Řada osob je vyloučena ze služeb sociální pečovatelské služby, odlehčovací služby nebo osobní asistence z důvodů zdravotních potřeb – užívají léky, které vyžadují pravidelnou asistenci, přijímají stravu skrze břišní stěnu (PEG) nebo mají podporu dýchání. Jedná se totiž o činnosti vyhrazené pouze zdravotnickým pracovníkům – např. všeobecným sestrám v agentuře domácí péče. Využívat tyto služby je proto náročné na koordinaci a někdy zde vyvstává neřešitelná bariéra. Aby tento systém byl i do budoucna udržitelný, potřebujeme nové kompetence, nové profese nebo zvyšování kvalifikací tam, kde teď nejsou dostatečné. Na kulatém stole v Poslanecké sněmovně s názvem Hranice péče: Interakce mezi sociální a zdravotní péčí na příkladu zkušeností konkrétních pacientů a jejich rodin to uvedl náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník.

„Pracovník v sociálních službách ze zákona pomáhá s péčí o vlastní osobu. Provádí u pacienta hygienu, může ho krmit a koupat, ale podat stravu skrz PEG už nesmí. Přestože zkušenosti pečujících ukazují, že se tomu mnohdy po nějakém zaškolení děje. Právně se ale jedná o velmi nejisté prostředí,“ uvedl na kulatém stole náměstek ministra zdravotnictví Václav Pláteník. Kulatý stůl v Poslanecké sněmovně uspořádala místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová ve spolupráci s pacientskou organizací Parent Project.,

Náměstek MZ Pláteník navrhuje, aby byl zákon o sociálních službách upraven v té části, která říká, co pracovníci v sociálních službách mohou vykonávat. Ti by díky úpravě pak mohli dělat i další činnosti při péči, jež vyžaduje zdravotní stav klienta, podporovat jeho samostatnost a další setrvání ve vlastním sociálním prostředí. K tomu je podle Pláteníka taktéž zapotřebí odpovídající podpora ve smyslu vzdělávání.

Jednou z cest, jak zvýšit efektivitu nebo pomoc při řešení nedostatku odborného personálu v oblasti zdravotně-sociálního pomezí, je podle náměstka například takzvaný „task-shifting“, při kterém se úkoly a odpovědnosti, které tradičně vykonávají vysoce kvalifikovaní odborníci, předávají méně kvalifikovaným pracovníkům nebo jiným profesím.

„Pořád narážíme na bariéry, co se myslí přímou obslužnou péčí. Co se myslí tím, když mám někomu pomáhat při běžných úkonech o vlastní osobu? V každém zařízení si to vykládají po svém,“ upozornil Pláteník s tím, že je proto třeba přesněji definovat, kdo je pracovníkem v sociálních službách. „Novelou zákona o zdravotně sociálním pomezí, která je v Poslanecké sněmovně před druhým čtením, řešíme i to, aby pojišťovny v odlehčovacích službách hradily zdravotní sestru, což řeší problém významně, ale zatím ne zcela,“ doplnil.

Mohlo by vás zajímat

Vzniklá právní jistota o kompetencích sociálních pracovníků by tak napomohla k transparentnější definici toho, co všechno může tento pracovník při péči o klienta legálně vykonávat. „Nechceme, aby pracovník v sociálních službách suploval práci zdravotní sestry, ale aby napomáhal osobám zajistit fyzickou a psychickou soběstačnost,“ apeloval náměstek.

Podle náměstkyně ministra práce a sociálních věcí Zdislavy Odstrčilové je poskytovaná osobní péče v současnosti nedostatečná. „Osobní asistence má být nepřetržitá, ale často se setkáváme s tím, že péče je pro klienty různorodá, a i když je dostupná, tak pouze částečně. Nejde jen o nedostatek kapacit, ale také o způsob, jakým je péče poskytována,“ uzavřela náměstkyně.

-ns-