Nedávné šetření Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) se zaměřilo na kontrolu evropských dotací určených na vznik a pilotní provoz center duševního zdraví. Přestože prostředky se vynaložily účelně a zájem o služby stoupl, ukázala kontrola několik zásadních nedostatků. „Nebyl splněn cíl vybudovat do roku 2023 síť sta center duševního zdraví, není zajištěn dostatečný počet zejména zdravotnických specialistů ani udržitelné financování sociální péče v centrech a dosud nejsou účinné ani právní předpisy upravující činnost těchto center,“ uvedl NKÚ v závěrečné zprávě. Zdravotnický deník proto některá centra duševní péče (CDZ) oslovil s otázkami na jejich personální a finanční zajištění.
Kolik vám chybí pracovníků a jakých profesí?
Ředitel CDZ ESET Praha Ondřej Pěč: V současnosti máme stav těsně naplněný.
Vedoucí koordinační pracovník CDZ Ostrava Gracián Svačina: Sociální část byla v průběhu celého období vždy personálně v plné sestavě a stále evidujeme velký zájem o pracovní pozici sociální pracovník v CDZ. Aktuálně splňujeme personální standard (0,5 úvazku) u klinického psychologa, ale potřeby klientů po této stránce jsou obrovské, proto usilujeme o přijetí dalších klinických psychologů. U pozice psychiatra je situace špatná od počátku existence CDZ, sice splňujeme personální požadavky, ale již více než půl roku hledáme velmi intenzivně dalšího psychiatra v České republice i na Slovensku, a i přes podporu v hledání bydlení či hlídání dítěte v naší Dětské skupině se nám to nedaří.
Vedoucí CDZ Jihlava Martin Lukáš: Dlouhodobě se potýkáme s nedostatkem sester. Aktuálně se nám po několika letech podařilo jich několik nabrat, ale stále vnímáme jejich nedostatek a konkurenci na trhu práce. Sestry obvykle nesplňují požadovanou kvalifikaci v oboru psychiatrie, což řešíme díky zřizovateli Psychiatrické nemocnici Jihlava, kde nám je vyškolí na lůžkovém oddělení, aby mohly absolvovat specializační studium pro péči v psychiatrii. Specializaci v oboru psychiatrie považujeme za nezbytnou.
Ředitel Péče o duševní zdraví Petr Pavlíček: Všechna CDZ máme personálně zajištěna, aktuálně nám vyloženě neschází žádná konkrétní profese. Jako nejobtížnější vnímám nábor klinických psychologů. Myslím si, že téma „nedostatku“ odborného zdravotnického personálu – kromě psychologů také psychiatři a psychiatrické sestry – je spíše systémové.
Jaké kroky ze strany Ministerstva zdravotnictví nebo Ministerstva práce a sociálních věcí by Vám usnadnily jejich nábor?
Pěč (CDZ ESET Praha): Kritický je nábor psychiatrických sester a i sociálních pracovníků, zvláště těch, kteří by měli odpovídající předchozí zkušeností s prací v terénu a s cílovou skupinou duševně nemocných. Z dalších kroků ministerstev bychom uvítali rozšíření dalších možností pro postgraduální vzdělávání všeobecných sester v oblasti psychiatrické péče, zavedení postgraduálního vzdělávání sociálních pracovníků v oblasti péče o osoby s duševním onemocněním.
Svačina (CDZ Ostrava): Ministerstvo zdravotnictví by nám dokázalo pomoci v několika rovinách. Zaprvé srovnat podmínky obecně pro ukrajinské lékaře, v tomto případě psychiatry. Nyní je požadováno, aby se lékaři v rámci atestační přípravy věnoval lékař se specializací takzvaný školitel v úvazku 1,0, oproti českým lékařům, kdy může jeden školitel garantovat vzdělávání až pěti školenců – tedy lékařů v přípravě. Zadruhé více rezidenčních míst pro obor psychiatrie. Zatřetí vzhledem k tomu, že psychiatrie byla dlouhou dobu nedostatečně podporována Ministerstvem zdravotnictví, je z mého pohledu nutné zatraktivnit výkon povolání psychiatra, například navýšením hodnoty bodu, využitím dotačních výzev pro vznik a rozvoj CDZ. To vše chybí.
Lukáš (CDZ Jihlava): Od Ministerstva zdravotnictví bychom uvítali finanční investice do projektů podporujících specializační studium sester.
Pavlíček (Péče o duševní zdraví): Je podle mě třeba zaměřit se na systém a způsob vzdělávání lékařských i nelékařských profesí. V současné době je systém možná až zkostnatělý, a tak i velmi zdlouhavý. Roli podle mého názoru hraje také „prestiž“ zdravotnických oborů souvisejících s duševním zdravím. Nezřídka se stává, že jsou vnímány jako méně atraktivní. Jako ne úplně šťastnou novinku vnímám prohlubující se obtížnost náboru sociálních pracovníků. Tento trend jsme dříve nezaznamenávali. Zde by podle mě pomohlo finančně zvýhodnit jejich práci v multidisciplinárních týmech, které kladou vyšší nároky na jejich schopnosti.
Co byste potřebovali od Ministerstva zdravotnictví nebo Ministerstva práce a sociálních věcí upravit tak, abyste měli snadnější celkové fungování?
Pěč (CDZ ESET Praha): Fungování zdravotních částí CDZ se odvíjí zejména od vztahů se zdravotními pojišťovnami. V této oblasti jsou zapotřebí dostatečné úhrady služeb CDZ tak, aby pokryly jejich potřebné výdaje. Toto platí i pro výdaje v sociální části, kde by dotace měly být dostatečně předvídatelné.
Svačina (CDZ Ostrava): Nejdůležitější je jasné legislativní ukotvení CDZ jako služby. Od ledna 2025 má vejít v účinnost zákon, podle kterého může být poskytovatelem CDZ jen jeden subjekt. Přesto, že nevešel v platnost, už nyní je v poslanecké sněmovně jeho novelizace, která vrací současnou možnost, tzn. že mohou být poskytovatelé dva – toto je správně. Ale právní nejistota postavení CDZ jako sociálně-zdravotní služby je pro nás frustrující. Ze strany MZ a MPSV bychom potřebovali kromě morálních proklamací o potřebnosti a důležitosti zajištění psychiatrické péče mít i možnost uhradit mzdy našich zdravotníků, zaplatit nájem, energie nebo naftu do aut, kterými jezdíme za našimi klienty. Od MPSV bychom potřebovali větší koordinaci kroků v rámci sociálně-zdravotního pomezí, převážně v oblasti legislativy a provázanosti s MZ, potřebujeme i předvídatelnost. Aktuálně například sociální služba, kterou realizuje sociální část CDZ Ostrava, musí svou registraci zrušit, požádat o novou službu a tu znovu zaregistrovat. Toto je velmi administrativně náročný proces, který nás zaměstnává a vysiluje. Nemluvě o nejistotách zaměstnanců.
Lukáš (CDZ Jihlava): Ze strany Ministerstva zdravotnictví bychom považovali za přínosné zajistit stabilní financování zdravotní části CDZ a finanční podporu vzniku nových, případně rozšíření stávajících center. Od MPSV bychom uvítali zajištění stabilního financování sociální části CDZ. Rovněž bychom potřebovali podporu v komunikaci s ambulantními psychiatry z důvodu opětovného zavedení K-žádanek, které indikují péči psychiatrické sestry. Takto indikovaná péče ambulantním psychiatrům zvyšuje náklady a zakládá povinnost častějšího kontaktu psychiatrické sestry a ambulantního psychiatra. Předpokládáme, že bez systémové podpory bude docházet k dalšímu zhoršování spolupráce s ambulantními psychiatry. Práci by nám také usnadnilo zjednodušení registračních listů, které představují neúměrnou administrativní zátěž psychiatrických sester.
Pavlíček (Péče o duševní zdraví): Uvítali bychom rozumný, efektivní a administrativně přiměřeně náročný dotační titul, který umožní zrychlení a financování vzniku nových CDZ v rámci celé republiky. V již fungujících CDZ by jistě pomohlo, kdyby výše dotace na sociální část reflektovala provozní nároky a přiměřeně dobře a motivačně odměňovala pracovníky. Na ty jsou totiž kladeny vyšší požadavky, protože se jedná o náročnou práci v prostředí multidisciplinárního týmu. Ze strany Ministerstva zdravotnictví, potažmo zdravotních pojišťoven, bychom očekávali vytvoření dostatečného stabilního systému financování, abychom udrželi kvalitu a byli pro současné i potencionální zaměstnance konkurenceschopní v nabízených podmínkách. Nejistotu v tomto ohledu přináší například postupné snižování hodnoty bodů za vykázanou péči. V neposlední řadě bychom uvítali větší kooperaci MZ a MPSV, jak v oblasti praktických postupů, tak i v oblasti legislativy, kterou se CDZ řídí.
Jak se vám daří bojovat s tím, že jsou centra duševního zdraví na sociálně-zdravotním pomezí? Podařilo se poměr financování zdravotní a sociální péče v poslední době stabilizovat?
Pěč (CDZ ESET Praha): Fungování CDZ na sociálně-zdravotním pomezí je jejich výhodou. Kromě slaďování obecných přístupů mezi sociálními a zdravotnickými pracovníky, které se postupně daří, však existují některé administrativní překážky, které komplikují jejich blízkou týmovou spolupráce, například možnost jednotného systému dokumentace u klientů/pacientů.
Svačina (CDZ Ostrava): Abych byl upřímný, vůbec jsem nepochopil zprávu NKÚ, v čem kontroloři vidí „finanční neudržitelnost sociální části.“ Sociální část je financovaná z kapitoly 313 MPSV, kterou distribuují kraje pro své poskytovatele sociálních služeb. Zdravotní část je financovaná z veřejného zdravotního pojištění. Tyto dva příjmy financování služeb jsou standardní. Druhou otázkou je, zda financování je dostatečné. Z naší zkušenosti říkáme, že není, a pokud se podívám na úhradovou vyhlášku na rok 2025, tak ta celý problém ještě prohlubuje. Když jsem měl dojem, že se malinko blížíme ke stabilizaci, tak je zde nutnost zrušení sociální registrace a přeregistrace na jinou sociální službu a snížení hodnoty bodu indikuje, že o stabilizaci si můžeme nechat jen zdát.
Lukáš (CDZ Jihlava): V poslední době se nám podařilo financování stabilizovat, ale díky nabrání nových sester by bylo narušeno, pokud bychom neměli možnost stabilizovat finance z rozpočtu zřizovatele, který podporuje potřebu rozvoje služby na komplexní CDZ A. Kraj Vysočina má zájem o problematiku sociálně-zdravotního pomezí, má na to projekt, spolupráce funguje dobře.
Pavlíček (Péče o duševní zdraví): Z praxe víme, že funkční model spojení dvou služeb, ač rozdílně financovaných, se v CDZ dá realizovat. Dá se nastavit systém, který je udržitelný a funkční, který přináší benefity pro klienty a komunitu. Finanční a provozní řízení je samozřejmě v tomto směru jiné než řízení těchto služeb odděleně. Je specificky náročné a vyžaduje dlouhodobější výhledy. Nicméně z tohoto pohledu jsme přesvědčení, že současný model fungování CDZ je při stabilních finančních podmínkách udržitelný. Podmínky však bohužel v praxi stabilní nejsou, například na rok 2025 se pro CDZ snižuje hodnota bodu, což samozřejmě negativně zasahuje do rozpočtu.
Co říkáte na návrh úhrad ze zdravotního pojištění pro příští rok?
Pěč (CDZ ESET Praha): CDZ jsou ze současného návrhu úhradové vyhlášky pro rok 2025 citelně zklamána. Návrh vyhlášky slibuje pro CDZ 2procentní nárůst úhrad oproti předchozímu roku, avšak pro ostatní obory duševního zdraví tento nárůst je v rozsahu 2,1-5,6 procent. Minimálně obdobné podmínky nárůstu úhrad pro CDZ vzhledem k ostatním ambulantním oborům duševního zdraví jsou nezbytné zejména s ohledem na konkurenceschopnost při náboru nových pracovníků, hlavně lékařů, klinických psychologů, psychiatrických sester. Cílem Národního akčního plánu pro duševní zdraví je rozšířit počet CDZ na 100 tak, aby působnost pokryla území celé republiky. Hlavním brzdícím faktorem je však možnost získání nových pracovníků a to by měl systém úhrad stimulovat. CDZ mají navíc také zodpovědnost za péči o pacienty s těžšími poruchami ve vymezeném regionu a jejich kontaktování v daném časovém limitu. To jiné služby nemají.
Svačina (CDZ Ostrava): Jsme zděšeni, já osobně jsem zklamaný – proklamace ministerstva zdravotnictví a zdravotních pojišťoven na jedné straně o tom, že po covidu je nutné a potřebné podporovat péči v oblasti duševního zdraví, a na druhé straně pohled na úhradovou vyhlášku s poklesem hodnoty bodu. Už nyní jsme zahlceni klienty zejména mladší generace mezi 18-30 lety a za práci našich zdravotníků jsme si vysloužili pokles hodnoty bodu. To si nezasloužíme.
CDZ Jihlava: Evropské strukturální projekty, které jsou zaměřeny na financování zdravotní části, jsou výrazně podfinancované oproti sociálním projektům. Není jasné financování CDZ A a CDZ B od příštího roku, v plánu je snížení hodnoty bodu výkonu.
Pavlíček (Péče o duševní zdraví): Je to velké zklamání. Sražení úhrady za bod o 21 haléřů je pro nás velmi ohrožující. Nezisková organizace má na trhu práce zdravotnických profesí obtížnou pozici a je pro nás existenčně důležité, abychom dokázali být konkurenceschopní dalším subjektům, se kterými se na tomto pomyslném kolbišti utkáváme. Takto dramatický pokles ceny bodu se dle odhadů výrazně promítne v ekonomice našich CDZ a reálně se obáváme hrozby, že nebudeme nadále schopní předkládat zdravotníkům konkurenceschopné nabídky. Následkem pak může být i stagnace rozvoje našich služeb. Pokud nebudeme schopni zajistit dobré platové podmínky pro odborné profese, nemůžeme naše služby rozvíjet, a to například směrem k dospívajícím, lidem s prvotní zkušeností psychotické ataky, klientům s duální diagnózou apod.
Ilona Hobzová
