Je lékař a v letech 2010 až 2013 působil jako předseda sněmovního Výboru pro zdravotnictví. Nyní se snaží o politický comeback, tentokrát ovšem kandiduje do Senátu a pod vlajkou koalice strany Motoristé sobě a hnutí ANO. Jaké problémy podle něj sužují české zdravotnictví, jak vnímá dohodu o navýšení odměňování zdravotníků a je lékárenství skutečně v krizi, nebo jde jednoduše o vývoj trhu? Nejen o to se Boris Šťastný podělil se Zdravotnickým deníkem.
Jaké jsou podle vás největší problémy českého zdravotnictví a jak byste je jako senátor řešil?
Odpověď na tuto otázku by zabralo deset těchto rozhovorů. V jedné větě proto odpovím, že největším aktuálním problémem českého zdravotnictví je tato vláda, která v oblasti zdravotnictví prakticky nesplnila nic zásadního ani ze svého programového prohlášení a přešlapuje na místě.
Každý z nás, kdo se pohybujeme ve zdravotnictví, ví, že nedělají žádné zásadní změny, buď nechtějí, nebo neví, jak na to. Za rok budou sněmovní volby a věřím, že tato vláda bude vyměněna. Jako senátor bych proto po zbývající období z legislativního pohledu usiloval o udržení stabilního stavu a s novou vládou za rok pomohl tolik důležité změny nastartovat. Zdravotnický program Motoristů sobě bude včas představen. Teď už nemá smysl Fialově vládě přes média radit jak na to, je to k ničemu.
Jak vnímáte dohodu s odbory a Českou lékařskou komorou o navýšení odměňování zdravotníků? Podle ministra Válka by tato změna mohla vyjít zhruba na 50 miliard korun. Myslíte, že na to jsou v systému peníze? Kde byste je hledal?
Premiér Petr Fiala obešel tehdy pana ministra Válka a pod tlakem slíbil něco, na co vůbec neměl peníze, neměl pro slibovanou platovou úpravu systémové řešení, a tak vše nakonec skončí velkou blamáží. Takže lékaři byli podvedeni. Logicky to povede k dalšímu oprávněnému zhoršení už podkopané důvěry zdravotníků k ministerstvu zdravotnictví i vládě jako celku a dalším protestům, na které nejvíc doplatí pacienti.
Já osobně jsem pro zrušení tabulkových platů ve zdravotnictví. V tom se teď určitě neshodneme s Českou lékařskou komorou a zdravotnickými odbory, kteří naopak chtějí speciálním zákonem regulovat platy ve všech lůžkových zdravotnických zařízeních, která mají smlouvu s veřejnými zdravotními pojišťovnami a garantovat prostřednictvím speciální tarifní tabulky lékařům za základní pracovní dobu příjem ve výši 1,5 až 3násobku průměrné mzdy. Pokud zde existuje pluralita ve vlastnictví zdravotnických zařízení a jejich úhrady plynou z veřejného zdravotního pojištění, nevidím důvod, proč by se managementy všech nemocnic, tedy i těch s veřejnými zřizovateli, nemohli s lékaři dohadovat na smluvních mzdách. Tento můj názor však neznamená, že dokud tady tabulkové platy jsou, není třeba s odbory hledat koncensus. Je to ale o komunikaci a férovém jednání. Když ale něco nejdřív vláda slíbí a pak je všechno jinak, nesmí se pak kolegům nikdo divit, že se bouří. V tom já jim rozumím.
Byl jste zastáncem zákazu kouření v restauracích. Jak se díváte na chystané zpřísnění regulace elektronických cigaret, které jsou prokazatelně méně škodlivé než klasické cigarety?
Upřesním, že zákon na ochranu nekuřáků se zdaleka netýkal jen restaurací, ale i ostatních pracovišť a řady veřejně přístupných prostor či veřejné dopravy. Stojím si za tím, že zletilý člověk má svobodné právo rozhodnout se, zda bude či nebude kouřit, ale není žádného práva ohrožovat kouřením jiného člověka, ať již se jedná o nekuřáka nebo v tu danou chvíli nekouřícího kuřáka ve veřejně přístupném prostoru nebo na pracovišti.
U zahřívaného tabáku a elektronických cigaret, kde nedochází k hoření, je ohrožení uživatelů i jejich okolí rakovinotvornými látkami dramaticky redukováno. Současné tažení ministerstva zdravotnictví proti těmto alternativám proto pokládám od základu jako chybné. Nesouhlasím tedy ani s různými zákazy prodeje alternativ s příchutí s argumentem ochrany mládeže před škodlivými vlivy kouření. Stát má v zákoně jasné nástroje, jak chránit děti a mladistvé před těmito produkty. Stejně tak jsem pro významnou diferenciaci klasických a alternativních tabákových výrobků z hlediska spotřební daně.
Ve svém programu voláte po zlepšení efektivity zdravotnictví coby léku na nedostatek lékařů a zdravotních sester. Přijde vám, že se v této oblasti současné ministerstvo činí málo? Co dělá špatně? Jak byste na to šel vy?
Já nevidím, že by zdravotnictví bylo efektivnější než za minulé vlády v době před covidem. Zvýšení efektivity je přitom nesmírně důležité. Zaprvé musí co nejrychleji dojít k plné elektronizaci českého zdravotnictví, k modernizaci informačních systémů, jejich propojení a efektivnímu sdílení dat. To dá zdravotníkům více času i sníží duplicitní vyšetření a nadužívání péče. Je také třeba pracovat na zapojení umělé inteligence. Musí se radikálně snížit administrativní zátěž zdravotnických pracovníků a významný vstup nelékařských pracovníků do systému vedení dokumentace. České zdravotnictví je silně přeregulované, to se také musí změnit. Selháváme i v oblasti prevence a motivace pro zdravý životní styl.
V programu rovněž píšete, že víte, jak zajistit snížení cen léků a zdravotnických prostředků. Takže jak? Nebudou na tom tratit ti, kdo je prodávají?
Jsem pro nulovou DPH na léky a zdravotnické prostředky. Nic tomu nebrání. Současná vláda naopak DPH na léky zvýšila. Je potřeba zajistit pružnější revize u přechodu z originálu ke generiku. Také je třeba zabránit tomu, aby se výrobci v souvislosti s revizemi cen a úhrad administrativními triky účelově vyhýbali revizím. Podívat se i na referenční skupiny a také rozhýbat úhradové soutěže.
Jak se díváte na krizi v českém lékárenství? Farmaceutů je málo, ceny jsou regulované, marže nízké, distributoři si nastavují tvrdé podmínky a nezávislí lékárníci tahají takříkajíc za kratší konec.
Já žádnou krizi v českém lékárenství nevidím, určitě ne z hlediska pacientů a jejich dostupnosti lékáren. Ano, dochází k přeskupování na trhu směrem k řetězcům, ale to z mého pohledu není přeci obraz krize, ale vývoj trhu. Nejsem a nikdy nebudu pro deliberalizovaný lékárenský trh, jako je třeba v Německu, Francii nebo Španělsku. Jsem pro odstraňování regulací všude, kde to jde, ne pro jejich zavádění.
Jak se díváte na možnost rozšíření kompetencí lékárníků o očkování? Zprvu například jenom na chřipku, což zavádí stále více zemí ve světě včetně Evropy.
Tuto myšlenku bych podpořil v nějaké krizové situaci typu pandemie, pokud by lékaři očkování nezvládali. Ale v současném stavu nevidím nutnost předávání kompetencí ze strany lékařů lékárníkům. Nemyslím si ani, že lékárníci za tuto věc nějak vehementně bojují. Očkování zejména všeobecnými praktickými lékaři a praktickými lékaři pro děti a dorost perfektně funguje, tak proč to měnit. Myslím, že máme více problémů jinde.
V programu se také přimlouváte za podporu prevence a zdravého životního stylu. Jak konkrétně by tato podpora měla vypadat?
Přál bych si, aby stát rozšířil program plně hrazených preventivních programů a motivoval v této oblasti jak poskytovatele, tak i pacienty. Také jsem pro zařazení moderních technologií do systému úhrad. Jako jeden příklad z mnoha mohu uvést preventivní vyšetření kožních znamének. Pojišťovny přispívají na základní preventivní vyšetření znamének v rámci prevence melanomu z fondu prevence. Já bych se přimlouval o převedení tohoto vyšetření na plošný screening populace, tedy do základního fondu. Navíc třeba vyšetření 2D a 3D skenery s umělou inteligencí, které je mnohem přesnější, než klasický dermatoskop, nedává poskytovatelům ekonomický smysl a tak si pacient musí za takové vyšetření doplácet. Přitom zejména u rizikových skupin je porovnání změn znaménka v čase zásadní a moderní technologie redukují lidskou chybu. Vybrané platby pacientů související s prevencí bych také zařadil mezi daňově odečitatelné položky z daně z příjmu. Současně podporuji zavedení bonusů v rámci veřejného zdravotního pojištění pro pacienty, kteří dodržují termíny a rozsah preventivních prohlídek.
-fk-
