Americký soukromý pojistný trh zdá se nedokáže pokrýt všechny finanční náklady, pokud jde o zabezpečení většiny z milionů starších Američanů, kteří by mohli potřebovat domácí zdravotní asistenci nebo jiné druhy pomoci v každodenním životě. A důvod? Soukromé pojišťovny silně podcenily počty budoucích pojištěnců, jejichž věk se stále zvyšuje, jak píše americký deník The New York Times.
Angela Jemmottová a jejích pět bratrů platí pro svou 91letou matku už 35 let pojistné, které pokrývá dlouhodobou péči. Má to ale drobný háček. Pojistka se nevztahuje na domácí zdravotní asistenty, díky jejichž pomoci žena může zůstat ve svém bungalovu v Sacramentu, poblíž svých přátel a sousedů, které má ráda. Aby to tak mohlo být, její rodina musí platit čtyři tisíce dolarů měsíčně (necelých 95 tisíc korun).
Podle společnosti LIMRA, která se zabývá marketingem a výzkumem v oblasti pojišťovnictví, si pojištění dlouhodobé péče platí pouze 3 až 4 procenta Američanů starších 50 let. To je v příkrém rozporu s federálními odhady, podle nichž bude 70 procent lidí starších 65 let před smrtí potřebovat zdravotní služby.
Opakované snahy vlády vytvořit fungující trh s pojištěním dlouhodobé péče se navíc nikdy úplně neujaly. Většina pojišťoven tak dnes přestala prodávat samostatné pojistky na dlouhodobou péči a ty, které ještě dnes existují, jsou pro většinu lidí příliš drahé a každým rokem se stávají méně dostupné. Mnozí pacienti tak musí čelit bolestné volbě, zda budou platit více, nebo se pojištění úplně vzdají.
Do očí bijící rozdíly v přístupu k pojištění přetrvávají i navzdory neustálému zvyšování výplat. V loňském roce pojišťovny vyplatily více než 13 miliard dolarů na pokrytí 345 tisíc různých případů, které vyžadovaly dlouhodobou péči. Pojistky, které lidé platili po desetiletí, ale zdá se plně nepokryjí současné rostoucí náklady na domácí zdravotní asistenci, pečovatelská zařízení nebo domovy důchodců. V dalších případech se lidé, kteří mají nárok na pojistné plnění, setkávají s dlouhými lhůtami pro vyřízení žádosti o pojistném nebo s jeho úplným zamítnutím, jak vyplývá ze záznamů vedených Národní asociací pojistných komisařů, organizací sdružující státní regulační orgány.
Mohlo by vás zajímat
Jesse Slome, výkonný ředitel Americké asociace pro pojištění dlouhodobé péče, uvedl, že dlouhodobá péče je nejnáročnějším typem pojištění, který je třeba spravovat. „Potřebujete několik křišťálových koulí, musíte se dívat 20 let do budoucnosti a mít pravdu,“ zkonstatoval.
Pandemie zastavila dlouhodobý pokles
Rozkolísané finance odvětví se nepodařilo ukočírovat ani během krátkého nárůstu zisků během pandemie koronaviru. Zisky vzrostly, protože tisíce lidí, kteří čerpali dávky a žili v domovech důchodců nebo v zařízeních s pečovatelskou službou, zemřeli na covid-19 a další pojištěnci pak zemřeli dříve, než využili své pojištění. Jiní přestali čerpat dávky, protože opustili zařízení a odešli žít ke svým rodinám, které jim poskytovaly neplacenou péči.
Celkově se podle agentury Fitch Ratings zisk dostal ze ztráty 2,3 miliardy dolarů v roce 2019 do dvou let zisku v celkové výši 1,1 miliardy dolarů, než se v roce 2022 vrátil do červených čísel ztrátou 304 milionů dolarů.
Stále více pojistitelů nyní nabízí hybridní plány, které kombinují životní pojištění s dlouhodobou péčí. Tyto pojistky jsou méně štědré než ty, které byly nabízeny před deseti lety – a využívání plnění z dlouhodobé péče odčerpává část nebo všechny peníze, které pojištěnci doufali, že odkážou svým dědicům.
Mnozí odborníci se domnívají, že je dlouhodobě neudržitelné, aby soukromý pojistný trh ochránil většinu lidí před rostoucí zátěží nákladů na dlouhodobou péči. „Celá situace je pro takovou nabídku pojištění špatně uzpůsobená,“ varoval Robert Saldin, profesor politologie na Montanské univerzitě, který se zabývá soukromým pojištěním.
Od 70. let 20. století se o pojištění dlouhodobé péče v Americe mluvilo jako o způsobu, jak zabránit starším lidem, aby se neuchýlili k Medicaid – státnímu a federálnímu programu pro chudé a zdravotně postižené. První pojistné plány se omezovaly na péči v pečovatelských domech, ale později se rozšířily na domácí péči a centra pro asistované bydlení. V letech 1990 až 2002 se prodej pojistek zdvojnásobil. S rostoucí poptávkou se však objevily náznaky, že odvětví značně špatně odhadlo náklady na své produkty. Pojišťovny stanovily první ceny pojistek na základě pojistně-matematických modelů, které se ukázaly jako značně nepřesné a odhady prognostiků týkající se délky života pojištěnců byly chybné. Podle federálních záznamů se průměrná délka života v USA zvýšila z 68 let v roce 1950 na téměř 77 let v roce 2000. A protože se lidé dožívali vyššího věku, rostla i jejich potřeba péče.
Pojišťovny také nezohlednily chování chytrých spotřebitelů, kteří jsou odhodláni udržet si pojištění dlouhodobé péče. Pojistitelé počítali s tím, že míra zániku pojistné smlouvy u lidí, kteří se vzdávají pojistky nebo neplatí splátky, bude činit přibližně 4 procenta ročně. Skutečná míra zániku pojištění se však blížila 1 procentu. Vzhledem k tomu, že chybné výpočty způsobily prudký pokles zisků, pojišťovny zvýšily pojistné nebo opustily trh. Do roku 2020 klesl prodej tradičních pojistek na 49 tisíc a počet pojistitelů nabízejících pojistné plány se snížil z více než 100 na méně než tucet. Pojistné se pro některé spotřebitele během jednoho nebo dvou let zdvojnásobilo a zvyšování stále pokračuje.
Podle údajů Americké asociace pro pojištění dlouhodobé péče mohl před deseti lety pár ve věku 55 let očekávat, že za pojistku, která zahrnovala celkové plnění ve výši 162 tisíc dolarů a tříprocentní roční ochranu proti inflaci, zaplatí přibližně 3725 dolarů ročně. Dnes by prakticky stejná pojistka stála 5025 dolarů, tedy o 35 procent více, a to i přesto, že rostoucí náklady na zdravotní péči a inflace snížily hodnotu plnění. A to navíc pouze pro lidi, kteří mohou splnit podmínky. Aby pojišťovny omezily své ztráty, zúžily okruh klientů, kteří mají nárok na pojistné plnění. V roce 2021 bylo asi 30 procentům žadatelů ve věku 60 až 64 let odmítnuto pojištění dlouhodobé péče. U žadatelů od 70 do 74 let činila míra odmítnutí 47 procent. Dokonce i mezi lidmi ve věku 50 let byl odmítnut více než každý pátý. Důvodem k zamítnutí může být chronický zdravotní stav, prodělaná mrtvice nebo cukrovka nebo psychiatrické onemocnění. Podle Národní asociace pojistných komisařů se v roce 2022 podíl tradičních zamítnutí nároků na dlouhodobou péči pohyboval od 4,5 procenta na Rhode Islandu po 9,6 procenta na Aljašce.
Navzdory snahám o omezení odpovědnosti donutily finanční problémy několik významných poskytovatelů pojištění drasticky revidovat pojistné podmínky a pojistné nebo se dostat do platební neschopnosti, což ovlivnilo investice tisíců klientů. Patřila mezi ně například i Alice Kempski, zdravotní sestra v důchodu, která si v roce 2004 na radu finančního poradce po smrti svého manžela koupila pojistku od pojišťovny Penn Treaty a American Network a 16 let platila pojistné začínající na 222 dolarech měsíčně. Podle její dcery Ann Kempskiové ji v roce 2017 ochromovala osteoporóza a měla potíže se zvládáním četných léků. V roce 2017 prodala rodinný dům ve Wilmingtonu a protože potřebovala pomoc při koupání, přestěhovala se do tamního centra pro seniory. Když se však rodina pokusila podat žádost o pojistné plnění, zjistila, že společnost Penn Treaty je v platební neschopnosti a pojistku převzal garanční fond státu Pennsylvania.
Fond zmrazil paní Kempski pojistné plnění a zvýšil pojistné na přibližně 280 dolarů měsíčně. Její lékař řekl společnosti Penn, že trpí „mírnou demencí“ a osteoporózou a měla by být umístěna v zařízení s pečovatelskou službou. Podle korespondence mezi paní Kempski a společností však pojišťovna uvedla, že neexistuje dostatek důkazů o tom, že by potřebovala pomoc při dvou denních činnostech nebo že by měla vážné kognitivní poruchy, což jsou stavy, které by vedly k pojistnému krytí.
Paní Kempski platila centru s pečovatelskou službou zhruba 5400 dolarů měsíčně z vlastní kapsy. Když pandemie udeřila, přestěhovala se k dceři, ale nadále platila zařízení plný nájem, aby si zachovala místo až do svého návratu v roce 2021. V březnu toho roku, kdy se její dcera chystala znovu podat žádost o pojištění dlouhodobé péče a její pojistné dosáhlo 320 dolarů měsíčně, dostala paní Kempski masivní mrtvici a následující měsíc zemřela. Pojišťovna však nikdy nezaplatila žádnou její péči.
Obrátit se na crowdfunding
Mnozí odborníci tvrdí, že k vyřešení problémů s pojistném je zapotřebí státem dotovaný nebo veřejný program, který by vyžadoval, aby lidé měli pojištění dlouhodobé péče, jak to mají například v Nizozemsku nebo Singapuru. Federální snahy o vytvoření takového systému se však v americkém Kongresu zatím prosadit nepodařilo. Washington letos v létě zahájil jako první v zemi program, který bude poskytovat dávky dlouhodobé péče obyvatelům, kteří budou přispívat do fondu. Maximální dávka ve výši 36 500 dolarů ale nepokryje ani rok ve většině zařízeních pro asistované bydlení.
-ns-
