, když se jich na to zeptáte. Dokumentace, kterou s sebou přinesou k lékaři, je u nich jediným možným řešením. Ke mně pacienti svou zdravotní dokumentaci – například výsledky vyšetření – běžně nosí. A já to s povděkem vítám.
Vnímáte krom nejednotnosti systémů i další bariéry elektronizace?
Určitě. Největší brzdou elektronizace jsou sami zdravotníci, protože mnozí z nich vždy vše nové tradičně odmítají. Vzpomeňme na vlnu nevole při závádění elektronických receptů.
Osobně ale ve svém okolí dnes už neznám nikoho, kdo by vedl zdravotnickou dokumentaci jinou formou než elektronicky. Zdravotnická zařízení, v nichž vedou papírovou dokumentaci a vyplňují ji ručně, dnes už považuji za hodně zaostalá. Ostatně u nás na klinice v hradecké fakultní nemocnici jsme už od 90. let měli počítačový systém a všechnu dokumentaci – včetně infuzí – jsme měli už tehdy vedenou elektronicky. Neříkám, že i já jsem si neprošla řadou negativních emocí.
Přesto zníte jako velký fanoušek elektronizace…
A to také jsem. Krom popsaných a na první pohled jasných výhod elektronizace bych upozornila ještě na jednu zásadní. Výhodou elektronizace v dnešním systému je také to, že elektronickou dokumentaci nelze zpětně měnit. Do dokumentace papírové můžete vždy zpětně něco dopsat nebo přeškrtnout, ale dokumentaci elektronickou digitálně podepíšete, zprávu elektronicky uzavřete a tím se z ní stává právní dokument. Složitost medicíny je veliká, a tento postup je proto přesně tím, co je potřeba.
Neobáváte se toho, že lékařům a sestrám stoupne kvůli novým pravidlům byrokratická zátěž – například kvůli Sněmovnou doplněnému právu pacienta na bezplatné získání první kopie dokumentace nebo výpisu z ní?
Toho se tedy opravdu neobávám. Já osobně takový postup dělám. Vytisknu tři kopie a jednu dám pacientovi s tím, že do zprávy napíšu, že má kopii předat svému praktickému lékaři. Je nesmysl, aby si pacient fotil v ordinaci zprávy mobilem. Vytisknout tři papíry skutečně představuje pro někoho problém? Vždyť to nikoho nezatěžuje. Naopak si myslím, že je zásadní problém a velký deficit, pokud pacient zprávu nemá. Lékař přece musí pacientovi dát do ruky zprávu, je to přece pacientovo zdraví a on by se o měl postarat o to, že zprávu předá svému praktikovi.
Jakub Němec
