Lidé a finance – to jsou základní prvky potřebné k tomu, aby se reforma psychiatrické péče mohla posouvat dál. Personální stránku chce ministerstvo zdravotnictví posílit například tak, že pro oblast duševního zdraví vypisuje padesát rezidenčních míst. Zároveň postupně navyšuje úhrady, aby se poskytovatelé psychiatrii nevyhýbali a aby byly prostředky i na humanizaci prostředí a péče. Se startem jednotlivých projektů pak mohou pomoci (nejen) evropské fondy. Novinky v oblasti reformy péče o duševní zdraví včera představili zástupci ministerstva zdravotnictví, odborníků i pacientů.
„Část reformy, která definovala, jak by se měla dál vyvíjet péče o duševní zdraví, proběhla za předchozí vlády, bylo ale potřeba zásadně posilovat personální stránku věci. Nikdo navíc nemohl předpokládat takový nárůst nemocných po covidu. Personální záležitost tak považuji za zcela klíčovou a celé tři roky na tom pracujeme. Vyšší nárůsty pro odbornosti týkající se duševního zdraví jsou pak součástí úhradové vyhlášky a ve spolupráci s odbornou společností definujeme, jak by to mělo být nastaveno,“ uvádí ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
„Klíčová věc, která brání v rozvoji, je nedostatečná personální kapacita ve všech profesích, které se starají o duševní zdraví. Jde tak o východisko všech opatření, která ministerstvo zdravotnictví dělá,“ potvrzuje výkonný místopředseda Národní rady pro duševní zdraví a poradce ministra zdravotnictví Tomáš Kašpárek.
Ministerstvoproto v roce 2024 vypsalo padesát rezidenčních míst – 15 v dětské a dorostové psychiatrii, 15 v psychiatrii pro dospělé, 10 na obor klinická psychologie, pět na dětskou klinickou psychologii a pět na psychoterapii pro klinické psychology. Pokud přitom jeden z oborů všechna místa kvůli nedostatku zájemců nevyužije, přesouvají se do jiné odbornosti v rámci péče o duševní zdraví.
Aby bylo vzhledem k nedostatku kapacit možno vzdělávat dost lidí, dochází také ke snížení úvazku školitele na jednoho školence, takže u pedopsychiatrie může jeden školitel mít místo dvou až tři školence. Zároveň se navyšují kapacity kvalifikačního kurzu psycholog ve zdravotnictví, který zároveň nově nabízejí i jiné subjekty než jen vysoké školy, nyní například Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ). Ruší se také požadavek pětiletého vzdělávání klinických psychologů tak, aby lidé mohli do praxe jít co nejdříve.
Příliv nových odborníků by měl podpořit fakt, že od příštího roku by mělo z lékařských fakult vycházet o 350 lékařů více (původně měl program navyšující kapacity lékařských fakult trvat šest let, nakonec ale byl prodloužen na neurčito). Ruku v ruce s tím je ovšem potřeba, aby mladá krev směřovala do oborů, kde je nejvíce potřeba, tedy i do oblasti psychiatrie.
„Většina zemí řeší tuto problematiku tak, že buď mají pár center, kam mohou mladí lékaři nastoupit na rezidenční místa, přičemž se nabízejí jen obory, které systém potřebuje, nebo to koordinují pojišťovny – což chci u nás zavést v rámci novely zákona 48. Pojišťovna tak získá možnost do procesu vstoupit a říci, co kde chybí, a to finančně podpořit. Druhá, velmi efektivní, ale komplikovaná, je cesta, kdy odborné společnosti přesvědčují studenty, že je obor zajímavý,“ popisuje Válek.
Proto psychiatrická společnost 10. října spustí projekt Sto ročně, který by měl mediky přilákat do oboru psychiatrie.
Díky vyšším úhradám budou peníze na humanizaci prostředí
Aby všechno dobře fungovalo, je ale také potřeba dobře nastavit financování. To se snad už nyní povedlo u center duševního zdraví, která byla nově zanesena do úhradové vyhlášky – doposud totiž byla pojišťovnami hrazena na základě individuálních smluv. Podobně vyhláška podporuje ambulance s rozšířenou péčí či denní stacionáře a postupně jsou posilovány i další složky péče o duševní zdraví dětí i dospělých.
„Za poslední roky je růst značný a dostáváme se na čísla, jež jsou zajímavá i pro lékaře, kteří si teprve vybírají svůj obor. Psychiatrie se tak dostává na úroveň jiných oborů,“ načrtává Ivana Svobodová, vedoucí oddělení systémových reforem ministerstva zdravotnictví.
Do reformního procesu se přitom povedlo zapojit i zdravotní pojišťovny. „Data, která jsme zdravotním pojišťovnám předložili, jasně ukázala, že tím, že obor podfinancovávají, nezajišťují pro své pojištěnce péči. Řekli jsme, že je třeba jinak nastavit model financování, aby byla psychiatrie nejen udržitelná, ale také atraktivní,“ podotýká ministr Válek.
Dochází tak ke zvýhodnění zavádění požadovaných změn, jako jsou například centra krizové péče při urgentních příjmech, transformace psychiatrických nemocnic, ambulance zvyšující dostupnost péče či distanční kontakt v pedopsychiatrii.
Zvláštní podporu dostává také akutní péče. „Snažíme se podporovat rozvoj akutní péče, pro což jsou gró úhrady. Když péče nebyla adekvátně hrazena, byla psychiatrie Popelkou – pro nemocnice rozhodně nebylo zajímavé mít psychiatrické oddělení, teď se ale situace mění,“ přibližuje předsedkyně Psychiatrické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně Simona Papežová.
Díky posilování úhrad je možné to, po čem tolik volají pacienti – totiž humanizace prostředí a posilování kvality. „Primárně by si mělo zařízení na svůj rozvoj a humanizaci prostředí vydělat z úhrad veřejného zdravotního pojištění – evropské či národní dotace by v ideálním stavu měly umožnit postavit nový pavilon či zásadní rekonstrukci, ale na běžné úpravy nemocnic tak, aby to tam bylo hezké, by si měly nemocnice vydělat samy. V posledních třech letech už je ale vidět kumulativní výsledek hospodaření a daří se jim. Neměly by být tedy dušeny tím, že by neměly prostředky na běžnou obnovu oddělení,“ vysvětluje ředitel odboru přímo řízených organizací ministerstva zdravotnictví Jan Michálek.
A jak vidí další rozvoj péči o duševní zdraví pacienti? „Bylo by fajn, aby na odděleních byly dvojlůžkové pokoje a standard se narovnával. Týká se to i dodržování lidských práv. Doufáme, že se jedná o ojedinělé excesy, ale stále bohužel dochází v některých případech k narušování lidských práv. Důležité je i to, že momentálně není stížnostní mechanizmus úplně intuitivní a je poměrně složitý. Jednáme proto o tom, jak ho zjednodušit, a jsem rád, že vznikl status nemocničního ombudsmana. Mělo by také docházet k minimalizaci používání omezovacích prostředků, což se děje například formou toho, že to pokaždé musí být zaznamenáno. Byli bychom rádi, kdyby se dělaly debriefingy, tedy když bude pacient nedobrovolně hospitalizován, aby za ním po skončení přišel lékař a vysvětlil, proč došlo k omezení,“ vypočítává oblasti, na které by bylo třeba se zaměřit, Zbyněk Roboch, zástupce lidí se zkušenostmi s duševním onemocněním a člen Národní rady pro duševní zdraví. Zásadní je přitom podle něj možnost volby, tedy to, aby byla síť služeb taková, že si bude pacient moci zvolit, zda bude čerpat péči v místě bydliště, nebo třeba dá přednost hospitalizaci, protože nechce, aby ho rodina při nemoci viděla.
V pokračování tohoto článku se zaměříme na projekty zaměřené na reformu péče o duševní zdraví, které nyní startují.
Michaela Koubová
