Současná podoba úhradové vyhlášky je uměním možného, říká ředitel VZP Zdeněk Kabátek. Největší česká zdravotní pojišťovna ale i pro příští rok plánuje jít nad její rámec a zachovat bonifikační mechanizmy. V rámci smluvní politiky chce také prosazovat priority, které umožní zajistit udržitelnost zdravotní péče i při nepříznivé demografické situaci. Tento rok proto intenzivně jedná s nemocnicemi o tom, jak je transformovat, aby lépe odpovídaly potřebám pojištěnců a zároveň byly ekonomicky a personálně udržitelné. V úsilí bude pokračovat i příští rok tak, aby v jeho závěru byl viditelný výsledek. Zdeněk Kabátek to řekl na včerejší konferenci Ekonomika zdravotnictví.
„Podoba úhradové vyhlášky tak, jak ji dnes známe, je umění možného – je to kompromis mezi tím, co nám dovoluje stav ekonomiky, a zároveň korektně reaguje na požadavky jednotlivých segmentů. Pro jakoukoliv pojišťovnu obecně platí, že čím větší prostor bude pro její vlastní dohody, tím lépe – snáze pak může řídit jednotlivé segmenty poskytovatelů s ohledem na potřeby klientů. Vyhláška nás ale staví do zvládnutelné pozice. VZP je zároveň nyní v trochu lepší pozici než oborové zdravotní pojišťovny, a počítáme s tím, že nad rámec základních parametrů chceme zachovat i bonifikační mechanizmy,“ načrtává Zdeněk Kabátek.
Pojišťovna tak i po skončení dohodovacího řízení dále s jednotlivými segmenty jednala a diskutovala s nimi o tom, co by v rámci speciálních úhradových mechanizmů pomohlo při naplňování priorit, které jsou dány demografickou situací a vývojem medicíny.
Obdobné priority se přitom snaží v posledních letech prosazovat i ministr zdravotnictví Vlastimil Válek v rámci úhradové vyhlášky. Jde o primární péči a zvyšování její dostupnosti tak, aby každý člověk mohl mít svého dětského či dospělého praktika, a dále o péči následnou, dlouhodobou, domácí a paliativní. Prioritou je také zkracování hospitalizací a jednodenní péče na straně jedné a centralizace vybraných výkonů, u nichž jsou jasná data o tom, že se při provádění na vysokoobjemových pracovištích snižuje mortalita i morbidita, na straně druhé.
Volání po nemocnici za každým rohem je pokrytecké
I VZP chce přitom v rámci vlastní smluvní politiky tlačit na to, aby docházelo k posunu od akutní k následné péči či k posilování role praktických lékařů, kteří by dokázali provádět pacienta systémem způsobem efektivním pro klienta i systém veřejného zdravotního pojištění. A i ředitel VZP klade velký důraz na centralizaci.
„Takové to napadání centralizace s tím, že pojďme v každé okresní nemocnici zachovat veškerou péči, je cesta do pekel. Ve všech lidských odvětvích, pokud je něco specializované, nákladné, náročné na personál a technologie, tak se to centralizuje. Dokonce bych plédoval za rychlejší centralizaci. Dnes je moderní, že když klient potřebuje specializovanou péči, není problém ho dopravit do vzdálenějšího centra. Každý z nás by rád, pokud jeho blízký potřebuje péči pro závažnou diagnózu, aby ji dostal ve specializovaném centru, které s ní má zkušenosti. Volání po tom mít nemocnici za každým rohem je tedy trochu pokrytecké,“ domnívá se Zdeněk Kabátek.
VZP už se přitom v tomto roce snaží v rámci uzavírání rámcových smluv na dalších pět let jednat s nemocnicemi o transformaci tak, aby skutečně jejich struktura odpovídala poptávce po péči. Není to ale úkol jednoduchý a potrvá ještě přinejmenším příští rok.
„Budeme se snažit proces transformace akutních lůžek k následné péči držet pevně v rukou. Situace je ale komplikovaná a rezistence zejména ze strany menších poskytovatelů je zřejmá. My je nestavíme před hotovou věc, ale snažíme se s nimi jednat. Systém ovšem jednoznačně směřuje touto cestou, a pokud to neuděláme kultivovaně a ve prospěch všech, včetně našich partnerů, nastane to živelně kvůli ekonomickým podmínkám, a to bude všechny jen více bolet. My nyní nabízíme plán, který nebolí a který pro vlastníky – municipality, kraje – přináší příležitosti, o které přijdou, pokud je nevyužijí včas,“ podtrhává Kabátek.
K viditelnému posunu v transformaci má dojít na konci roku 2025
Pojišťovna se přitom při jednáních snaží zejména menší nemocnice přesvědčit, aby se například jednooborová oddělení akutní lůžkové péče transformovala na následnou péči nebo že by dětská oddělení s nízkou obložností mohly nahradit stacionáře. Podobně není žádoucí, aby byly nedaleko vedle sebe dvě porodnice s 300 porody ročně, když doporučený limit gynekologicko-porodnické společnosti je minimálně 600 porodů ročně na porodnici. Všechny tyto změny přitom mají smysl jednak z hlediska kvality péče, jednak z pohledu ekonomického.
„Nechceme kopat příkopy, ale stavět mosty. S některými partnery se nám povedlo uzavřít dohodu, která směřuje k tomu, abychom dokázali transformovat směrem, který pokládáme za správný. Příkladem může být nemocnice v Sušici nebo v Neratovicích, kde proběhly konstruktivní dialogy. Někde jsme se dohodli na kompromisu, že uzavřeme kratší rámcovou smlouvu, abychom pro debatu vytvořili prostor. Domnívám se ale, že do budoucna bude pro ty, kdo se změně brání, čím dál těžší udržet ekonomicky zařízení v chodu. Není cestou zalévat systém dalšími a dalšími penězi, ale hledat vnitřní efektivitu,“ konstatuje Zdeněk Kabátek.
Ke konci tohoto roku tak nabídku VZP k transformaci přijmou spíše jen jednotky zařízení, v příštím roce ovšem budou jednání pokračovat. „Mojí ambicí je, abychom na konci roku 2025 měli viditelný výsledek,“ dodává Kabátek.
Michaela Koubová
Foto: Martin Cápal
