Obvykle se sami starají o ostatní, avšak ani oni nejsou automaticky chráněni před duševními onemocněními. Samotný výkon profese lékaře či lékařky s sebou přináší nemalou psychickou zátěž. Nová studie publikovaná v americkém žurnálu Mayo Clinic Proceedings ukazuje, jaké faktory se mohou podílet na rozvoji deprese a také syndromu vyhoření u lékařů a lékařek. Vliv má mimo jiné i jejich specializace. Výskyt deprese je pak přímým rizikovým faktorem pro sebevražedné myšlenky i jednání.
Špatné pracovní zkušenosti mohou mít v případě lékařů a lékařek zásadnější vliv na rozvoj deprese i syndromu vyhoření než u běžné populace, ukazuje to studie publikovaná v americkém žurnálu Mayo Clinic Proceedings, která sledovala dopady negativních zkušeností z dětství a negativních pracovních zkušeností na rozvoj deprese a syndromu vyhoření lékařů a lékařek. „Skutečnost, že nepříznivé pracovní zkušenosti jsou také spojeny se zvýšeným rizikem syndromu vyhoření a deprese, může být unikátním zjištěním, protože se jednalo o pracovní podmínky specifické právě pro lékaře,“ uvedl pro portál Americal Medical Asocciation (profesního sdružení zastupujícího zájmy lékařů) Mickey T. Trockel, ředitel pro inovace na Stanford Medicine WellMD Center. Jinými slovy právě podmínky, ve kterých lékaři a lékařky pracují, se přímo podílí na rozvoji jejich psychických problémů.
Tyto nepříznivé pracovní podmínky podle Trockela „byly stejně významné rizikové faktory pro rozvoj deprese a syndromu vyhoření jako negativní zážitky z dětství“ a právě u lékařů a lékařek se na rozdíl od běžné populace potvrdilo, že špatné pracovní zkušenosti zažívají častěji, a navíc jsou specifické pro jejich povolání. Psychická zátěž spojená s výkonem profese pak má řadu velmi závažných negativních důsledků. Podle výzkumné zprávy Medscape’s Physician Suicide Report 2023 9 procent lékařů a 11 procent lékařek popisuje sebevražedné myšlenky. Skutečná čísla však mohou být vyšší, protože jak zpráva uvádí, lékaři a lékařky o svých psychických problémech mluví méně a raději je tají, protože se obávají možné stigmatizace i narušení svého soukromí.
Deprese z vlastních chyb
Pod špatné pracovní zkušenosti lze v případě lékařů a lékařek zahrnout celou řadu vlivů, od dlouhodobého stresu až po špatné podmínky pro výkon profese, včetně například nutnosti pracovat během pandemie covid-19 bez odpovídajících ochranných pomůcek, nebo to, že v minulosti chybovali, a to se pak přímo podepisuje na jejich duševním zdraví a v konečném důsledku i na bezpečí pacientů.
Zmiňovaná studie, která sledovala reprezentativní vzorek celkem 1125 amerických lékařů a lékařek, popsala, že 31 procent z nich bylo během pandemie covid-19 nuceno pracovat bez potřebných ochranných pomůcek, a 39,6 procenta čelilo negativním ekonomickým dopadům pandemie. Pandemie covid-19 pak pro více než polovinu dotazovaných obecně přinesla negativní pracovní zkušenosti. O něco méně než desetina lékařů a lékařek pak v předchozím roce čelila soudnímu sporu v souvislosti s výkonem své profese a 7,5 procenta respondentů se dopustilo chyby, která měla za následek poškození pacienta. Společně se pak tyto negativní zážitky podepsaly na rozvoji mírných až závažných symptomů deprese. Nicméně celkově na rozdíl od výskytu syndromu vyhoření, který je ve zdravotnictví obecně častější, nevykazovali lékaři a lékařky častěji příznaky deprese ve srovnání s běžnou populací.
Studie sledovala lékaře a lékařky celkem dvaceti různých specializací. Nejčastěji mírné až závažné symptomy vykazovali ti, kteří se věnují urologii (38,5 %), urgentní medicíně (38,3 %), všeobecnému lékařství (35,8), porodnictví a gynekologii (33,6 %) a interní medicíně (33,3 %). Naopak nejnižší výskyt depresivních symptomů byl zaznamenán u lékařů a lékařek v oftalmologii (19,1 %). Podle Trockela je tak na místě uvažovat o využití screeningových nástrojů na výskyt depresivních symptomů právě u této profese obdobně jako se již používají u obecné populace. Nicméně v případě lékařů je podle něj sledovat také pracovní podmínky a zátěž, které čelí. Díky tomu by tak bylo možné odhalit možné riziko rozvoje deprese ještě před výskytem prvních symptomů.
Deprese není totéž, co syndrom vyhoření
Ačkoliv studie zkoumala jak depresivní symptomy, tak problematiku syndromu vyhoření, nejedná se o totožné stavy, byť se některé příznaky mohou podobat a také se zdravotníci obecně potýkají s obojím. „V minulosti panoval jistý zmatek a nejistota ohledně vztahu mezi depresí a syndromem vyhoření. Nyní však máme data, která potvrzují, že deprese a syndrom vyhoření nejsou totéž. Také již chápeme, že je to deprese, nikoliv syndrom vyhoření, která zvyšuje riziko sebevražedných myšlenek,“ vysvětlila v rozhovoru pro portál American Medical Associaton Christine Sinskyová, víceprezidentka této instituce pro oblast profesní spokojenosti.
Zatímco na vzniku deprese se podílí také biologické faktory a jedná se o duševní onemocnění, syndrom vyhoření přímo souvisí s pracovním prostředím. „Víme také, že důsledky těchto stavů jsou odlišné. Syndrom vyhoření vede k vyššímu množství pracovních chyb, zatímco deprese nikoliv. Na druhou stranu však deprese vede k vyššímu riziku sebevražedných myšlenek, ale syndrom vyhoření nevede,“ dodala s tím, že není na místě mluvit o syndromu vyhoření jako o onemocnění. „Syndrom vyhoření je opravdu specifická věc, která přímo souvisí s vaší prací. Zatímco deprese se projevuje v mnoha oblastech života, ve vaší péči sama o sebe, v pohledu na budoucnost a podobně. Také je důležité uvědomit si, že většina lidí, kteří zažívají syndrom vyhoření, netrpí depresí,“ shrnula.
Významná část lékařů a lékařek, kteří trpí depresí, velmi pravděpodobně zažívají také syndrom vyhoření, ale pouze menší část těch, kteří jsou vyhořelí, budou mít pozitivní screening na depresi. Zásadní podle ní je také přestat vnímat syndrom vyhoření jako nemoc. „Syndrom vyhoření je vlastně normální reakce na chaotické a stresující pracovní prostředí. Není to nemoc, ale reakce na okolí. Přestože se syndrom vyhoření projevuje u jednotlivců, jeho příčinou je zdravotnický systém… Lidé se syndromem vyhoření nutně nepotřebují psychiatra, ale dělat něco jiného a mít lepší podmínky pro svou práci,“ dodala s tím, že klíčem ke snížení dopadů syndromu vyhoření jsou změny podmínek, ve kterých zdravotníci pracují.
Ludmila Hamplová
