Náročnost chirurgie mladé lékaře neláká. K propagaci oboru má odborná společnost omezené možnosti, říká Zdeněk Krška

O nedostatku lékařů ve svých oborech nedávno v anketě Zdravotnického deníku promluvili zástupci obezitologie, imunologie a otorinolaryngologie. Jaká je situace v chirurgii? To v rozhovoru popsal přednosta 1. chirurgické kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a 2. místopředseda České chirurgické společnosti pod Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně (ČLS JEP) Zdeněk Krška.

Nedostatek lékařů – chirurgů pociťuje většina chirurgických pracovišť. Podle Zdeňka Kršky za tím stojí především vybírání si volna po službách, což vyžaduje skokové navýšení absolutního počtu lékařů. „Dále se prohlubuje neatraktivnost chirurgických oborů v dnešní době v důsledku kombinace náročné fyzické a duševní práce, což je v kontradikci požadavků mladé generace, jak vysoké procento studentů a absolventů otevřeně deklaruje,“ dodává.

Představitel České chirurgické společnosti popisuje, že kritické a zásadní chirurgické obory, například onkochirurgie a traumatologie, potom disponují minimálními možnostmi privátní realizace, tudíž dalších finančních příjmů, které v některých jiných oborech, z chirurgických pak především ortopedie a urologie, mohou být i dominantní.

„Při bídném finančním ohodnocení náročných operačních výkonů ze strany plátců, což není ani náhodou řešeno, pak přistupuje frustrace z “problémovosti” a zbytečnosti vlastní práce. Úhrady totiž dosahují zlomků reálných nákladů na operaci,“ vysvětluje.

Pravomoci „spolku kaktusářů“ jsou omezené

Česko v následujících letech očekává skokové stárnutí populace. Do roku 2024 by měl počet lidí ve věku 75 let a výše stoupnout na 1,4 milionu. S tím bude spojena větší potřeba zdravotní péče (psali jsme například zde), odborníci tak před nedostatkem zdravotníků bijí na poplach. Možnosti odborné společnosti pro zvládnutí výše zmíněných překážek jsou podle Kršky limitované.

„Lze to pozorovat i v reálných možnostech minimálních vyjednávacích pozic s plátci i zřizovateli. Jedná se spíše o společnost nadšenců s pravomocí, bez urážky, spolku kaktusářů, kteří se snaží zabránit prohlubování chaosu a byrokracie,“ říká Krška s tím, že statut společnosti neumožňuje být partnerem, tím je Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně, a i zde jsou možnosti limitní.

Mohlo by vás zajímat

Potřebujeme motivovat praktiky k přijetí elektronizace. Ve hře jsou bonusy od pojišťoven, říká Foltýn

„Dotaz ohledně kroků ke zvládání takových překážek by měl směřovat na Českou lékařskou komoru a zřizovatele zdravotnických zařízení, kteří jsou společnostmi a médii permanentně na stav upozorňováni a mají i svoje analýzy; především však dnes politickou moc a prostředky včetně finančních,“ dodává.

Progredující byrokracie nadřízených orgánů

Zásadní aktivitou je zatraktivňování oboru a, jak Zdeněk Krška říká, ze strany České chirurgické společnosti participace na nalákání nových lékařů probíhá.

„Při pořádání významných akcí, které mohou sloužit k propagaci oboru a nahlodat pekuniární či pohodlný přístup mladé generace, vyzýváme ke spolupráci lékařské fakulty napříč republikou, nabízíme volné vstupy na prakticky všechny akce, pořádáme besedy, podílíme se na takzvané osvětové činnosti konané ČLS JEP, hovoříme či jinak vystupujeme v mediích, vystupujeme na internetových kanálech, jsme učiteli na lékařských fakultách a zdravotních školách,“ vyjmenovává a potrhuje: „Chirurgie nám leží na srdci a je to náš koníček, proto ho upřímně propagujeme.“

Zatraktivnění oboru je podle Kršky však především celospolečenský problém:. „Pokud začnou, zdůrazňuji, pracující chirurgové v médiích prosazovat obor a jeho zájmy, především narovnání jeho nespravedlivého finančního a společenského hodnocení, musí přestat pracovat. Potom se deficit lékařů prohloubí a obor bude rychle upadat, rozpadat se a tříštit v superspecializacích v rámci hesla “Urvi, co můžeš a na ostatní se vykašli!”.

Krška na závěr zmiňuje, že počty nových absolventů nekorelují s minimálním zájmem o chirurgické obory. Společnost prý dlouhodobě připravuje a snaží se racionálně korelovat požadavky terénu, možnosti absolventů a zahraniční realitu při přípravě vzdělávacích programů.

„Sjednotit realitu napříč spektrem zařízení, časové faktory, etické principy, mobilitu, ekonomické faktory a rozsah požadovaných znalostí tak, aby nedošlo k riziku poklesu odborné péče především ve vazbě na kompetence, je úkol olbřímí, zatím ale se zcela minimální rezonancí u nadřízených orgánů,“ říká s tím, že vstřícnost těchto orgánů desítky let stagnuje. „Byrokracie je neuvěřitelná a progredující, obdobně jako v případě spravedlivého narovnání nákladů a plateb za výkony,“ uzavírá.