Čísla ilustrující stav duševního zdraví dnešní mladé generace nám ukazují velmi smutný a znepokojivý obrázek. Neřešení rostoucího trendu duševních problémů by se nám přitom mohlo krutě nevyplatit v celé řadě ohledů, od ekonomického po fyzický zdravotní stav lidí, protože i na něm se mentální onemocnění podepisuje. Proto je zásadní prevence u dětí a mladistvých tak, aby sami včas rozpoznali, že něco není v pořádku, a také měli dostupnou nízkoprahovou síť, kde se jim dostane pomoci. Dnes je totiž běžné, že na sezení u psychiatra čekají více než půl roku, během něhož může dojít ke zhoršení problémů. Právě oblast duševního zdraví byla spolu s přístupem harm reduction (více zde), screeningy, očkováním, vzděláváním či sportem tématem čtvrtého ročníku mezinárodní konference Zdravotnického deníku Ekonomika prevence.
„I duševní zdraví je preventabilní záležitost. Nejen v Česku přitom máme hodně špatný trend zejména u dětí 15 až 20 let, kdy narůstá počet duševních nemocí, a není to tím, že by děti byly zpovykané. Stoupají i poměrně závažné diagnózy typu schizofrenie. Máme tu 66 tisíc mladých lidí, to je krajské město, kteří mají prožívat nejkrásnější chvíle života, ale jsou duševně nemocní – a počty rostou za posledních deset let o 40 procent. Tady je nějaká forma prevence tisíckrát lepší než léčba,“ poukazuje ředitel ÚZIS Ladislav Dušek s tím, že neblahou situaci akceleroval covid, ale rozhodně problém nejde jen za ním – trend se objevil ještě před pandemií.
Jeho slova potvrzuje i psychiatr a sexuolog z Centra duševní rehabilitace Beroun spadajícího pod holding AKESO Martin Hollý, podle kterého by proto preventivní aktivity měly cílit nejsilněji právě na děti a dospívající. „U adolescentů je nárůst problematiky související s duševním zdravím enormní, což je vidět na kapacitách. Není výjimkou, že když pro někoho sháníme dětského psychiatra nebo péči pro adolescenta, lhůty se dostávají za horizont událostí – termín bývá za šest či osm měsíců, což je doba, během níž se to mnohdy vyřeší jinak. To s sebou ovšem nese vytváření dalších rizikových scénářů v chování adolescenta,“ přibližuje Hollý.
Neřešení byť i jen lehčích problémů může mít dalekosáhlé následky. Úzkosti a deprese totiž bývají spojené s beznadějí a pesimistickou vyhlídkou do života, což velmi ztěžuje jakoukoliv snahu o prevenci tělesných onemocnění.
Až třetina problémů jde snížit či oddálit
Majorita problémů, což jsou právě depresivní a úzkostné potíže, přitom skutečně je dobře preventabilní. Pokud se nám tak povede dobře preventivní programy nastavit, může to s sebou nést obrovské úspory. Podle Světové zdravotnické organizace totiž deprese a úzkosti stojí za 12 miliardami ztracených dnů v práci. Příznaky přitom je možné z pětiny až třetiny snížit či oddálit prostřednictvím programů kognitivně-behaviorální terapie.
„Potřebujeme vytvářet evidence-based programy. U nás v Česku zatím v oblasti duševního zdraví fungují spíše preventivní programy navázané na sociální služby a školský systém. Mívají nějakou evidenci, ale bývají založeny na iniciativních osobnostech a entuziastických skupinách. Často jde o preventivní programy ve školách, které se snaží téma destigmatizovat, zvyšovat povědomí o duševních poruchách a pracovat na emoční gramotnosti,“ popisuje Martin Hollý, který jako příklad takové osvětové aktivity zmiňuje projekt Blázníš? No a!
Nezanedbatelnou roli přitom hrají tzv. peer pracovníci, tedy lidé s vlastní zkušeností s duševní nemocí, kteří dokážou o problematice hovořit důvěryhodněji a je tak snazší děti a dospívající motivovat k tomu, aby se sebou něco začali dělat.
Mohlo by vás zajímat
K tomu samozřejmě běží diskuze, jaký vliv mají na duševní zdraví dětí a adolescentů moderní technologie. Co se ale týče sociálních sítí a podobných aplikací, je podle Hollého na místě spíše přístup snižování rizik než zakazování – tedy informovat o tom, že to není realita.
„Na druhou stranu aktivity směrem k očistným kúrám, digitálním detoxům a zážitkům být chvíli bez těchto technologií jsou vždy důležité,“ podotýká Hollý.
Zároveň lze tyto technologie využít právě i k preventivním účelům. Kognitivně-behaviorální terapii je totiž možné poskytovat i distančně, jak ostatně dokazují i výsledky programu Mindwell, který vyvinuli odborníci na české půdě pod holdingem AKESO (psali jsme například zde). Právě gamifikací by šlo děti a adolescenty vtáhnout do screeningového prostředí.
Pokud ale chceme preventivně působit na děti a dospívající, je pochopitelně třeba nezapomínat na rodiče. Zde je na místě podpora rodičovských dovedností například v tom, jak mluvit s dětmi o jejich duševním zdraví.
Nezbytnost meziresortní diskuze
Prevence v oblasti duševního zdraví je ale multioborová záležitost, kde má svou roli řada odborníků – včetně praktických lékařů. „Spolupracujeme dobře, s limity danými kapacitou. Screening a předávání pacientů s rizikem je dobře domluveno, ale naráží to na to, že ve finále mnohdy zůstává na samotném pacientovi, aby si něco našel. Tato cesta ale na člověka s hrozící duševní poruchou klade mnohem větší nárok než na toho, kdo žádnou lehkou depresí netrpí,“ načrtává složitou situaci Hollý.
Protože by největší důraz měl být kladen na děti a dospělé ve věku 12 až 25 let, je také nezbytné snažit se přemostit mezeru, která existuje mezi péčí o děti a o dospělé.
Ve chvíli, kdy se povede identifikovat problém, ale hlavně potřebujeme nastavit síť nízkoprahové pomoci. Taková zařízení by měla splňovat komunitní a multidisciplinární princip a měla by umět pracovat s anonymní konzultací – což v našem systému není samozřejmostí.
K systémovému propojení všech potřebných odborností je ovšem zásadní koordinace a vedení. „Pro naši problematiku je velmi důležitý leadership – že to někdo vezme jako téma a dokáže moderovat diskuzi. To se v posledních letech děje. Potřebujeme přitom meziresortní diskuzi, pouze jako zdravotníci to nezvládneme. To, že existuje Národní rada pro duševní zdraví, je jedním z principů. A pak je tu to, co se opakuje stále dokolečka, ale postupně se zlepšuje – totiž peníze,“ uzavírá Martin Hollý.
Michaela Koubová
Foto: Radek Čepelák
Poděkování za podporu konference patří Všeobecné zdravotní pojišťovně, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR, Všeobecné zdravotné poisťovně a společnostem Tiscali Media, ALK, Ewing, EUC, AKESO, Sprinx, Národní sportovní agentuře a sportovnímu klubu Dukla.
