Kardiovaskulární onemocnění jsou stále nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Stojí za 40 procenty všech úmrtí, což je asi 50 tisíc lidí ročně, a naše země se tak mezi ostatními státy Evropské unie řadí mezi ty s nejhorší statistikou. Přitom v úspěšnosti resuscitací jsme na špici žebříčku – jenže kdo si nenechá oběhový systém zhuntovat špatnou životosprávou, toho resuscitovat netřeba. Česko tak má vyhlídky na budoucnost, kdy počet kardiaků bude strmě růst. Národní kardiologický plán, který by mohl příští rok vejít v platnost, má však ambici tento nelichotivý trend zvrátit. O jeho prioritách, působnosti a implementaci hovořili účastníci Evropské kardiologické konference Zdravotnického deníku.
„Pokud jde o úmrtí na ischemickou chorobu srdeční, je Česká republika pátá nejhorší v Evropě. Řada těchto úmrtí je předčasná a potenciálně preventabilní. Musíme udělat všechno pro to, abychom to zvrátili,“ řekl na konferenci předseda výboru České kardiologické společnosti (ČKS) a přednosta Kardiologické kliniky 2. LF UK a FN Motol profesor Petr Ošťádal. To je také jeden z hlavních důvodů pro vznik Národního kardiovaskulárního plánu, který navazuje na úspěšný Národní kardiovaskulární program z roku 2013, díky němuž se podařilo implementovat celou řadu nových léčebných metod. Jak profesor Ošťádal připomněl, situace je oproti tehdejší době o to lepší, že Evropská kardiologická společnost nově více podporuje národní kardiovaskulární společnosti, aby podobné plány vytvářely a připravuje i Evropský kardiovaskulární plán. Podle jeho slov k tomuto obratu přispěly i podnětné debaty ze setkání evropských kardiologických špiček na loňském ročníku Evropské kardiologické konference Zdravotnického deníku.
Přestože současný Plán vychází z původní myšlenky programu z roku 2013, podílelo se na něm tentokrát mnohem více stakeholderů, z nichž každý se snažil strategický dokument do značné míry ovlivnit. Ten, kdo se s jejich nápady a připomínkami popasoval, je hlavní autor Národního kardiologického plánu – místopředseda České kardiologické společnosti (ČKS) a přednosta 2. interní kliniky kardiologie a angiologie VFN a 1. LF UK profesor Aleš Linhart. „Připomínek byly asi dva tisíce… Některé z nich byly naprosto zásadní a přispěly ke změně koncepce… Jiné byly velmi ostré a kritické,“ řekl s tím, že druhá skupina připomínek napadala zejména možnou atomizaci péče způsobenou vytvářením superspecializovaných pracovišť. „Ty jsou ale medicínsky velmi potřeba. Bez expertizy bude docházet k ekonomickým škodám,“ vysvětlil profesor Linhart.
Co se také za 11 let od vzniku kardiologického programu značně změnilo, je epidemiologická situace – populace zestárla a s tím přibyly rizikové faktory. Díky Programu a údajům z Národního kardiologického informačního systému (NKIS) se však během minulé dekády podařilo zmapovat problematiku, a dnes tak odborníci vědí, kde má kardiologická situace v Česku svá slabá místa a kam je třeba zacílit své snažení. „Díky časovým osám a trendům vycházejících z dat jsme schopní i predikovat, co se bude dít do budoucna. Nyní máme odhad, že zhruba 380 tisíc pacientů trpí srdečním selháním, a můžeme predikovat, že pokud nic zásadního neuděláme, tak do dvaceti let těch pacientů bude kolem 800 tisíc,“ varoval Linhart.
Adherence Čechů k léčbě je nízká
Plán přitom necílí pouze na starší občany, kteří jsou kardiovaskulárními onemocněními nejčastěji ohrožení, ale zabývá se i edukací dětí. „V Plánu je imperativ, aby se edukace o zodpovědnosti za vlastní zdraví a kardiovaskulární prevenci dostala i k nejmladší generaci. Je tam tedy přesah i k ministerstvu školství a tělovýchovy. Musíme začít od nejmladší generace a v tuto chvíli nám trochu začíná ujíždět vlak,“ dodal Linhart.
Že je třeba zvýšit informovanost Čechů, potvrdil i Ošťádal. „Povědomí české veřejnosti o nebezpečích kardiovaskulárních onemocnění a o tom, že jim lze změnou životosprávy předcházet, je nízká,“ řekl s tím, že tento fakt si mnohem více uvědomují občané západoevropských zemí, kde je také v důsledku toho míra dožití ve zdraví přibližně o deset let delší než u nás. Předseda výboru ČKS dodal, že v Česku je také obecně nižší ochota pacientů se léčit, a to i v případech, kdy už mají kardiovaskulární onemocnění diagnostikované. „Přitom sekundární prevencí lze snížit riziko další srdeční příhody, zvýšit kvalitu života a prodloužit život… Do značné míry se ale každý musí zasloužit o své zdraví sám,“ doplnil Ošťádal. Velká část Plánu je proto věnována právě prevenci, tedy možnostem kardiovaskulárním onemocněním předcházet, případně zabránit jejich relapsům.
Náměstek ministra zdravotnictví Jakub Dvořáček dodal, že k lepší prevenci obyvatel přispěje i chystaná novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, díky níž pojišťovny budou mít větší možnosti pro navyšování fondů prevence a také pro jejich využití.
AI automaticky rozešle pozvánky k prohlídce
Prevence je jedním z pilířů kardiologické péče i podle předsedy České asociace preventivní kardiologie a přednosty 1. interní kliniky – kardiologické, LF UP a FN Olomouc profesora Miloše Táborského. „Kardiovaskulární prevence je zanedbanou součástí české medicíny. Musíme ji akcentovat. A Plán jasně hovoří o spolupráci s praktiky a o rozdělení kompetencí. Společnou aktivitou s praktiky je snaha změnit vyhlášku o prevenci, která je zastaralá a nereflektuje nemocnost české populace. Chtěli bychom, aby prohlídky začaly již od 40. roku věku u mužů i žen a měly jasně stanovená pravidla, jaké parametry se mají vyšetřovat a jak to bude hrazeno,“ zdůraznil ke spolupráci s praktickými lékaři.
Táborský zmínil i význam digitalizačních projektů, které s Plánem souvisejí, a jejichž účelem je zvýšení kvality kardiologické péče. Jde například o takzvaný systém digitální kardiovaskulární prevence, která má být od 1. ledna 2025 nasazen v prvních 800 ambulancích praktických lékařů po celé republice. Fungovat má tak, že ambulantní informační systém pomocí umělé inteligenci vybere a bude pacienty kategorizovat podle míry rizikovosti, případně jim automaticky rozešle i pozvánku k návštěvě lékaře.
Kromě toho běží pilotní klinické programy, zaměřené na zásadní problematiky české kardiovaskulární populace, jako jsou chroničtí pacienti s chronickým srdečním selháním či rezistentní hypertenzí. Profesor Táborský uvedl, že o úhradách těchto programů Asociace jedná se zdravotními pojišťovnami. „Nevytváříme projekty, abychom si hráli, ale abychom něco přinesli do klinické praxe a praktici jsou v tom pro nás důležitými partnery,“ dodal Táborský. Nadále pokračuje i spolupráce na digitalizaci s Ministerstvem zdravotnictví a probíhají přípravy na sdílení dat dle evropského nařízení o EHDS.
Jojko: Ke kvalitě jsou třeba peníze
Důraz Národního kardiologického plánu na prevenci ocenil i předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko. Je podle něj ale také nutné rozšířit spektrum výkonů a zlepšit zachytitelnost onemocnění ve fázích, kdy lze ještě pacientům nejvíce pomoci.
Pozitivně zhodnotil také navržené rozdělení kompetencí při péči mezi jednotlivými pracovišti. „Tato dělba práce jistě přispěje větší dostupnosti kardiovaskulární péče… Aby toto ale mohlo fungovat, tak musí být příslušným způsobem nastavené úhrady,“ dotkl se Jojko finanční stránky věci. „Pokud kardiolog bude mít čas a peníze na komplikované pacienty a nebude hnán dosavadním systémem, kde má více peněz, čím má více pacientů, tak se bude moct více soustředit na kvalitu práce,“ řekl s odkazem na vyjednávání o nastavení úhradové vyhlášky. Její současný návrh podle Jojka – ale i Ošťádala – nereflektuje cíle, které si Národní kardiologický plán na dalších deset let vytyčuje.
Větší zátěž pro sanitky?
Menší, nicméně nedílnou součástí kardiologické péče je i urgentní medicína. O svůj pohled na Plán a jeho priority se proto na Evropské kardiologické konferenci podělil i člen výboru Společnosti urgentní medicíny a primář Zdravotnické záchranné služby (ZZS) Praha Ondřej Franěk. Přestože role zdravotnických záchranných služeb je v něm podle jeho vnímání spíše okrajová, může potenciálně přinést větší zatížení jednotek ZZS. „Kardiovaskulární plán zřejmě přinese větší nároky na transporty pacientů do centrových nemocnic, což znamená větší zatížení krajských zdravotních záchranných služeb, a to s sebou nese nutnost větších finančních zdrojů,“ míní.
Linhart k roli ZZS uvedl, že spolupráce s ní je v Plánu jedním ze strategických cílů a dokument dokonce navrhuje iniciaci projektu, který by měl vyhodnotit účinnost rozšířené kardiopulmonální resuscitace v přednemocniční péči.
Franěk ke kardiovaskulární situaci připomněl, že přestože má Česká republika největší úspěšnost v resuscitacích, incidence zástav krevního obehu, s nimiž se záchranáři potýkají, je v Česku o polovinu vyšší, než je průměr EU. „Sice resuscitujeme výborně, ale oproti například Švýcarsku či Německu, je to u dvojnásobného množství pacientů,“ posteskl si.
Dvořáček: Rychlé výsledky nečekejte
Národní kardiologický plán představuje komplexní strategii v oblasti kardiovaskulárního zdraví na následujících deset let. Jak ale na konferenci uvedl profesor Linhart, jeho úspěšnost bude částečně vyhodnocována i v průběhu. „Každý strategický cíl má postupné cíle a ke každému z nich se vztahuje nějaký indikátor,“ řekl, ale dodal, že u některých oblastí se budou data sbírat vůbec poprvé, a potrvá proto minimálně dva až tři roky, než bude možné tato data jakkoliv vyhodnotit.
I náměstek ministra zdravotnictví mírnil přehnaná očekávání z rychlých výsledků implementace kardiologického plánu. „Ten plán se nepromítne do světa do jednoho roku… Pro odbornou společnost, pacientské organizace a všechny další subjekty je ale Národní kardiologický plán pákou pro každé vyjednávání, které nás bude v následujících letech čekat,“ uzavřel diskuzi Jakub Dvořáček.
-fk-
Mohlo by vás zajímat
Foto: Radek Čepelák
Zdravotnický deník děkuje za podporu konference Všeobecné zdravotní pojišťovně a společnostem Bristol Myers Squibb, Amgen a Novartis.
