Blíží se 35. výročí sametové revoluce, naše společnost se významně změnila, jsme konfrontováni se situacemi, na které vůbec nejsme připraveni. Přestože válka na Ukrajině nebo hrůza na pražské filozofické fakultě dávají zapomenout na covidovou pandemii, pojďme si připomenout jeden ze stále aktuálních problémů, které přinesla. Tím jsou mimořádné odměny pro záchranáře a zdravotníky, po nichž zůstala hořká pachuť. Měly přinést důstojné ocenění práce lidem, kteří se v době pandemie ocitli v mimořádném psychickém a fyzickém zatížení, na záchranky bohužel ale zavlekly i spory, které jsou dodnes řešeny soudní cestou.
Začíná jaro roku 2020. Česká republika žije ve strachu ze smrtící infekce. Významně klesá počet výjezdů záchranných služeb, populace se obává akvírování infekce, média jsou plná temných vizí budoucnosti. Výjezdy záchranek se však časově prodlužují a jsou fyzicky náročnější pro nutnost dezinfekce a nošení ochranných pomůcek. Záchranáři navíc provádí mobilní náběry, a to spíše z politických, než z odborných důvodů. Lidé tleskají záchranářům na balkónech. Vedoucí zdravotnických odborů Dagmar Žitníková upozorňuje na enormní vypětí zdravotníků a žádá pro ně odměny. Prezident Asociace zdravotnických záchranných služeb Marek Slabý předkládá svoji část důvodové zprávy pro poskytnutí odměn záchranářům (na jejím sepsání jsem měl čest se podílet). Z odměn se stává politikum. Na billboardech se objevuje armáda jako nepostradatelná výpomoc zdravotníkům.
Během jara 2020 je rozhodnuto o mimořádných odměnách pro záchranáře, a to ve výši 120 tisíc korun při plném úvazku. Ministr zdravotnictví (právník) píše ředitelům záchranek závazné instrukce pro jejich vyplacení. Peníze mají být vyplaceny podle § 224 zákoníku práce, aby nezvýšily mzdové průměry v následujících měsících. Nikoliv tedy podle § 134, kdy důvod vyplacení odměny souvisí s výkonem práce a odměny se musí započítat do mezd. Se způsobem vyplacení nesouhlasí odbory, jejich odborníci na pracovní právo píšou analýzy a zdůvodnění, požadují vyplacení odměn dle § 134. Ředitelé záchranek se ocitají v nejistotě. Pracoval jsem v té době jako pověřený ředitel jedné z největších záchranných služeb. Můj přímý nadřízený, zdravotní rada, právník, mi na dotaz, jakým způsobem peníze vyplatit, odpověděl: „… tak, aby to bylo v souladu se zákonem.“ A tak se stalo. Dlužno dodat, že rozdíl v postupech vyplacení odměn mezi § 134 a § 224 činil v konečném důsledku v dané organizaci rozdíl zhruba 40 milionů korun.
Mimořádné odměny jsou s jistými trampotami ohledně termínů výplat vyplaceny ze státního rozpočtu v létě 2020. Sluší se připomenout, že snaha o získání trvalého příplatku k platu pro záchranáře, například ve formě infekčního rizika ve výši zhruba 2 500 korun měsíčně, byla při vidině jednorázové velké odměny odmítnuta většinou zaměstnanců hned na začátku. Navíc se řešilo, kdo pracoval více, kdo méně, kdo byl v karanténě, kdo na neschopence a tak dále.
Konec léta a podzim 2020. Přichází druhá vlna covidu, v říjnu probíhají krajské volby. Pod tlakem zdravotnických odborů, zejména jejich předsedkyně, znovu rezonuje otázka mimořádných odměn pro zdravotníky – nejen pro záchranáře, ale i pro všechny v ambulantní sféře. Počet výjezdů záchranek výrazně narostl, transportní kapacity jsou hraničně naplněny, lidé se obávají, že na ně nezbyde místo v nemocnici. Na balkónech nikdo netleská, vždyť přece zdravotníci dělají svojí práci. Z odměn je ještě větší politikum.
Jaro 2021. Každému zdravotníkovi je opět vyplacena částka 120 tisíc korun (krácená poměrně úvazkem zaměstnance), instrukce přichází tentokrát od tehdejšího náměstka ministra zdravotnictví (právníka), opět mají být peníze vyplaceny dle §224. Peníze na odměny jdou nyní ze zdrojů zdravotních pojišťoven (jak je to dle zákona možné, ptám se),vypláceny jsou dle smluv a jejich příloh č. 2, které v každé zdravotnické organizaci stanovují garanty péče. Jako pověřený ředitel jsem vystřídán svým nástupcem vzešlým z voleb a záhy po poděkování za odvedenou práci během covidu dostávám vytýkací dopis za nedostatečnou aktualizaci přílohy č. 2. Aktualizaci mimochodem muselo kvůli odměnách provést minimálně 7 500 zdravotnických zařízení.
Rok 2022, právní kolize. Přichází první žaloby za ušlou mzdu od zaměstnanců na záchranky, které vyplatily odměny dle § 224, tedy dle instrukcí ministerstva zdravotnictví. Okresní soud v Hradci Králové dal za pravdu žalující straně (tedy zaměstnanci), následně Krajský soud straně žalované (tedy záchrance). Odvolací soud poté případ vrátil k prošetření zpět Krajskému soudu. O 30 kilometrů dál v Pardubicích, dali Okresní i Krajský soud naopak za pravdu straně žalované (záchrance). V květnu 2024, dává Nejvyšší soud za pravdu odborům a žalujícím zaměstnancům, když konstatuje, že mimořádné odměny měly být zahrnuty do výpočtu průměrné mzdy. Takže správný postup byl vyplatit odměny dle §134. Záchranné služby a jejich zřizovatelé (krajské úřady) musí doplatit rozdíl, který vznikl při realizaci jejich vyplácení podle § 224 dle instrukcí ministerstva zdravotnictví.
Jak tohle všechno shrnout? Po odměnách zůstala hořká pachuť. Měly přinést důstojné ocenění práce lidem, kteří se v době pandemie ocitli v mimořádném psychickém a fyzickém zatížení. Odměny si zdravotníci plně zasloužili, ale kromě ocenění jejich práce přinesly na záchranky mezi řadové zaměstnance a management spory, které se řeší soudní cestou. Není asi třeba dodávat, že takové prostředí nevytváří ideální zázemí pro každodenní práci a vztahy v zaměstnání. Ze vzniklé situace však zaměstnanci nemohou vinit ředitele záchranek, kteří měli na rozhodnutí čas v řádu dní až týdnů, zatímco různé soudy vydávaly protichůdné verdikty v průběhu několika let. Ředitelé záchranek, kteří jsou lékaři, kromě všech svých manažerských povinností navíc zároveň pracovali ve výjezdových skupinách a v době covidu často zaskakovali za své kolegy v karanténě. Není asi třeba dodávat pod jak velkým tlakem ze všech stran se nacházeli.
Zásadní chyba vznikla na začátku a tkví v instrukci ministerstva zdravotnictví k vyplacení odměn. Negativní dopady tohoto rozhodnutí mají přesah až do současnosti. Pro záchranné služby, příspěvkové organizace, vznikla situace, kdy budou pravděpodobně doplácet náklady s odměnami spojené ze svých zdrojů, přitom jde o velké finanční částky v řádech desítek milionů.
Aktuálně mohou být spokojeni asi jen právníci zastupující obě strany, kterým protahování soudních sporů vzniklých de facto z ničeho určitě nevadí. Praktické dopady byrokratického absurdistánu řeší ředitelé a vedoucí zaměstnanci záchranných služeb.
Doc. MUDr. Jiří Knor, Ph.D.
Od poloviny 90. let se zabývá vzděláváním lékařů a záchranářů, v současné době působí mimo jiné na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, Vysoké škole zdravotnické v Praze, ale hlavně na Zdravotnické záchranné službě Pardubického kraje. Není členem žádné politické strany ani hnutí.
