Více plně hrazených očkování a lepší informovanost veřejnosti – to jsou podle odborníků hlavní doporučení, jimiž bychom se měli řídit, abychom u nás zvýšili proočkovanost. V tuto chvíli nám bohužel berou vítr z plachet dezinformace, navíc nás brzdí to, že máme hrazená očkování stanovena zákonem a tím pádem nám stále ujíždí vlak. Očkování je přitom vedle přístupu snižování rízika (psali jsme zde), sceeningů, duševního zdraví, farmakoterapie či vzdělávání klíčovou oblastí, kterou se zabývali odborníci na čtvrtém ročníku konference Ekonomika prevence.
„Očkování je jedním z nejdokonalejších nástrojů prevence. Je o to důležitější v době, kdy celosvětově řešíme problematiku rezistence na antibiotika,“ konstatuje hlavní hygienička a ředitelka Státního zdravotního ústavu Barbora Macková.
Jenže u nás máme ve využívání jednoho z největších výdobytků moderní medicíny nemalé rezervy. „Z pohledu prevence infekčních nemocí a očkování nejsme rozvinutou zemí. Někde máme proočkovanost velice dobrou, ale jde o ta infekční onemocnění, proti kterým je očkování povinné a zcela zadarmo pro pacienty. Pak tu máme další infekční onemocnění, kde sice očkování má úhradu, ale není povinné a pro zdravotnická zařízení jsou s ním spojeny určité náklady, takže je to již trochu složitější. Jde o HPV či pneumokoky. I v této oblasti jsme na tom ale stále ještě poměrně dobře. Pak tu ovšem máme infekční onemocnění, proti kterým se v některých zemích očkuje desítky let, vakcinace je v doporučeních Světové zdravotnické organizace, my ale nejsme schopni se tomu přiblížit a ztrácíme ne roky, ale desítky let za vyspělým světem. Jedná se především o rotavirové infekce a plané neštovice, které způsobují v České republice desítky až stovky tisíc onemocnění a spousta pacientů končí v nemocnicích. U planých neštovic dokonce stále občas zaznívá, že je mají pacienti prodělat, což je zcela nepochopitelné. Jak v dnešní době může někdo říci, že je lepší být nemocný, než nemocný nebýt?“ pozastavuje se člen výboru České vakcinologické společnosti a praktický lékař pro děti a dorost Daniel Dražan.
Situace byla vidět i na epidemii černého kašle – zatímco v řadě zemí se dospělí lidé běžně očkují kombinací tetanus – černý kašel – záškrt, u nás mnohdy zůstáváme u tetanovky. S tím, jak nyní počty nemocných vystřelily strmě vzhůru, poptávka po vakcínách převýšila nabídku, ale jak problém odeznívá, dost možná opět zmizí i zájem lidí nechat se očkovat.
V Česku neočkujeme těhotné
Případem sama pro sebe pak je chřipka, kde je dlouhodobě proočkovanost kolem pěti až osmi procent. A ani u seniorů a pacientů s některými onemocněními, kde by toto očkování mělo být samozřejmostí, stále zůstává proočkovanost kolem dvaceti procent. Nejlepší situace je v sociálních zařízeních, i tam ale zůstávají velké rezervy. Díky propojování zdravotních a sociálních systémů se totiž ukázalo, že proočkovanost proti chřipce v pobytových zařízeních sociálních služeb je nyní na 55 procentech.
„Je to o něco pozitivnější obrázek než na obecné populaci. Kdo je optimista, má radost, kdo je pesimista, radost nemá, protože by tam chtěl mít 80 procent. Navíc je tam vidět velký rozptyl mezi typy zařízení. Každopádně ale nyní máme systém, který umožňuje targetovat poskytovatele a programy zacílit do této oblasti,“ poukazuje ředitel ÚZIS Ladislav Dušek.
Úplně tristní situace je ale na opačné straně věkového spektra. „Děti, které patří k rizikovým kategoriím, a těhotné ženy nejsou proočkovány skoro vůbec. Máme tu obrovské rezervy. A když jsem narazil na těhotné ženy, tak tady naprosto zaostáváme. Měli bychom si jich i vzhledem k demografické situaci velmi vážit, přitom jim, co se prevence infekčních onemocnění týče, neposkytujeme vůbec nic – ani edukaci a informovanost, ani jim nehradíme očkovací látky, které chrání je i jejich děti,“ nechápe Dražan.
Připomíná přitom, že v Británii či Americe jsou běžné velké kampaně propagující očkování, které ovšem nejdou za farmaceutickými firmami, ale za pojišťovnami, respektive Národní zdravotní službou a státem. „U nás v informovanosti i úhradách selhává systém institucí veřejného zdraví. Máme před sebou tedy dlouhou cestu a musíme s tím něco dělat,“ podtrhává Daniel Dražan.
Mohlo by vás zajímat
Situaci navíc ještě zhoršují dezinformace a hoaxy, které jsou sice v oblasti očkování už trochu evergreenem, nicméně s covidem ještě posílily. „Rezignovali jsme na boj s dezinformacemi. Co se týče covidu, dezinformace zvítězily na plné čáře. Dnes už si mnoho lidí myslí, že covid neexistuje,“ nechápe Dražan.
„Jsme zatím v nevýhodě, že ověřených, validních informací, které by si lidé mohli najít, je sice čím dál více, ale stále nepřebijí lidovou tvořivost,“ konstatuje Barbora Macková.
Odborníci tak apelují na větší odpovědnost populace. „Platí to i u vakcinace. Mimino.cz určuje fungování české společnosti?!“ pozastavuje se primář kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce Petr Neužil.
Na druhou stranu v této oblasti není možné tlačit na osobní zodpovědnost podobně, jako by to možná šlo u dospělých pacientů, kteří například po operaci plic dál ve velkém kouří klasické cigarety nebo třeba po transplantaci jater masivně holdují alkoholu. „Těžko bychom mohli říci rodiči, že si zaplatí hospitalizaci na JIP u dítěte s rotavirovou gastroenteritidou, a to i kdyby mělo plně hrazenou vakcínu, nota bene, když ji nemá hrazenou vůbec,“ poukazuje Daniel Dražan.
Každý rok nám ujíždí vlak
Celá věc má přitom i ekonomický rozměr. „Nedáváme do toho mentální sílu ani ekonomické prostředky. Přitom selský rozum říká, že pokud bychom lidi očkovali proti chřipce, ušetříme miliardy korun, protože miliardy nás to onemocnění stojí. Ne tím, že jsou lidé v nemocnici, i když i těch je spousta. Ale hlavně tím, že musí zůstat doma, rodiče se musí postarat o nemocné děti a nechodí do práce. Na některých věcech zdravotní pojišťovny nemusí v danou chvíli ušetřit, ale je třeba vést diskuzi o tom, jak se mohou peníze mezi jednotlivými segmenty přelévat. Pokud zdravotní pojišťovna investuje peníze, které se pak vrátí v jiné části veřejných peněz, mělo by to být zohledněno. Taková diskuze se tu ale nevede,“ konstatuje Dražan.
Základním krokem, který by tak bylo na místě provést, je plná úhrada očkování pro všechny, případně alespoň pro rizikové kategorie. Další zcela zásadní věc je informovanost, kterou bychom měli šířit prostřednictvím vybudování silných institucí veřejného zdraví. Dílčím krokem, který se nyní diskutuje, by pak mohlo být očkování v lékárnách. „Já se tomu nebráním, za mě by to bylo dobře. U některých onemocnění by to bylo komplikované, protože je třeba erudice, ale u chřipky či covidu by to ničemu neuškodilo a mohlo to pomoci,“ říká k tomu Dražan.
Podobně, ne-li hůře, jsou na tom na Slovensku. I tam vnímají jako klíč k větší proočkovanosti úhradu očkování. „Rádi bychom velkou část vakcín přesunuli do úhrad z veřejného zdravotního pojištění, protože bychom tak umožnili, aby se k nim lidé snáze dostávali,“ konstatuje tajemník slovenského ministerstva zdravotnictví Ladislav Slobodník.
Pochopitelně ne zcela všechna očkování mohou být hned všem hrazena – máme tu i finančně náročné novinky, jako je vakcína proti pásovému oparu či RS virům, nicméně je přinejmenším na místě lidi o možnostech očkování informovat.
„Tady asi nemůžeme prosazovat, že tu zítra bude plná úhrada z veřejného zdravotního pojištění. Na druhou stranu, když se podíváte do Británie či USA, tak ve chvíli, kdy regulační autorita očkovací látku schválí, do několika týdnů o ní diskutuje doporučující autorita. Samozřejmě zvažují finanční stránku, nicméně do očkovacího programu se dostává prakticky hned. U nás to trvá desítky let,“ dodává Daniel Dražan.
Pokud i v Česku chceme jít s dobou, bylo by na místě upravit systém, kdy jsou hrazená očkování dána zákonem. „Je tu snaha o změnu legislativy, ale každým rokem nám ujíždí vlak,“ doplňuje Dražan.
Přehled o očkování v reálném čase
Abychom ale v oblasti vakcinace nebyli pouze kritičtí, i zde dochází ke změnám a posunům kupředu. O očkování by nyní měl mít každý z nás mnohem lepší přehled díky EZkartě, kam se v reálném čase zaznamenávají prodělaná očkování a zpětně se do ní zanáší i data od roku 2010. Systém centrální evidence očkování se přitom povedlo nastartovat loni s tím, že očkující lékař do svého systému zanese minimum údajů, která se automaticky hned přepíšou do centrály, odkud pak jdou i data do EZkarty či sdíleného zdravotního záznamu. Díky datům zároveň máme možnost, jak říká profesor Ladislav Dušek, cílit naše úsilí na ta nejslabší místa.
A protože jde o ukazatel, který umíme měřit a má jasný pozitivní dopad na zdraví obyvatel s potenciálem šetřit do budoucna finance, mohlo by jít – alespoň ve slovenském zdravotnickém systému, který se od toho českého trochu liší (hraje zde větší roli v rozdělování peněz ministerstvo financí), o indikátor, jehož naplňováním by mohlo být podmíněno navyšování peněz do zdravotnictví.
„Ministerstvo zdravotnictví by mohlo dostat od ministerstva financí každý rok sadu indikátorů s tím, že když je naplní, dostane další rok třeba půl miliardy euro navíc. V okamžiku, kdy takovou nabídku dostanou zdravotní pojišťovny, půjdou za poskytovateli a budou se snažit incentiv přetavit do reality. A stejně tak by se to dalo posunout i na pacienta. Takovými KPI (tj. key performance indicator, tedy klíčové ukazatele výkonnosti, pozn. red.) může být například proočkovanost 12letých proti HPV či proti pneumokokům a chřipce u seniorů. Celý sektor by tak byl motivován dosahovat definovaných výsledků,“ navrhuje poslanec zdravotního výboru slovenské Národní rady Tomáš Szalay.
Nástrojem, který může pomoci i v českém systému, je bonifikace pacientů, kteří se starají o své zdraví (tedy se například nechají očkovat). Dalším dílkem do skládačky by mohlo být sdílení dat o proočkovanosti u jednotlivých praktických lékařů, jak to dělají například v Belgii. „Už jen sdílení dat, kdy je vidět, že lékař z vedlejšího města má proočkovanost 80 procent a já mám 60, vede k tomu, že se o kmen začnu více starat. Nemusí tedy jít o tvrdou intervenci, kdy bychom někomu měli sahat na peníze,“ načrtává náměstek VZP pro služby klientům Ivan Duškov.
A protože každý region může mít svá specifika, je podle Tomáše Szalaye třeba nehledat plošná, ale i lokální řešení. Lékaře z odlehlého kraje, který má vysokou proočkovanost, je tak třeba se ptát, jak úspěchu dosáhl. Přístupem se pak mohou inspirovat jeho kolegové z regionu.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří Všeobecné zdravotní pojišťovně, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, Všeobecné zdravotné poisťovně a společnostem Tiscali Media, ALK, Ewing, EUC, AKESO, Sprinx, Národní sportovní agentuře a sportovnímu klubu Dukla.
