Plošné testování na přítomnost covidu-19 momentálně není na místě. Proočkovanost by se ale měla zlepšit. Motivovat by k tomu měla například osvěta v podobě dostupných dat o nemoci, řekl v rozhovoru se Zdravotnickým deníkem epidemiolog a někdejší ministr zdravotnictví Roman Prymula.
Máme nyní dostatek informací o rozšíření a formách covidu-19?
Validní informace máme o těžších formách, tedy o pacientech, kteří jsou hospitalizovaní v nemocnicích a o pročtu zemřelých. To by mělo být poměrně věrné vyjádření. Nicméně co se týká počtu nemocných, nebo nově nemocných, tak to jsou čísla, která jsou poměrně vágní. My totiž pouze víme, kolik se za daný den udělá testů. Z celkového počtu provedených testů, což je v poslední době třeba někde mezi sedmi až deseti tisíci, zjistíme, že jsou zhruba dva tisíce pozitivní. To, co vidíme ve statistikách, následně vyhodnocujeme v rámci časových řad a zkoumáme, jestli se tam něco neděje ve smyslu změny. Absolutní počet nakažených tedy nevíme ani zdaleka, protože řada případů probíhá mírně, někdy úplně bezpříznakově. To znamená, že tyhle nakažené vůbec ve stávajícím modelu nevidíme.
Je současný rozsah testování dostačující?
Asi ano, protože nemá smysl plošným způsobem testovat populaci, když stejně není kauzální terapie. Respektive k dispozici samozřejmě je, ale bylo by nesmírně drahé léčit celou populaci. Léčba se tedy využívá pouze v případech, kdy hrozí těžký průběh a že by byl člověk hospitalizován. Jako prevence hospitalizace se dávají antivirotika, jako jsou například Lagevrio a Paxlovid. Jejich účinnost je velmi slušná. Naopak u kategorie, kde je dotyčný sice pozitivně testovaný, ale necítí žádné příznaky nebo má příznaky jen mírné, je vyléčený do pěti dnů bez čehokoliv. V těchto případech by je tedy bylo zbytečné testovat a nějakým způsobem léčit.
Jinými slovy se dá říct, že průběh u tohoto onemocnění je většinou mírnější, než tomu bylo třeba dříve?
Je to tak. V naprosté většině případů to probíhá mírně. Pokud má však člověk těžší průběh, to znamená například dušnost nebo jiný výrazný diskomfort, tak by měl zkontaktovat svého lékaře. Ten mu následně zpravidla doporučí, aby se nechal otestovat, nebo další cestu léčby, zejména v případech, kdy tam je nějaká respirační nedostatečnost.
Čím je dán většinou mírnější průběh této nemoci? Tím, že se v populaci vyskytuje již delší dobu?
Je to tak. Určitě jsme jako populace adaptovanější na různé varianty covidu. Už to tedy není tak dramatické, jako kdybychom se s virem potkávali poprvé.
Proč se lidé přestávají proti covidu očkovat?
Pocitově se lidé neradi očkují a je tady poměrně velká skupina lidí, která se očkovat nechce. U covidu došlo k tomu, že pominulo zásadní nebezpečí ohrožení života, alespoň si to lidé myslí. Proto se očkuje podstatně menší část populace a asi se to do budoucna příliš zlepšovat nebude. Na druhou stranu když vidíme, že v posledních týdnech byl poměrně velký nárůst onemocnění a řada úmrtí hlavně mezi seniory, tak to vedlo k tomu, že se teď poměrně větší procento začalo urgentně očkovat.
Vy sám očkování doporučujete?
Určitě ho doporučuji v kategorii nad 65 let. U lidí, kteří opakovaně onemocní covidem, je očkování také na místě i v nižším věku. Člověka, který nemocí nikdy moc neochořel, asi ale není nutné očkovat.
Co by podle vás mohlo pomoci, aby se navýšila poptávka po očkování?
Já si myslím, že v prvé řadě osvěta, protože úplně neukazujeme reálné dopady toho, co máme třeba zaznamenáno na informačních serverech či Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Míra protektivity je v důsledku informování s daty poměrně značná. Vyšší věkové kategorie se tedy opravdu mnohem méně dostávají do nemocnic a mnohem méně často mají průběhy, které vedou třeba k úmrtí. Tohle je tedy věc, která by se měla opakovaně ukazovat, protože jinak tady převáží různá šeptanda a neověřené zprávy o tom, že očkování je vlastně špatně. Míra nejistoty, která se dostala mezi populaci, tomu poměrně výrazně škodí, a bez toho se asi moc dál neposuneme. Společnost je hodně polarizovaná. Jedna strana se pravidelně očkuje proti covidu i chřipce. Ta druhá to nechce a je s nimi občas těžké jakýmkoli způsobem komunikovat. My jsme tady totiž umožnili, aby ve veřejném prostoru vystupovaly autority, které prezentovaly úplně protichůdné názory. Z toho pak běžná populace musí být totálně zmatená. Ono se tedy čas od času nedá divit, že někteří prostě nevědí. A když nevědí, tak se radši neočkují, aby něco neriskovali.
Lukáš Karbulka
