Jsou teprve na začátku své profesní kariéry, ale přesto už jsou vyčerpaní a ohrožení syndromem vyhoření. Podíl mladých lékařů a lékařek, kteří se cítí pod extrémním tlakem, je vysoký. Velkou zátěž pociťují i jejich školitelé a školitelky. Ukazují to aktuální data rozsáhlého výzkumu, který si nechal vypracovat britský General Medical Council, obdoba lékařské komory. Celá pětina mladých lékařů a lékařek vykazuje vysoké riziko ohrožení syndromem vyhoření a zhruba polovina popisuje svou práci jako extrémně emočně vyčerpávající.
Špatné pracovní podmínky, obrovský tlak, nekončící vyčerpání, ale také nedostatek autonomie, to vše se podílí na toxickém koktejlu, ve kterém se pohybují mladí lékaři a mladé lékařky ve Velké Británii.
„Pokud byste chtěli vymyslet tu nejhorší možnou práci pro někoho na začátku kariéry, byla by to práce mladého lékaře,“ popsal pro britský deník The Guardian profesor pracovní psychologie Michael West, který působí na Lancaster University a v roce 2019 byl jedním ze spoluautorů studie zaměřené právě na to, jak zlepšit pracovní podmínky lékařů i mediků. „Je těžké být efektivní a současně brát každého pacienta jako lidskou bytost,“ dodal.
Každý rok do praxe ve Velké Británii nastupuje zhruba devět tisíc lékařů a lékařek. Mnozí z nich se však již krátce po začátku své profesní kariéry potýkají s vyčerpáním a jsou ohroženi syndromem vyhoření. Potvrzují to i aktuální data z výzkumu, který si nechal vypracovat General Medical Council, obdoba lékařské komory. Zhruba pětina (21%) z nich je vysokém riziku rozvoje syndromu vyhoření a asi polovina (52%) popisuje svou práci jako extrémně emočně vyčerpávající.
Nejvíce ohrožení jsou lékaři urgentní medicíny
Do každoročního výzkumu General Medical Council zaměřeného na pracovní podmínky v medicíně, kvalitu vzdělávání i duševní zdraví v souvislosti s prací se zapojilo celkem 74 tisíc britských lékařek a lékařů. Výzkum se mimo jiné věnoval jak mladým lékařům a lékařkám, tak jejich školitelům a školitelkám.
„Statistiky o vyhoření jsou šokující, ale bohužel nikoliv neočekávané, stejně jako rostoucí trend lékařů, kteří přerušují své vzdělávání, volí kariéru v zahraničí nebo opouští NHS,“ konstatoval Mike Greenhalgh, spolupředseda výboru pro práci mladých lékařů British Medical Association.
Podle výzkumu například zhruba dvě třetiny mladých lékařů a lékařek se vždy nebo často cítí vyčerpaně na konci svého pracovního dne, více než polovina z nich popisuje svou profesi jako extrémně emočně vyčerpávající a téměř polovina je vždy či často vyčerpaná už ráno na začátku svého pracovního dne. Narůstá i počet mladých lékařů a lékařek ohrožených syndromem vyhoření, a to z 10 procent v roce 2019 na 21 procent v roce 2024. Riziko vyhoření je dokonce vyšší než u jejich školitelek a školitelů. V roce 2019 se vysoké riziko týkalo devíti procent a v letošním roce to bylo 12 procent.
Vůbec nejohroženější jsou pak ti, kteří působí v oblasti urgentní medicíny. Vysoké riziko syndromu vyhoření se týká dokonce 32 procent. Mezi další z tohoto hlediska velmi náročné obory pak patří chirurgie, gynekologie a porodnictví, ale také všeobecné lékařství. Obdobně rizikové se ukazují tyto obory i pro školitele a školitelky. Také z hlediska pracovní zátěže popisovali mladí lékaři a lékařky působící v oborech urgentní medicíny, gynekologie a porodnictví, ale také pediatrie, chirurgie a všeobecného lékařství jako velmi náročné. Napříč obory pak celkem 43 procent mladých lékařů a lékařek popisuje svou pracovní zátěž jako vysokou nebo velmi vysokou.
Vyhořelí lékaři častěji chybují
Špatné pracovní podmínky a extrémní zátěž, které zdravotníci čelí, znamenají přímé ohrožení i pro pacienty, což potvrzují také data General Medical Council.
Podle rozsáhlé zprávy Caring for doctors, Caring for patients zaměřené na pracovní podmínky v medicíně i v souvislosti s bezpečností pacientů, právě nadměrná pracovní zátěž výrazně zvyšuje riziko, že lékař či lékařka budou chybovat. Například riziko chyby se při dvanáctihodinové službě zdvojnásobuje ve srovnání s osmihodinovou pracovní dobou. Rostoucí stres, kterému lékaři a lékařky čelí, pak zvyšuje nejen riziko chyb, ale i jejich závažnost.
Ludmila Hamplová
