Paradox britského zdravotnictví. Nejvíc nemocničního personálu v historii, ale méně poskytnuté péče a delší čekání
Včas pacienta diagnostikovat, provést ho systémem a co nejrychleji mu zajistit účinnou léčbu je nelehký úkol, s nímž nebojuje jen české zdravotnictví. Pokud se podíváme na příběhy pacientů i souhrnná čísla z Velké Británie, můžeme být v řadě případů v Česku ještě rádi. Anglická Národní zdravotní služba (NHS) se potýká s celou kaskádou problémů, které vyúsťují v neúměrně dlouhé čekací doby, a to za situace, kdy nemocnice mají nejvíce personálu v historii, mnoho lékařů operuje jen jeden den v týdnu a produkce péče klesá. O problematice informoval The Economist.
Pacienti, kteří se léčí v nemocnicích Calderdale Royal Hospital and Huddersfield Royal Infirmary v Západním Yorkshire, mají v rámci Anglie štěstí. Celkem 72 procent jich čeká například na urologický zákrok do 18 týdnů. Oproti tomu ve zbytku Anglie je to průměrně 59 procent.
Z nemalé části je přitom na vině nezvládnutý management péče. Čísla totiž ukazují, že nemocnice mají více personálu než kdy dříve, přitom paradoxně poskytuje méně péče než před pandemií.
Problém může nastat už při objednávání k praktikovi, protože Británie má na obyvatele o 16 procent méně praktických lékařů než jiné vyspělé státy. To se pochopitelně podepisuje na objednacích lhůtách na vyšetření.
Pokud bychom si vzali příklad pacienta s urologickými problémy, je problémem také nedostatek diagnostických kapacit. Počet CT je jedním z nejnižších v rámci OECD, navíc má NHS zoufale málo radiologů.
Mohlo by vás zajímat
Zařízení pak potřebují sledovat a roztřídit tisíce pacientů, což by podle Tima Ferrise, který donedávna dohlížel na digitalizaci NHS, měl být proces zcela automatizovaný. Přesto stále některé trusty spoléhají na vyplňování tabulek. Během jednoho roku tak bylo kolem 20 tisíc operací zrušeno jen kvůli administrativním chybám.
Z jiných než klinických důvodů je přitom každoročně v rámci NHS zrušeno na poslední chvíli kolem 80 tisíc operací. Jedním problémem je nedostatek lůžek, zejména v zimě. Tím dalším bývá porouchané vybavení – každý den tyto problémy naruší péči průměrně v 13 nemocnicích NHS. Dát vše do pořádku byl ale stálo 11,6 miliardy liber (tj. 350,5 miliardy korun), což je šest procent ročního rozpočtu NHS.
Pomoci by mohly jednak investice, jednak lepší management. V NHS je dnes o 24 procent méně manažerů na zaměstnance než před 15 lety a těm, kteří zbývají, lékaři mnohdy nenaslouchají.
Jak se zlepšit
Ani v Calderdale a Huddersfield trustu se v minulosti nemohli čekacími lhůtami chlubit – v březnu 2021 čekali pacienti na zákrok více než rok. Pak se ale trustu podařilo udělat změny, které ho ze čtvrtiny nemocnic s nejdelšími čekacími dobami vynesly na špičku žebříčku.
Co se snaží dělat nemocnice jinak? Umožňují například lékařům využívat softwary, které převádějí mluvené slovo do poznámek, což dovoluje strávit více času s pacientem. Zároveň je snaha péči co nejvíce optimalizovat, aby byla pro pacienta co nejméně zatěžující a pro zařízení efektivní.
Několik týdnů před zákrokem pacienta zhodnotí sestra, což snižuje riziko pozdějších komplikací, k nimž dochází u 10 až 15 procent operací. Pokud má totiž člověk například cukrovku, není urologický zákrok možný do chvíle, než se chronické onemocnění povede kompenzovat. Jen v Anglii ovšem žije kolem milionu lidí, kteří diabetem trpí, ale nevědí o tom. Calderdale a Huddersfield trust proto spolupracuje s místními praktiky na diagnostice a léčbě diabetiků, což je bohužel situace napříč NHS poměrně vzácná.
A pak je tu jinde běžné neefektivní nastavení práce operujících lékařů. „Hodně času sedíte v odpočívárně a neoperujete,“ říká bývalý chirurg NHS, který se raději přesunul do soukromého sektoru. Když se k tomu přičte práce v ambulancích, administrativní úkoly a služby na telefonu, je řada chirurgů ve výsledku na sále jen jeden den v týdnu.
V Huddersfieldu to řeší tak, že se jejich lékaři soustředí výhradně na produkci na operačních sálech. Protože během covidu elektivní péče neprobíhala, nemocnice posléze začala operovat i o sobotách. Personálu přitom platí fixní odměnu od případu tak, aby byli zaměstnanci motivovaní ošetřit více lidí.
Ne všechno se ale daří řešit dle představ. Problémem například je, že pacienti zůstávají na lůžcích déle. Jedním důvodem může být, že se nezkušení manažeři stále ještě učí plánovat propouštění. Je tu ale také problém se sociální péčí – na celkem 120 postelích v Huddersfieldu leží pacienti, kteří nemají nikoho, kdo by se o ně po propuštění staral. Nedostatek terénních sester a fyzioterapeutů zároveň zvyšuje riziko, že někteří lidé budou muset být rehospitalizováni.
-mk-
Michaela Koubová
