Před několika dny vláda schválila novou Hospodářskou strategii České republiky, jejímž cílem je, aby se naše země zařadila do roku 2040 mezi 10 států EU s nejvyšším HDP na obyvatele. Krom mnoha dalších odvětví se dokument věnuje i podpoře farmaceutické výroby a konstatuje, že „je významným úkolem posílit soběstačnost ve výrobě léčiv a léčivých látek“. Na to, jak toho dosáhnout i jak probíhá spolupráce státu a farmaceutických firem, jsme se ptali ředitele České asociace farmaceutických firem (ČAFF) Filipa Vrubela.
Jaké konkrétní kroky by v České republice měly být učiněny, aby se posílila naše soběstačnost ve výrobě léčiv a léčivých látek a zároveň abychom pomohli posílit i soběstačnost EU?
Těch kroků bude potřeba učinit několik současně. Některé mohou pomoci hned, jiné podpoří farmaceutický průmysl v dlouhodobém horizontu. Ale i ty jsou důležité. Koneckonců přesun výroby off-patentových léčivých látek do Asie byl také proces trvající dvě dekády, a tak zvrácení tohoto trendu nebude možné za pár let.
Jakými kroky tedy začít?
Domnívám se, že první kroky, které lze učinit na úrovni ČR – a vlastně by tak měly postupovat všechny jednotlivé členské státy EU – je zpracování detailní výrobní mapy. Český stát sice ví, kdo má u nás povolení vyrábět, ale nemá ucelené informace o tom, kdo přesně co vyrábí, v jaké fázi výroby, v jakém objemu a pro jaké trhy. Na to se poté dá navázat identifikací kriticky důležitých léků, jejichž zavedení do výroby anebo rozšíření výroby, a zejména umístnění na trhy v EU, by se mělo podpořit. Někdy totiž zjišťujeme, že se v Česku vyrábějí léky, které se posléze v Česku neuvádějí na trh, zejména z důvodu nekonkurenceschopnosti oproti dodávkám z Asie. Proto je třeba ve druhém kroku nastavit mechanismy, které podpoří uvedení těchto léčiv na evropské trhy. A jejich setrvání na trhu.
Toto „cvičení“ by si měly udělat i ostatní státy a ideální by bylo, kdyby svá zjištění sdílely a následné kroky koordinovaly, aby se dosáhlo maximálně efektivní podpory. I u nás se vyrábí mnoho kriticky důležitých léků, případně existují záměry tyto léky vyrábět, ale někdy se záměry z obchodních důvodů nerealizují. Pokud by existovaly účinné nástroje podpory, věřím, že u řady léků by se trh mohl stát odolnějším. Těmi nástroji ale nemyslím jen přímou finanční podporou nebo daňové pobídky. Zásadně pomoci může i systematické poradenství a výpomoc v regulatorní oblasti – tedy registrace off-patentových léčiv s úplně novou dokumentací – nebo v oblasti cenové a úhradové regulace či veřejných zakázek.
Měla by se ve farmaceutické výrobě Česká republika v rámci Evropské unie specializovat na něco konkrétního? Na co a proč?
Jak jsem už uvedl, logické by bylo, kdyby členské státy koordinovaly své aktivity na podporu zvýšení produkce léčiv v EU. Nemá smysl, aby se z veřejných zdrojů podpořila výroba stejných léčiv v různých zemích EU. Na základě výrobní mapy v jednotlivých členských státech EU lze nasměrovat prostředky tam, kde je nejvyšší potenciál z hlediska výroby pro co největší pokrytí potřeb EU a zároveň neduplikovat tuto podporu napříč státy. Jsem ale přesvědčen, že v Česku máme potenciál pomoci zvýšení soběstačnosti EU. Máme několik výrobců, kteří produkují důležité léky a mají značný podíl na trhu nejen v Česku, ale i v jiných zemích Evropy.
Do jaké míry může Hospodářská strategie ČR přispět ke spolupráci s farmaceutickými firmami, které vyrábějí léky na území ČR? Je už něco připraveno, probíhají nebo budou probíhat nějaká jednání s těmito výrobci?
ČAFF o problematice tuzemské výroby léčiv s ministerstvem průmyslu a obchodu i ministerstvem zdravotnictví dlouhodobě komunikuje, a řekl bych, že spolupráce farmaceutických firem se státem už začala, byť zatím na úrovni přípravy strategických a analytických dokumentů. Nejde jen o samotnou Hospodářskou strategii ČR. Na začátku roku ministerstvo průmyslu zveřejnilo Sektorovou analýzu farmaceutického průmyslu v ČR, na které jsme spolupracovali. Z ní vyplynula další témata, na kterých budeme pracovat, včetně výrobní mapy, o které jsem hovořil. Dále se řeší případné strategické investice, které se na úrovni vlády diskutují pro klíčová odvětví, a u farmacie je to právě výroba kriticky důležitých léčiv. ČAFF dále pracuje na kompetenční mapě, tedy přehledu profesí nutných pro všechny fáze vývojového a výrobního cyklu léčiv, a mapujeme, které instituce tyto profese vzdělávají. V neposlední řadě bych tedy zmínil i spolupráci s univerzitami, výzkumnými pracovišti, ale i biotech start-upy, kterou také rozvíjíme, letos například naším vstupem do technologické platformy Life Sciences 4.0. Hodně nám pomáhá i koordinace se zástupci inovativního průmyslu v příslušné pracovní skupině Svazu průmyslu ČR, které předsedám.
Společně jsme přesvědčeni, že cestou k rozvoji farmaceutického průmyslu jako celku je nastavení legislativního i regulatorního prostředí, které podnítí tuzemské i zahraniční investice. Potřebujeme přilákat veškerý farmaceutický průmysl, inovativní i generický, vývojový i výrobní. Pak se veřejné investice do těchto pobídek násobně vrátí tuzemskému hospodářství a pomůžou k transformaci české ekonomiky směrem k vyšší přidané hodnotě.
A jak takové podnětné legislativní a regulatorní prostředí nastavit?
Na popisu takového prostředí pracujeme. Na jednotlivých krocích, které se dotknou daňové oblasti, investičních pobídek, vzdělávacího systému, podpory výzkumu a vývoje a prioritizace jeho veřejné podpory zejména tam, kde je potenciál k transferu technologií do průmyslu.
Příklady ze zemí jako Irsko nebo Švédsko ukázaly možnou cestu. Nastavením vhodných pobídek a zejména rozvojem vědeckých a univerzitních pracovišť, včetně přilákání světově uznávaných expertů v různých oblastech chemie, biotechnologie, farmacie a dalších, mohou vznikat vědeckotechnické parky, ve kterých se může připravovat špičkový výzkum vhodný pro průmyslové aplikace.
Jakub Němec
