Pět až osm procent z 20 tisíc Čechů, kteří ročně dostanou srdeční infarkt zároveň utrpí i takzvaný kardiogenní šok. A více než polovina z nich po jeho prodělání zemře. Lékaři hledají možnosti, jak úmrtnost snížit, a čeští kardiologové v této snaze publikovali studii, která porovnávala dva uznávané přístupy v léčbě kardiogenního šoku. V tiskové zprávě to sdělil vedoucí studie a předseda výboru České kardiologické společnosti Petr Ošťádal. Výsledky studie mohou podle něj významně ovlivnit současnou lékařskou praxi.
Mezi příznaky kardiogenního šoku patří rychlý a slabý puls, popelavá pleť, studená kůže či mramorové končetiny. Je to stav, kdy srdce není schopné pumpovat dostatek krve a postupně selhávají orgány. „I přes zásadní pokrok v diagnostických nástrojích, lécích a terapeutických zákrocích má stále vysokou úmrtnost,“ uvedl Ošťádal, jenž je.
Cílem studie bylo porovnat dva terapeutické přístupy v léčbě těžkého kardiogenního šoku. Prvním byla časná konzervativní léčba a druhým okamžité napojení pacientů na ECMO, což je mimotělní technika, která dočasně nahradí funkci plic a srdce. Právě ECMO se kromě jiných přístrojů používá v kritických případech proto, aby si srdce odpočinulo.
„Analyzovali jsme soubor 117 pacientů, 58 z nich bylo ihned napojeno na ECMO a 59 zahájilo počáteční konzervativní léčbu. Zjistili jsme, že u pacientů s rychle se horšícím nebo těžkým kardiogenním šokem okamžité zavedení přístroje jejich stav v porovnání s druhou skupinou nezlepšilo. Nicméně další analýzy naznačují, že ti, kteří měli na začátku nižší krevní tlak, z okamžitého zavedení ECMO profitovali,“ vysvětlil Ošťádal, který svá zjištění podrobněji představí kolegům na konferenci České asociace srdečního selhání České kardiologické společnosti, která se koná od pátku v Brně.
ČTK
